Někdy v roce 2016 jsem v jednom rozhovoru pro Olomoucký deník uvedl, že Olomouc by jednou mohla zažít malý Bilbao efekt. Zmiňoval jsem se o tom v souvislosti s tím, že jsem pořídil budovu na Jungmannově ulici, kde jsem se chystal vybudovat galerii současného umění, a především pak kvůli již léta plánované stavbě Středoevropského fóra (SEFO) dle výjimečného návrhu architekta Jana Šépky.
Zatímco Telegraph už v Jungmannově ulici nějakou dobu funguje, proluka v Denisově ulici vedle Muzea umění, kde má stát SEFO, dál zeje prázdnotou. Do jisté míry je to pochopitelné – SEFO je ve srovnání s Telegraphem nesrovnatelně větší, ambicióznější, náročnější a dražší projekt. Ovšem co je moc, to je moc. Návrh budovy byl poprvé představen tehdejším ředitelem Muzea umění Pavlem Zatloukalem v roce 2009, o pět let později v roce 2014 došlo k úpravám, které na základě vznesených připomínek realizoval architekt Šépka. Od roku 2009 se stavba moc daleko nedostala. Třináct let je dost i na Hanou, kde vše bohužel trvá několikrát déle než jinde. A nezřídka to končí tak, že ve výsledku nemáme nic a radují se jinde.
Pevně doufám, že tentokrát to bude jinak a SEFO dle Šépkova návrhu se nakonec přece jen postaví. Pár dní staré rozhodnutí krajských památkářů dává velkou naději. Jen pro upřesnění dodávám, že zřizovatelem Muzea umění je Ministerstvo kultury, a staví se tedy za ministerské, nikoli olomoucké peníze. A nemysleme si naivně, že na olomoucké zaváhání nečekají v jiných krajích a městech, kde by se jim ušetřené „olomoucké peníze“ na jejich vlastní projekty moc hodily.
O SEFu bylo za ty roky napsáno více než hodně. Proč neproběhla architektonická soutěž, proč dostal zadání z ruky zrovna Jan Šépka, proč může stát v památkové rezervaci betonová stavba, zatímco jinde nepovolí památkáři výměnu okna, proč se staví budova, která je pro zamýšlený účel nevhodná atd. O ničem takovém už psát nechci. Kdo má zájem, najde si informace kdekoli na internetu. Rovněž nemám v úmyslu vést dál nekonečný a vlastně zcela nesmyslný souboj líbí/nelíbí. Předpokládám totiž, že snad už každý Olomoučan má dávno na stavbu svůj názor a sotva kdo ho změní. Ztráta času a energie pro všechny.
Já si přeji strašně moc, aby se SEFO dle návrhu Jana Šépky postavilo. A proč si to přeju? Především je to vynikající, jedinečný a mimořádně silný návrh. Koneckonců potvrzují to i nekonečné a vždy velmi vášnivé diskuse, které se o něm vedou. O něčem průměrném šedivém by se lidé po léta takto nepřeli. Jako sběratel a milovník umění jezdím po světě a kamkoli dojedu, vždy mé první kroky míří do místních galerií a muzeí umění. Myslím si neskromně, že mám zkušenosti a mohu srovnávat. Budovy pro významné galerijní instituce obvykle všude na světě vybočují z běžné produkce. Navrhují je nejvěhlasnější architekti, stojí strašně moc peněz, bývají často progresivní, novátorské, velkolepé, někdy dokonce stavby samotné jsou tak silné, že nenechávají příliš prostoru umění, aby v nich mohlo ještě vyniknout, což je ale na škodu. Výtvarné umění je v posledních desetiletích fenoménem, za nímž se cestuje po celém světě. A k tomu zkrátka patří i mimořádné budovy, v nichž se člověk může s uměním setkávat a kde k němu může umění promlouvat.
Je ostudou Česka a bohužel i neradostným svědectvím o naší kulturní úrovni, že na rozdíl od jiných zemí se u nás už po dlouhá desetiletí nepostavila žádná nová budova pro významnou galerijní instituci. SEFO má šanci tuto neblahou tradici trvající téměř sto let prolomit. Zasloužilo by si to, už jen za tu neskutečně obtížnou cestu, kterou musí jeho iniciátoři a autoři absolvovat. A zaslouží si takovou stavbu i Olomouc a Olomoučané? Těžko soudit. Chtělo by se říci, že spíše ne. Ale jak si ji patrně nezaslouží, o to více ji potřebují. Olomouc, dnes stejně jako i v minulosti, konzervativní, zpomalené, ne zrovna progresivní a spíše provinční město, potřebuje nové silné impulsy, které by vývoj ve městě nakoply a rozhýbaly. Kvalitní soudobá architektura jedním z takových impulsů je. Šépkovo SEFO je moderní teď, jako bylo moderní v roce 2009, kdy bylo poprvé představeno. Proto si jeho realizaci tak intenzivně přeji. Nejen kvůli budově a instituci samotné, ale rovněž kvůli mnoha dalším efektům, které to pro město přinese. A v úvodu tohoto článku zmíněný malý Bilbao efekt je pouze jedním z nich. Proto říkám, už ať SEFO stojí!
Autorem komentáře je dlouholetý sběratel umění Robert Runták, který je členem Bohemian Heritage Fundu, ta podporuje a rozvíjí české kulturní dědictví. V Olomouci se věnuje provozu galerie Telegraph a komunální politice.
