Svět se asi inspiruje mojí knihou, říká autor Polibku Choroby Tom Gottwald

Svůj profesní život tráví Tom Gottwald převážně za mikrofonem, ať už je to ve studiu Radia Haná nebo na pódiu jako moderátor. Nyní se ovšem pustil i do světa knih. Kdo si libuje v četbě temných, tajemných knih s podivnou zápletkou, rozhodně by měl sáhnout po jeho debutu Polibek Choroby. Novela, která dosáhla bronzového úspěchu v literární soutěži Cena Karla Čapka Československého fandomu, nyní míří na pulty českých knihkupectví. Jaký je styl autora novely a ovlivňovala ho při psaní jeho profese?

Reklama
Reklama

Kdy jste poprvé něco napsal?

V pubertálním věku jsem psal básně tehdejší přítelkyni. Byly to takové romantické hlouposti, které se rýmovaly na poslední slabiku. Poté jsem napsal i veršovanou pohádku a poslal ji do soutěže. Dopadla hrozně.

Jsem ovšem takový, že mě neúspěch neodradí. Věděl jsem, že potřebuji větší trpělivost a vytrvalost, to víceméně nahrazuje talent.

Přečetl jste někdy zpětně svoje prvotiny?

Zmíněnou pohádku jsem napsal v době, kdy mi bylo sedmnáct let. Jmenovala se Ledová růže. Když jsem ji četl s odstupem let, tak se mi mentální představa toho díla pořád líbila. Stále jsem si říkal, že to je příjemně naivní a hezká pohádka, už bych ji ovšem napsal trochu jinak. Jedenáctileté dítě by si to možná se zájmem a zaujetím přečetlo.

Co autora přivede od naivní romantické pohádky ke knize, která se jmenuje Polibek Choroby?

S postupem času jsem se víc a víc zajímal o temná díla, o věci, z nichž mrazí. Vnitřně mi dělá příjemně, když mi běhá mráz po zádech. Líbí se mi potemnělé horory naplněné duchařskými tématy a záhrobní křivdou. Říkal jsem si, že bych rád něco takového jednou napsal. Moje kniha však horor žánrově tak úplně nenaplňuje. Polibek Choroby má svoji tajemnost, děsivé momenty, vědeckofantastické prvky, je tam i magický realismus, ale kolem hororu vlastně chodí okolo.

Vy jste říkal, že máte rád, když vám běhá mráz po zádech. Běhal vám při psaní?

Dělo se to, občas jsem se zastavil a v pozitivním slova smyslu si říkal: „Co jsem to napsal? To je hnus.“ První čtenáři se občas podivně zadívali, protože byli překvapení, že ve mně něco takového je.

Zmiňoval jste vytrvalost a píli. Jak se to projevuje v životě a při psaní?

V životě jsem byl obklopen lidmi, kteří měli na něco talent. Sám jsem si říkal, že já žádný talent nemám. Možná jsem ho jen neobjevil, každopádně jsem zjistil, jak to v životě obejít. Talent se dá nahradit trpělivostí, pílí a vytrvalostí. Věděl jsem, že se posunu a zlepším postupným nasloucháním a načítáním autorů, kteří talent měli nebo mají.

Četl jste tedy autory, kteří ovlivnili váš styl, jak byste ho ovšem popsal vy sám?

Hodně se v díle soustředím na rozhovory, protože sám trpím samomluvou. Jdou mně tedy docela dobře a snadno vytvořit. Při psaní popisu se snažím o líčení, a to v duchu trpkých věcí ve stylu Karla Jaromíra Erbena nebo Karla Hynka Máchy. Z jejich popisů člověk cítí zvukomalebnost a i těžkost a potemnělost.

