Chtěli jsme hrát na folkovém festivalu, tak jsme založili kapelu, říká Ondra Polák z O5 a Radeček

Jako kapela jezdíte po celé republice, vystupujete v televizi, získali jste ocenění Skupina roku na výročních cenách Českého rozhlasu. Jak vnímáte toto období?

Vnímáme ho hezky, jsme za to strašně rádi. Hrajeme spolu 28 let a už jsme ani nečekali, že se nám bude někdy takhle dařit jako teď. Je to super, užíváme si to, na druhou stranu je to náročné. Všichni máme civilní zaměstnání, do toho máme doma malé děti a naše manželky mají pocit, že bychom měli být občas doma… Takže úspěch přišel v dobu, kdy máme i spoustu jiných radostí.

Jak tedy řešíte time management, když často přejíždíte?

Je to šílené, jezdíme tam a zpátky. Jen minulý týden jsme hráli do jedné do rána na akci v Brně na výstavišti, a já jsem věděl, že druhý den ráno budu na výstavišti zase, ale tentokrát s rodinou. Musel jsem ale přejet do Šumperka. Takže zhruba takhle probíhá skloubení kapely a rodiny… Křižujeme republiku a snažíme se to nějak zvládnout. Občas je to psycho.

A teď to ani na žádné zklidnění nevypadá.

Ne. Doma vždycky slibujeme, že už bude poslední víkend, který máme nabitý, a pak už bude klid a půjdeme na rodinné návštěvy a přišroubujeme všechny upadlé kliky a poličky. A zase to nevychází a poličky zůstávají nakřivo.

Kde vás tedy můžeme v dohledné době potkat na Olomoucku?

Máme za lubem udělat exkluzivní šňůru čtyř koncertů za doprovodu kvarteta olomoucké filharmonie. Turné se jmenuje Romantické smyčce podle aktuálního singlu, kterému se docela daří v hitparádách. Jeden z koncertů uděláme 16. února v Olomouci v Redutě MFO.

V kinech teď diváci mohli zaznamenat snímek Cirkus Maximum, pro který jste složili hudbu. Je to vaše premiéra, co se týče filmové hudby?

Ano, vyzkoušeli jsme si už titulní píseň k filmu Špindl s názvem Budu rád a k filmu LOVEní stejnojmennou píseň. Tím, že jsme se ale seznámili v komorním orchestru, jsme vždycky toužili komponovat širší hudební celky. Teď se nám poprvé splnil ten sen, kdy jsme k filmu Cirkus Maximum složili kompletní muziku. Nebyla to taková sranda, jak jsme si mysleli. Mysleli jsme, že je to jednoduché a jsme k tomu vyvolení, ale docela jsme se spletli. Museli jsme se toho hodně naučit, abychom to vůbec zvládli.

Chtěli byste po té zkušenosti tvořit další filmovou hudbu, nebo jednou stačilo?

Rádi bychom tvořili dál.

A jaké jsou další sny, které si jako kapela chcete splnit?

My je máme všechny splněné. Je potřeba říct, že jsme kapelu založili před 28 lety proto, že jsme snili o hraní na folkovém festivalu Mohelnický dostavník.

Ten už dneska není…

Ten už dneska není, ale my jsme tam jezdili a snili o tom, že si tady jednou zahrajeme. Proto jsme založili kapelu, takže nám se ten sen splnil asi za rok.

Takže kluci, kteří se seznámili v komorním orchestru si chtěli zahrát na folkovém festivalu, a nakonec skončili u popu a filmové hudby?

Je to tak. Všechno, co se teď děje, je něčím, o čem jsme ani nesnili a jsme za všechno hrozně rádi. Ani jsme nedoufali, že se tohle stane, že budeme hrát mezi velkými kapelami.

Máte nějaký recept, jak zůstat 28 let spolu a tvořit dobrou hudbu?

Je potřeba se nebát si věci vyříkat. Klidně se zdravě pohádat, to je důležité. Když to v sobě člověk dusí, tak to nefunguje. My se vždycky pohádáme, seřveme, nadáme si a děláme to celých třicet let až do dneška. Navzájem se dokážeme pohádat, ale je to důležité, aby se vzduch vyčistil, a pak jdeme zase spolu na pivo.

Chystáte ke zmiňovaným třicetinám kapely nějaký větší koncert, oslavu s fanoušky?

Začínáme nad tím přemýšlet. Výročí nás čeká za rok a půl. Nikdy jsme moc neříkali, jak dlouho spolu hrajeme, protože si pak připadáme staří jako Olympic. My jsme ale založili kapelu v osmi letech. Uvidíme, co přichystáme. Nikdy jsme neměli megalomanské cíle, jako vyprodat O2 arenu nebo tak něco, nás by tyhle věci spíš stresovaly. Jestli se kapele bude dařit, nějakou oslavu třiceti let asi přichystáme, ale ještě nevíme, co přesně to bude.