Bastionka reportuje: Další kostel, který nemáme. Náměstí Republiky hostilo i Jednotu Bratrskou

100
Zdroj: Bastionka Olomouc

V rubrice Bastionka Reportuje se vracíme na náměstí Republiky, opět se společně s Petrem Hofmanem podíváme na historii kostelů v Olomouci. Tentokrát se do hledáčku autora projektu Bastionka Olomouc dostal Jezuitský kostel a komplikovaná doba kolem roku 1620.

Dostal jsem se díky spolupráci s Jednotou Bratrskou k zajímavým materiálům. Původně jsem hledal její působení u nás na Konicku, ale zvědavost mě přemohla a musel jsem se prohrabat i Olomoucí. Našel jsem spousty zajímavých informací o různých vlnách protestantismu na území Olomouce a spíše se mi potvrdilo to, že na venek katolické město, bylo skrze na skrze evangelické. Dozvídáme se různé věci o bitkách evangelíků s mnichy, popravy novokřtěnců na Horním náměstí, či pálení knih na pranýři. Myslím si, že pokud bychom měli podat veškerou zprávu od dob husitství do Bílé hory v Olomouci, museli bychom založit zcela novou rubriku. Celkově můžeme říci, že se to Katolické církvi sypalo pod rukama stejně, jako na celém území tehdejšího království.

Proč o tom píši. Byl jsem osloven a především vyzván, abych tolik nehanil katolíky. Chápu a jsem si vědom toho, že dneska, kdy skutečných katolíků je minimum (tudíž protestantů ještě méně) nemá cenu bojovat se skomírající institucí. Nedovolil bych si ani popírat její historickou úlohu, stejně tak se znám s mnohými aktivními katolíky a několika jejich duchovními, se kterými udržujeme velmi přátelské vztahy. Trošku mě ale mrzí, že lidé 21. století zapomněli na církevní historii, která v jistých dobách nebyla procházkou růžovou zahradou, neznají rozdíl mezi evangelíky a katolíky, a ne zcela správně rozlišují nevraživost, jak se dneska snaží někteří dokázat, že tato nevraživost vůči katolíkům nastala až za socialismu, nebo za První republiky. Ta nevraživost v obyvatelích zde byla vlastně od doby husitství, pokračovala 200 let do Bílé hory a pokračovala pak tajně na našem území, či v cizině. Ostatně J. A. Komenský by mohl vyprávět…. To je už ale zase historie jiná. Chci říci, že proti praktikujícím katolíkům a duchovním nemám zhola nic. Jen se nerozplývám nad každým barokem a nevidím v římskokatolické církvi romantickou představu, když jsem si vědom její minulosti.

Bitka evangelíků a mnichů u Michala

Zpět k datu 16. února 1620. V tuto doby bylo v Olomouci obyvatelstvo ve většině protestanské. Je zajímavé, že 66 let po smrti Luthera se Luteránství v Olomouci zabydlelo. Ostatně, už rok po jeho smrti, 1555, došlo k hromadné bitce evangelíků a dominikánských mnichů v Michalském kostele. Zpět do roku 1620, kdy městská rada, která byla složena z katolíků v menšině a evangelíků ve většině, dala k dispozici Jezuitský kostel a kostel Michalský k užívání protestanských Bohoslužeb. Dominikáni se dlouho nechtěli svého Michala vzdát, nakonec se ho ale vzdali. A tady začíná velmi zajímavá krátká historie. Tak, jako byla Velká Morava krátkou, ale velmi významnou epizodou v našich dějinách, tak krátká epizoda nastala i v Olomouci, kdy se zde legalizovala činnost Jednoty Bratrské. Nechci obšírně mluvit o Jednotě Bratrské, ale Žerotín, Blahoslav a Komenský by Vám něco mělo říkat. Tak tato náboženská obec získala povolení konat shromáždění tehdy v Jezuitském kostele. Datum únor 1620 je děsivý, když si uvědomíte, že listopad 1620 je bitva na Bílé hoře a červen 1621 poprava 27 českých pánů. Působení této jednoty zde bylo krátké, ale díky archivu Jednoty bratrské nám vyvstala postava jakéhosi dr. Hanse Timina. Není to typické české jméno, avšak on byl zde kazatelem Jednoty, který nejprve tajně vysluhoval Bohoslužby ve svém domě a později v jezuitském kostele.