Kdo si libuje v četbě temných, tajemných a podivných knih, rozhodně by měl sáhnout po debutu Toma Gottwalda Polibek Choroby. Novela čtenáře přenese do roku 1908 na centrální Sibiř. Šíří se tu dosud nepoznaná nemoc, kterou si pacienti ve svém blouznění představují jako osobu. A před svou smrtí blábolí, že je ta krásná Choroba zasypává polibky. A možná přece jenom netrpí přeludy. Nemoc přišla jako blesk z čistého nebe a kosí osady v obydlených oblastech jednu za druhou. Prapodivnou smrtící epidemii přijíždí z Petrohradu prošetřit mladý lékař Michail. Kdo ví, zda se aspoň on dokáže polibkům Choroby ubránit. 

Jste zprávař a moderátor a pracujete převážně s mluveným slovem, jak se toto projevuje ve vašem psaném projevu?

Dovedu si představit, že je to více vypilované, více profesionální. Musím se trochu kočírovat, abych do textů nedostával zvyklosti z práce. Jedná se o prózu a ta má jinačí charakter, než jsou zprávy v rádiu, při jejichž tvorbě se vyjadřuji úsporně. Mnohokrát jsem musel knižní pasáže více rozpracovat.

Navíc jsem se musel i dovzdělávat po odborné stránce. V Polibku Choroby se totiž vyskytují i odborné linky. Chování postav a lidí v krizových situacích jsem zase znal z mého studia, jehož náplní byla i psychologie a sociologie. 

Podle čeho jste vybíral prostředí, kde se novela odehrává? Proč zrovna Sibiř?

Ona to musela být Sibiř. Kniha se odehrává v roce 1908, kdy se na Sibiři stala velká a nečekaná událost, která ale v tehdejším společensko kulturně politickém dění zapadla. Tehdejší carská Rus totiž měla dost práce sama se sebou a měla jiné starosti než řešit zvláštní úkazy někde na Sibiři. Já se ovšem zamýšlím nad tím, co kdyby se tomu lidé věnovat museli. 

Název povídky by mohl evokovat, že inspirace přišla v době covidové pandemie, knihu jste ovšem dopsal před čtyřmi lety.

Hrozně jsem se bál, že se svět inspiroval mojí nevydanou knihou. Dokončený text jsem odevzdal do soutěže Cena Karla Čapka v roce 2019 a dva nebo tři týdny poté jsem začal zaznamenávat zprávy z východu o záhadné nemoci, kterou nikdo nezná. Pak ještě došlo k vyhrocení vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou a ve veřejném prostoru se od té doby objevují jména jako například Gerasimov. Shodou okolností se moje hlavní postava jmenuje Michail Gerasimov. Až mě děsí, jak lze v Polibku Choroby najít spojitosti se současnými a nedávnými světovými problémy a vizemi.

Kniha jde do prodeje na konci července. Proč bychom ji měli číst?

Už je v předprodeji přímo v nakladatelství Golden Dog. A musím říct, že čtenáři s Polibkem Choroby zažijí chvíle napětí, znechucení, strachu a překvapení. Dokonce může přijít i pocit, že najednou čtou úplně jinou knihu, než měli do té doby v ruce. A věřím, že je pobaví i místy takový podivný humor.

Reklama
Reklama

Související

  • George Michael znovu na pódiu. Kina přidají české Houpačky i černou komedii
    Kultura

    George Michael znovu na pódiu. Kina přidají české Houpačky i černou komedii

    Černá komedie plná špionážních intrik, český příběh o nečekaném přátelství a návrat George Michaela na koncertní pódium. První listopadový týden přináší do moravských kin tři zajímavé filmové novinky. V pravidelném filmovém servisu je představil Jan Tománek z olomouckého kina Metropol.

  • Olomouc Design Days jsou hlavně pro mladé tvůrce. Chceme jim otevřít dveře, říká Radim Schubert
    Rozhovory
    Kultura

    Olomouc Design Days jsou hlavně pro mladé tvůrce. Chceme jim otevřít dveře, říká Radim Schubert

    Téměř padesát akcí, dvě desítky výloh proměněných v galerie, otevřené ateliéry i možnost vyzkoušet si práci designérů na vlastní kůži. Čtvrtý ročník festivalu Olomouc Design Days během listopadu ukáže, že design nepatří jen do galerií, ale je součástí každodenního života. „Chceme dát prostor i mladým a začínajícím designérům, kteří jsou šikovní a kreativní, ale prosadit se na trhu pro ně není jednoduché,“ řekl Radim Schubert, vedoucí oddělení koncepce kultury města Olomouce a autor konceptu festivalu v rozhovoru Tomáše Gottwalda pro Radio Metropole.

