Co si představíte pod pojmy čas nebo časoprostor? Co znamená audiovizuální site specific performance? A co je vlastně současná opera? Do hledání odpovědí na tyto otázky se pustil operní soubor Moravského divadla Olomouc v novém představení s názvem Malý třesk. Trojice skladatelů vytvořila neotřelou inscenaci, která se brzy představí ve stále novotou vonícím Červeném kostele. „Česká opera je živá a nabízí celé spektrum zážitků,“ slibuje ředitel divadla David Gerneš.
Již tuto neděli 15. září se uskuteční světová premiéra nové opery Moravského divadla. Dílo, které autoři ušili divadlu na míru, nese název Malý třesk a jedná se o neotřelý site specific projekt, tedy inscenaci vytvořenou pro konkrétní místo. V případě Malého třesku se jedná o prostor Červeného kostela. První z celkem dvanácti premiér letošní sezóny slibuje nevšední audiovizuální performanci. Námětem pro tříaktové dílo byl samotný vznik časoprostoru a proměny jeho chápání člověkem v průběhu věků.
Tematicky dílo pojednává o těžko uchopitelném konceptu času a prostoru. „Opera Malý třesk propojuje dvě na první pohled možná neslučitelné kategorie, vědu a kulturu. Já si ale naopak myslím, že k sobě patří, a že kultura je to, co inspiruje vědu k novým objevům,“ prozradil ředitel Moravského divadla Olomouc David Gerneš. Prvotní nápad na téma projektu vnukla autorům celého konceptu šternberská Expozice času. „Zajímalo nás téma času například z hlediska, jak funguje trvání, což v hudbě lze poměrně dobře ohledávat,“ řekl Lukáš Jiřička.
Dílo se připravovalo s ohledem na olomoucké publikum a v kontextu místních vědeckých center a spolků jako například Pevnost poznání, UP Crowd či festival AFO. Právě z toho důvodu padla volba na Červený kostel, který spadá pod Vědeckou knihovnu Olomouc. „Podstatný je také samotný kostel a jeho akustické vlastnosti, využíváme ochoz i kůr, a ačkoliv se může zdát, že je prostorově velkorysý, podařilo se nám jej zaplnit,“ prozradil Matyáš Dlab, jeden z režisérů. Dočkáme se velmi aktivní scénografie, která bude celému prostoru sekundovat.
Na díle se autorsky podíleli tři skladatelé – Petr Kofroň, Marek Piačko a Michal Cáb. „Logicky se jedná o tři naprosto odlišené kompoziční styly. Nabízí se škarohlídský pohled, že z toho bude tak trochu guláš, nakonec však jeden druhého dobře doplňují,“ řekl dirigent celého projektu, Petr Šumník. Diváci se mohou těšit na tři samostatně stojící segmenty, část Marka Piačka si částečně zachovává tradiční postupy, v protiváze stojí Michal Cáb. „Někdy ani nepracuje s běžným notovým zápisem, ale popisuje slovy, co by měli hudebníci dělat. Jde mu o vytvoření zvukově barevných kombinací pomocí klasických nástrojů, což je pro členy operního orchestru poněkud výzva. Ačkoliv jsou zvyklí zahrát cokoliv od Mozarta po Janáčka, nic podobného v životě nedělali,“ přiblížil Šumník.
Michal Cáb není pouze autorem jedné z částí, podílet se na díle bude i jako performer, což částečně vyžaduje i po orchestrálních hráčích. Kromě instrumentálních barev se posluchači mohou těšit i na zvuky, které se v operách obvykle nevyskytují. „Poprvé v životě jsem slyšel padat zhruba sedmdesát pingpongových míčů z ochozu kostela a je to docela dobré. Věřím, že Malý třesk bude diváky bavit nejen akusticky, ale i vizuálně,“ prozradil dále Šumník s úsměvem.
Autor hudebního nastudování Olomouckému Reportu dále pověděll, že první zkoušky byly pro orchestr vcelku náročné. „Úvodní část opery, která není zapsána do not pro nás byla zpočátku těžká, protože bez skladatele a jeho názoru, jak by měla znít, v podstatě nebylo co zkoušet. Napsal například pouze pokyn typu zahrajte stupnice nebo glissanda po celém rozsahu vašeho nástroje rychle či slabě, pomalu nebo silně a hlavně každý úplně jinak,“ dodal Petr Šumník a přidal: „To pochopitelně nejde zapsat do not, protože autorovi šlo o vytvoření akustických barev a bylo těžké zjistit, jestli tohle už je to ono nebo bychom měli ještě něco přidat. Na některých zkouškách s námi tedy sám skladatel byl a dotvářel některé věci. Občas ho napadaly takové, které na daný nástroj ani nejdou zahrát. Trochu jsme se tedy hledali, ale nakonec se to celé obrousilo.“