Překostelované náměstí Republiky

Již poněkolikáté jsem zmínil Jezuitský kostel. Všichni pátráme v pamětech, kde onen Jezuitský kostel stál. Takto, stál na dnešním náměstí Republiky, otočen o 90° vůči později postavené Panny Marie Sněžné. Stál na místě dnešního Archivu AČR, dříve Jezuitská kasárna. Kdo sledují moji činnost déle, ví a znají, že náměstí Republiky bylo „překostelováno,“ a stál zde jeden kostel za druhým – vzpomeňte na Pannu Marii Předhradskou místo současné knihovny. Navíc je to ten Jezuitský kostel, jehož plány jsem „znovu“ objevil ve francouzském archivu, poprvé se tak stalo borcům ve Vlastivědném muzeu několik let přede mnou. Jednalo se o velký gotický kostel s gotickým čelem. Hlavní vstup do kostela byl jakýmsi stánkem, ambonem, který by dneska stál pod schodištěm Panny Marie Sněžné. Nápadný byl velmi dlouhý presbytář. Nad kněžištěm byl v době 17. století zbudován barokní sanktusník. Tento kostel se stal útočištěm tedy nejenom Luteránům, ale i Kalvinistům z Jednoty Bratrské. S tímto kostelem je spojena ještě jedna osoba – ta, která zničila kostel sv. Víta v Praze – dr. Abraham Scultetus. Proč tak učinil by dalo spíše než na historickou, tak teologickou přednášku, jednoduše – katolíci = bohatá liturgie, oblečení, svěcení kněží, kříže, oltáře, sochy, panna Marie, svatí, klekání, eucharistie, zpovědi….kalvinisté (například zmiňovaná Jednota Bratrská) = žádná bohatá liturgie, civilní oblečení, žádné svěcení kněží, žádné kříže, žádné oltáře, žádné sochy, žádná panna Marie, žádní svatí, žádné klekání, žádná eucharistie, žádné zpovědi. Takže i tato postava Scultetuse je s Olomoucí spojena. Ostatně nepřímý důkaz těchto vln budiž i mučednická smrt postavy Jana Sarkandera v Olomouci též v roce 1620.

Gotika, která v Olomouci chybí

Po vítězství katolíků na Bílé hoře došlo i ke změně poměrů. Nastala politická rekatolizace a silný tlak na obyvatelstvo, které mělo na výběr buď se stát zase katolíky, odejít ze země, nebo být mučeni a popraveni kvůli své víře. Dokladem toho buď obraz z roku 1623, který nalezneme na bočním oltáři Panny Marie Sněžné – znázorňující již (nucený) katolický průvod morového procesí z r. 1623 právě z toho kostela včetně Panny Marie Předhradské.

Kostel byl zbořen někdy do roku 1710, protože od roku 1711 začala stavba Jezuitské koleje, později kasáren, dnes archivu AČR na náměstí Republiky. Od roku 1637 však existovaly plány na stavbu Panny Marie Sněžné, sálového kostela, později C.K. Skladiště sena (jak jinak v Olomouci) a od roku 1910 opět kostelem, jelikož se zabránilo jejímu zboření. Jak podotkl můj dobrý známý – tento typ gotiky – myšleno starý Jezuitský kostel, zasvěcen také panně Marii, zde v Olomouci avšak dodnes chybí.

Když dnes budete stát na náměstí Republiky, díky Bastionce si už nyní zvládnete představit dva zaniklé kostely na tomto místě.

P.S. Rád bych se přimluvil za vytvoření mýtu v Olomouci. Máme mnoho historických mýtů v Olomouci, které dělají město jedinečné. Mýtus, vytvořený na základě skutečné krátké epizody tak významné obci, jakou byla Jednota Bratrská, však nemáme.