  • Romantika, bankovní lupiči i psycho. Kina přidávají pět nových filmů
    Kultura

    Romantika, bankovní lupiči i psycho. Kina přidávají pět nových filmů

    Moravská kina přicházejí s další várkou listopadových premiér. Filmoví fanoušci se mohou těšit na českou romantickou komedii, rodinný příběh o psím hrdinovi, vánoční klasiku v temnějším podání, akční podívanou i horor z viktoriánské Anglie. Novinky tohoto týdne představil Radek Kreuziger z olomouckého multikina Premiere Cinemas v rozhovoru Lukáše Kobzy pro Radio Haná.

  • Dizajntrh opět v Olomouci. Konvikt se zaplní designem, benefiční aukcí a novým gastro patrem v podkroví
    Kultura

    Dizajntrh opět v Olomouci. Konvikt se zaplní designem, benefiční aukcí a novým gastro patrem v podkroví

    Olomoucký Dizajntrh se vrací. O víkendu 21. a 22. listopadu 2026 ožijí historické prostory Uměleckého centra UP v Konviktu pod vedením obměněného týmu. Ten slibuje čerstvou energii, ale zároveň si dává za cíl zachovat tradiční lásku k lokálnímu designu, pomalé módě a poctivému řemeslu. Součástí akce bude i aukce výrobků, které poskytli sami designéři, jejíž výdělek poputuje na nákup oblečení pro dospívající z olomouckého Klokánku.

Reklama
Reklama

Rychlovky

  • OLOMOUCKÝ KRAJ
    Co se v Olomouci a v okolí bude o  víkendu dít? Máte se opravdu na co těšit. Více
  • UNIČOV
    Zastupitelstvo města Uničova na svém ustavujícím zasedání ve čtvrtek 5. listopadu zvolilo novým starostou Jiřího Urbáška. Více
  • OLOMOUC
    Na příchod dítěte se nepřipravují pouze maminky. Své otázky, očekávání i obavy mají také budoucí tatínkové. Více
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejnovější

Reklama
Reklama
Reklama

Nejčtenější

  • Vánoce v Olomouci mají program. Dorazí Slza, Pam Rabbit i O5 a Radeček
    Společnost
    Kultura

    Vánoce v Olomouci mají program. Dorazí Slza, Pam Rabbit i O5 a Radeček

    Jen měsíc dělí nás děli od toho, než se Olomouc znovu ponoří do předvánoční atmosféry. V pátek 20. listopadu začnou v historickém centru krajského města Vánoční trhy Olomouc, které i letos slibují bohatý kulturní program.

  • Vánoce v Olomouci začnou už 11. listopadu. Trhy obsadí i náplavku
    Společnost
    Kultura

    Vánoce v Olomouci začnou už 11. listopadu. Trhy obsadí i náplavku

    Jak budou letos probíhat vánoční trhy v Olomouci? Sváteční atmosféru můžete zažít na náměstích, u tržnice i na náplavce. V programu je bruslení, gastronomie i nejrůznější kulturní zážitky. Venkovní kluziště letos nabídne projekt Led & Fest, který zajistí i regionální a vánoční prodejce, pestrý doprovodný program a dobročinnou iniciativu. Tržnice se promění už 11. listopadu.

  • Surové granáty, rodinná tradice a ruční práce. ELAZOLO tvoří šperky po svém
    Kultura
    Reportáže

    Surové granáty, rodinná tradice a ruční práce. ELAZOLO tvoří šperky po svém

    Ateliér, studio, řemeslná dílna nebo zkušebna. Report se vydal v seriálu Za dveřmi umělce tam, kde vzniká umění. V posledním díle se podíváme na zlatnické řemeslo, které vzniká pod rukama rodiny Konečných.

Reklama
Reklama

Seriály

Reklama