Tomáš Landsfeld působí jako velitel Krajského ředitelství Policie České republiky v Olomouckém kraji už sedm let. Před lety přišel řešit napjatou atmosféru v policejních řadách kvůli kauze Vidkun. Za jeho práci ho letos prezident Petr Pavel povýšil do generálské hodnosti. Co povýšení přináší? Jak řešil kauzu Vidkun a jaká je policejní práce v jeho pozici? Tomáš Landsfeld odpovídal v rozhovoru pro Olomoucký Report.
Vraťme se do května letošního roku. Jak jste prožíval své povýšení do generálské hodnosti?
No, úžasně, protože to pro mě mělo dvojí význam. Jednak si toho vážím, protože takové povýšení není u policie pouze ocenění jednotlivce, ale ocenění toho, jak pracuje krajské ředitelství. V Olomouckém kraji jsem sedm let a za ty roky je tady kus práce vidět.
Ten druhý rozměr je čistě osobní. Na Pražském hradě jsem kdysi sloužil, podílel se na ostraze hradu. Nečekal bych, že jednou budu stát v těchto prostorách, abych od prezidenta převzal jmenovací dekret do generálské hodnosti. Příjemná atmosféra a zážitek na celý život.
Co s sebou přináší generálská hodnost?
U policie je to prestižní záležitost a kromě uznání kvalitní práce s tím nejsou spojeny žádné benefity. Kord, pěkná uniforma a hodnost, které si vážím.
Cítil jste nějakou satisfakci? Protože vaše povýšení bylo odmítnuto Milošem Zemanem a dočkal jste se ho až od Petra Pavla.
Ano, je to trochu nešikovné, zároveň mám v životě štěstí, že k povýšení jsem byl vždycky osloven lidmi, kterých jsem si nesmírně vážil. Lidé s úžasnou služební kariérou, navíc se vždy jednalo o vzory nejen moje, ale i ostatních.
Vy jste zmiňoval, že jste měl vzory. Jaké byly jejich charakterové vlastnosti, které vás inspirovaly?
Pro mě to vždycky byli policisté, kteří svoji práci dělají tělem i duší. Vykonávají ji ne proto, že je živí, ale že vidí v tom, co dělají, obrovský smysl a dělají to s nadšením a skvěle.
Jak se to projevuje?
Když máte nějaký problém a je potřeba vyřešit tisíce věcí, jdete i tak za tím a na konci je výsledek. Někdy dobrý, někdy špatný. Mně se vždycky líbilo, že když jsme prohráli, a bavím se zejména o mojí práci na oddělení násilné trestné činnosti, tak jsme to nevzdali a byli jsme schopní se k věcem vracet i po pěti letech a případ po dlouhé době vyřešit. Tam jsem zažil, že ne vše je na první pohled ztraceno.
Není to někdy frustrující?
Je, ale o tom to je. Frustrací se nesmíte nechat znechutit.
V čem jste vzorem teď vy?
Na to neumím jednoznačně odpovědět, ale snažím se na věci dívat s nadhledem a uplatňovat svoji zkušenost. Nejsem sice člověk, který je příznivcem revolučních změn, ale myslím si, že vím, jak věci fungují a snažím se naslouchat a reagovat na zásadní změny nejen ve společnosti, ale i u policie. Policie vypadá úplně jinak, než před 30 lety. Na druhé straně se musí některé postupy dělat pořád stejně. Sedm kriminalistických otázek se nemění ať už při tom držíte tablet nebo tužku a papír. Právě to bych chtěl přenést na své následníky. Je potřeba vše vidět v souvislostech a nenechat se znechutit.
Říkal jste, že nejste typ člověka, který je příznivcem revolučních změn. Vy jste přišel do Olomouce kvůli kauze Vidkun.
