KOMENTÁŘ: Kdo zaplatí kulturu? Renomované instituce bojují o peníze
Film Il Boemo získal českého lva. Mně se zdál průměrný, ale jistě na něj jsou i jiné názory, jak už to u umění bývá. Připomněl mi, že nyní probíhá diskuze o financování velkých kulturních institucí v Olomouci. Moravského divadla a Moravské filharmonie, které k městu dlouhá desetiletí patří a dosud přes napjaté rozpočty neměly existenční problémy.
Nedávno však Moravská filharmonie byla z finančních důvodů nucena zrušit tradiční festival Dvořákova Olomouc, který pod předchozím názvem Olomoucké hudební jaro existoval od roku 1957. Podobně Moravské divadlo je nuceno z finančních důvodů omezovat premiéry. Obě instituce jsou tedy na hraně plného fungování.
Nutno podotknout, že provoz divadla není levná záležitost a pro rozpočet města představuje vysokou částku, kdy se letos jedná o cca 140 milionů. Většina nákladů jde na vrub platů, které ovšem jsou podprůměrné. Instituce si tedy v žádném případě nežijí nad poměry.
Co s tím?
Návrhů na řešení je několik. K navyšování příspěvků ze strany města politická vůle není.
Další cestou je zeštíhlení divadelního souboru, tedy zrušení jednoho ze tří existujících souborů. Vzhledem na slušnou návštěvnost činohry, opery a baletu i prestiž města asi ani toto není nejlepší cesta. Navíc kultura spojená s kreativním průmyslem patří dnes k rozvíjejícím se odvětvím a pro město, které je velkým turistickým cílem, by měla být přirozeným lákadlem, které přináší i finanční benefity z této synergie pramenící.
Rovněž se hovoří o sloučení obou souborů, což prosazuje pan náměstek Tichák za Piráty. Ve finále by však sloučení znamenalo bezpochyby zánik menšího partnera, kterým je Moravská filharmonie. Stal by se z ní „pouhý“ divadelní orchestr. Nemyslím si, že zánik souboru, který vznikl v roce 1946, tedy v daleko těžších podmínkách, kdy problémem bylo i zásobování občanů potravinami, by byl dobrou vizitkou naší nejen ekonomicky bohatší doby. Jistě je ale možné a správné hledat možné průniky těchto institucí, kdy sídlí v jedné budově a mohou v hospodářské i hudební oblasti jistě spolupracovat.
Autorem komentáře je olomoucký patriot Kamil Andree profesí advokát, mediátor, insolvenční správce a rozhodce. Iniciátor, spolupořadatel akcí, např. Sousedských slavností Úřední čtvrti, Námořnického plesu, člen kapely Pokus Band a akcionář místního pivovaru Chomout.
Z mého pohledu je nesprávné a nepochopitelné, že na bedrech města leží financování institucí, které mají regionální přesah a neslouží tedy jen městu. V případě Moravské filharmonie se jedná i o mezinárodní přesah, kdy nedávno město i Moravu reprezentovala na turné ve Švýcarsku. Takové instituce by měl výrazně finančně podporovat kraj, případně stát. Ostatně v Německu či Rakousku jsou to právě spolkové země, které kulturu z větší části financují. Naše kraje vymezením i kompetencemi nejsou oproti tradičním spolkovým zemím šťastně koncipovány, nicméně jejich podpora by měla být výrazná.
Jako světlo na konci tunelu by se mohl jevit nový zákon o veřejné kulturní instituci, který tato vláda slíbila v letošním roce schválit. Na jeho základě by mohlo dojít k nedokončené transformaci nevyhovujících těžkopádných příspěvkových organizací, kterými Moravská filharmonie a Moravské divadlo jsou, na tento nový institut. Díky tomu by mohlo dojít i k většímu zapojení kraje do financování těchto institucí. Též větší svobodě a stabilitě, ať už v personální či ekonomické oblasti. Samozřejmě bude velmi záležet na finální podobě tohoto zákona.
Držím tedy Moravské filharmonii i Moravskému divadlu palce, aby našly cestu, která povede jak k zachování existence, tak vyšší umělecké kvalitě.
