Je devět hodin a já vyrážím do Moravského divadla, kde na mě čeká interaktivní výstava. Sleduju šipky, které mě vedou až do samotného divadelního sálu. Dostávám se až na jeviště a přidávám se ke skupince návštěvníků. Začíná Noc divadel.
„Výtvarnici se tento kostým baleríny zalíbil natolik, že z něj udělala klobouk pro Natálii Tichánkovou. Kdo chce, může si ho vyzkoušet. Můžete se v něm i vyfotit,“ vyzývá přítomné garderobiérka. Jedna z přítomných dam si nechává klobouk nasadit. „Chvilku v tom vydržím, ale celé představení si představit nedokážu,“ poznamenává.
Celou sobotu, kdy se koná Noc divadel, nabízí návštěvníkům olomoucká divadla pohled na prkna, která znamenají svět, z druhé stránky. Dvanáctý ročník celorepublikové akce v novém březnovém termínu se nese v kafkovském duchu a tématem je Proměna. Olomoucká scéna to pojala po svém.
Na jednom jevišti se setkávají modistky, vlásenkářky, maskérky, osvětlovači a herci. Mám možnost si vyzkoušet práci se světly nebo se podívat na různorodé kostýmy.
Na druhé straně jeviště se odehrává před zraky přítomných proměna herců. Mám tak možnost vidět maskérky a vlásenkářky v praxi. „Ve hře Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen jsme nalíčeny celé na bílo a ještě máme vousy. Seděla jsem takto několik hodin před představením. Můj syn měl zrovna turnaj a zvedla jsem skupinový videohovor s ostatními rodiči. V té chvíli jsem si neuvědomila, jak vypadám,“ vypráví návštěvníkům herečka Vendula Nováková.
Žádný den není stejný
Dozvídám se o tom, jak to vypadá za oponou během představení. „My na sebe mluvíme neustále, někdy i křičíme. Inspicientka nám neustále říká pokyny skrz mikrofon. Tady je pořád frmol. Inspicientka je zde během celého představení, vše koordinuje,“ vysvětluje garderobiérka.
„Naše pracovní doba je různá. Někdy jsme tady od rána. Ty co nemají zrovna představení, tak čistí nebo šijí kostýmy. Máme různé akce nebo teď nově i půjčovnu kostýmu. Nemám téměř žádné volno kromě Vánoc a Velikonočního pondělí. Často pracujeme i o víkendech nebo jezdíme na zájezdy,“ popisuje režim v divadle garderobiérka.
„Bylo to fantastický. Na Noc divadel chodím pravidelně, ale něco takového jsem ještě nezažila. Bylo fajn vidět divadlo i z té druhé stránky,“ komentuje svůj zážitek z Moravského divadla návštěvnice z Prahy.
Bez dobrých vztahů mezi divadly by to nefungovalo
Přicházím do přilehlé kavárny Divadla na cucky. Odolávám lahodným dezertům a vůni kávy a vydávám se do samotných útrob zdejšího divadla. Dvě slečny mě vyzývají k vyplnění krátkého dotazníku a možnosti vyhrát vstupenky na představení. Zjišťuji také, že večerní představení je zdarma a vyplatí se přijít s předstihem.
V divadelním sále je skupinka lidí, kterým se věnuje umělecká šéfka Silvia Vollmann. Vypráví o fungování zdejšího divadla a aktuální programové nabídce. „Zaměřujeme se na celospolečenská a lokální témata. Inscenace Otisky se zabývá Olomoucí, která podává zajímavá fakta, která často překvapí i samotné Olomoučáky,“ vysvětluje Vollmann.
Zjišťuji, jak dlouho trvá příprava divadelní hry. „Nejprve oslovíme tvůrce a řeší se téma a titul. Tato fáze trvá často i celý rok. Samotné zkoušení zabere dva měsíce. Momentálně u nás působí Šimon Spišák, který často a záměrně využívá metodu kolektivní tvorby, kdy hra vzniká přímo s herci na jevišti. Proces je rychlý, ale zkoušky jsou velmi intenzivní. Zkouší se každý den osm i více hodin,“ popisuje Vollmann.