Ano, byla to komplikovaná situace. Ale zároveň nepamatuji situaci, kdy jsem přišel do řídící funkce, kde krizová situace nebyla. Ta je prostě do jisté míry vždycky a všude. Vidkun byl nepříjemný, protože měl velkou mediální pozornost a s něčím takovým jsem se ještě nepotkal. Věřil jsem, že není možné, aby se služební funkcionáři na takové úrovni propůjčoval něčemu, co je za hranou policejní etiky. Kdo tohle neví, nemůže u policie být. A to bez ohledu na to, zda se dopustil trestného činu, či nikoliv. Ztratil totiž důvěru a bez důvěry se policejní práce dělat nedá.
Jak jste postupoval?
Atmosféra tady byla hrozná. Všichni podezřívali všechny a já si kladl otázku, co s tím. Co nás vlastně živí, co nás dělá, čím jsme? Odpověď je jednoduchá, naše práce. Řekl jsem: „Máme nevyřešené případy, pojďme se soustředit na práci. Ukaž, co umíš dělat a podle toho tě budu posuzovat.“ Zůstalo tady dost lidí, kteří si tu negativní atmosféru pamatují, ale kromě vzpomínek mají hodně zajímavé práce, to je ten lék. Chodbové řeči většinou svědčí o nedostatku práce.
Proč myslíte, že vybrali vás?
Oni mě nevybrali, já jsem se přihlásil sám. Abych to upřesnil, byl jsem osloven tehdejším policejním prezidentem. Nezastírám, že to byla jedna z možností, jak se po více jak tříleté misi v Ústeckém kraji přiblížit k domovu. Svou roli sehrálo i to, že jsem lidi v Olomouci znal, protože jsem dříve působil v sousedním Moravskoslezském kraji. Úvaha tehdejšího policejního prezidenta byla taková, že se ve složité situaci nejlépe zorientuji a přinesu do věci nadhled.
Vy jste velitelem přibližně 1 900 policistů. Cítíte se jako policista, manažer, ředitel? Co vlastně jste?
Já se pořád cítím jako policista, zároveň jsem manažer. Abyste byl u policie dobrý manažer musíte mít vhled do té profese. Já mám výhodu, že jsem prošel téměř všechny policejní posty a to mi umožňuje fungovat. Empatie, cítění, rozhodnost i tzv. policajtština vám umožní, abyste svá rozhodnutí neuplatňoval slepě. Naučit se manažerské dovednosti je možné během 14 dní, umět je aplikovat je věc jiná.
Co plánujete dále rozhodovat a měnit v Olomouckém kraji?
Tady už se měnila spousta věcí, naším hlavním cílem je dostatek policistů, abychom měli s čím a kde pracovat, to už se zlepšilo, stavy máme vyšší než před 7 lety. Pečujeme o naše zaměstnance, vybudovali jsme a stále ještě budujeme nové školicí a rekreační středisko, mám radost, že o rekreace a víkendové pobyty je velký zájem. Máme také tři nová oddělení hlídkové služby. Uvidíme, jaké změny nás ještě budou čekat.
Když kouknete do jiných krajů, jak se vám v porovnání daří nábor?
Nám se daří skvěle. Možná je to v našem přístupu a nastavení. V současné době jsme nejnaplněnější kraj v rámci republiky a pracujeme na tom, abychom dosáhli ještě lepších výsledků. Nejde o to být první, ale protože to má smysl. Ať máte jakékoliv plány, například zlepšení situace v dopravě, kriminalitu v určitých lokalitách a další, tak když nebudete mít dostatek policistů, neuděláte vůbec nic.
Vedl jste policii v Ostravě, Ústeckém kraji a teď v Olomouckém, je každý kraj něčím specifický?
Do jisté míry ano. Moravskoslezský s Ústeckým krajem mají průmyslovou historii a průmysl přitahoval lidi z odjinud, například migrací ze Slovenska. To s sebou přinášelo specifický druh kriminality, pouliční drobné krádeže spojené s požíváním alkoholu, výtržnosti. Myslím si, že tohle v Olomouckém kraji není a nikdy nebylo v takové míře. V Ústeckém kraji se velmi promítá, že jeho velká část jsou Sudety, vysídlení je tam opravdu znát. Lidé nemají zapuštěné kořeny s dlouhou tradicí. Co se týče policejní práce, postupy jsou všude stejné. Vnímání atmosféry ve společnosti je ovšem jiné.
