Zaniklá pevnost obepínala Olomouc 140 let, obrovské bastionové prvky jako zuby hrozivě trčely do okolí. Město bylo maličkaté a málem zmizelo v propadlišti dějin. Vydejte se společně s autorem projektu Bastionka Olomouc Petrem Hofmanem na procházku historii našeho města.
Nedávno jsem položil na své webové stránce otázku pro čtenáře, aby poznali místo, odkud je uvedený záběr. Otázka to byla záludná. Poradil jsem, že z barokní pevnosti trčí ještě stará gotická věž a že za ní se rozkládala původní vesnice, jejíž název nezanikl, ale vesnice jako taková ano a byla přesunuta o cca 1,2 kilometru dále.
Abych dále své čtenáře nenapínal, jedná se o jižní část dnešní třídy Svobody. Ta byla sevřená mezi tzv. jižní Vodní kasárna a renesanční kurtinu, ve které byla, mj. i severněji Terezská brána. Místo ulice tudy tekl Mlýnský potok, jedno z mnoha uměle vybudovaných ramen toku Moravy, prokopaného někdy ve středověku až z dnešního Pomoraví. Dokonce na třídě Svobody byly dva mlýny – Kamenný, ten původní byl na místě Terezské brány a jižněji býval ještě druhý. Dokonce byl mezi těmito mlýny ještě klášter. Jinak to byl samozřejmě konec Olomouce, respektive už jeho vnější periferní část. Omluvte mě, milí čtenáři, zacházím však dále, než je náš předmět zájmu.
Zpět k baroknímu opevnění. Po celé dnešní Svobodě se táhly dvojité gotické hradby s mnoha věžkami. Dnes z nich nezůstalo nic, ale představte si linii vodních kasáren (těch současných). Naproti se táhly hradby renesanční. Všude mostky, téměř stojatá voda, komáři, cholera, romantika… Pokud jsem do svého modelu umístil ovečku, má to svůj důvod – nijak neudržovaný travní porost, který se v případě ohrožení stejně zaplavil. Na konci těchto dvou hradeb se nacházela jižní dvojpropusť. Pozor! Na starých fotografiích sice je zachycena, ale pouze jako už jen mostek, stejně jako u Husova sboru, byly barokní kurtina ubourána do výšky nové navážky a vznikl tak most.
Co s onou věžkou? Než byl postaven kasematní val (tak lze správně nazývat část jižních Vodních kasáren, které se táhly od Dolní brány, od Passingerova Kamenného mlýna) vedla tudy ona gotická hradba. A ta byla zakončena, nebo zalomena právě touto věží. Ostatně – minimálně tři další věže se z linie zachovaly – Katovská (ta tedy prakticky ne, současná je novější a jiná), Michalský výpad a obnovená Židovská – byť jsme už tedy ve Výpadu. Zaniklá na této linii je pak Blažejská, stejně od dob zakonzervování Bastionky nefunkční. Nicméně na starých reportních plánech se i tato gotická Novosadská věž objevuje. Osobně se domnívám, že věž byla zbořena na začátku 19. století. Možné samozřejmě je, že byla kupříkladu sestřelena při pruském obléhání již v roce 1758. Tak, či tak působila bizarně, jako ostatní středověké věže v barokní pevnosti. Její význam nebyl vůbec zajímavý a tak se ani nedožila konce zrušení opevnění.
Původní obranný kasematní val byl přestavěn na těžký žalář pro politické vězně rakouského mocnářství. I Karel Sabina si zde odpykával svůj trest. Vznikla zde i pověra, že monsieur Laffayet zde pobýval, ale to není pravda, protože ten, jako šlechtic, měl přepychové vězení přímo ve městě. Až půjdete po dnešní třídě Svobody a zahnete kolem staré Přírodovědecké fakulty, dnes zde sídlí, myslím, část Teologické, tak si všimněte malé bronzové cedulky. Jsou tam jména a vzpomínka na ty, co zde byli uvězněni a na které se úplně zapomnělo…. A co více, dnes, díky až nekritickému obdivu ke všemu starému, kdy obnovujeme rakouská mementa ve městě, snad i znevážilo. Doufám, že podobný osud jednou nepotká „modernější“ politické vězně z dob minulého komunistického režimu, až budou, se stejnou logikou, vracet pomníky socialismu na své místo naši vnuci – třeba pomník Lenina a Stalina na místě bývalé synagogy?