Dále se dostávám do samotného zákulisí. „Tady skladujeme rekvizity. Každé představení má svou vlastní krabičku. Každý večer se to vytáhne a naskládá na své místo. Herci mají už vše připravené dle plánu,“ vysvětluje technička zdejšího divadla.
Zjišťuji, že mezi divadly panují dobré vztahy a často si i vzájemně vypomáhají. „Často chodíme vypomáhat i do Divadla Tramtarie. Bez dobrých vztahů mezi divadly by to nefungovalo. Vše funguje na komunitní bázi. Půjčujeme si vzájemně i techniku. Jednu dobu jsme dokonce sdíleli dodávku,“ dodává technička.
Už jsem tam měl dávno být!
„Tak už máme dámy tři,“ směje se herec Marek Zahradníček a ujišťuje mě, že jsem na správné adrese. V Divadle Tramtarie jsem dnes poprvé. „Já si říkal, dám si kafe a půjdu domů, v takovém počasí nemůže nikdo přijít,“ říká Zahradníček a zdraví nově příchozí. Prohlídka je sama o sobě zážitkem. Nakonec se nás sešlo deset a vše se nese v komorní atmosféře.
„Přátelé, vítám Vás v Divadle Tramtarie, respektive v jeho baru, rezervní zkušebně a zázemí. Tento prostor tvoří plíce tohoto divadla. Děje se zde vše podstatné od podepisování smlouvy až po premiérové večírky,“ těmito slovy začíná prohlídku Zahradníček.
„Zajímá mě, jak to dnes bude probíhat. Vůbec jsem nevěděla, že Noc divadel existuje. Reklamu jsem viděla náhodou na Facebooku,“ říká mi jedna z přítomných dam.
Navštívíme s ním veškeré prostory divadla. Nahlédneme do divadelní šatny, technického zázemí nebo i na samotné jeviště divadla. „Ukážu Vám nejmenší prostor našeho divadla a to šatnu, která je zároveň kostymérna, nahoře jsou zase rekvizity. Nově teď snímáme to, co se odehrává na jevišti. Já se vždy kouknu a říkám si aha, už jsem tam měl dávno být,“ směje se Zahradníček.
Dozvídáme se vše o fungování a každodenním režimu zdejšího divadla. „Náš tým je malý, takže je to často velmi náročné. U nás pracuje rekvizitář a kostymérka v jedné osobě, barman je zase šéfem naší divadelní techniky. Divadlo živí dohromady přibližně dvacet lidí,“ vysvětluje Zahradníček.
Zahradníček nám vypráví příběhy a vše odlehčuje svým specifickým humorem. „Tři roky jsme hráli představení, kde jsem si oblékal boty na podpatku, šaty, kabelku a líčil jsem se třikrát tolik než všechny přítomné dámy dohromady. Jaký to mělo úspěch,“ líčí své zážitky Zahradníček.
Tentokrát už v hledišti
Kde jinde zakončit Noc divadel než na divadelním představení. Už podruhé se vydávám do Divadla na cucky. Přicházím s mírným předstihem, usedám do jedné ze zadních řad a vychutnávám si představení v klasické podobě jako divák.
Představení s názvem Vichřice v domě č. 11 je inscenací v podání seniorů ze studia Sen. „Tento soubor vznikl z dramatického kurzu SENior, který pořádáme už sedm let. Tato partička chtěla v hraní pokračovat. Vznikl tak podsoubor našeho divadla. Každou sezónu s nimi nazkouší profesionální režisér jednu inscenaci,“ vysvětluje Silvia Vollmann.
Představení bylo plné hudby, efektů a černého humoru. Už dlouho jsem se tak nenasmála. Byla to skvělá tečka za dnešním dnem.
