Seděl u jednoho stolu s vrahy, pokusil se o splnění výběrového řízení k zásahové jednotce a při cvičení s „ vojenskými speciály“ si vykloubil rameno. Tankista, civilním jménem Ondřej Havlíček, je vojákem z povolání a na platformu YouTube tvoří „infotainmentová“ videa, ve kterých ukazuje zákulisí bezpečnostních složek a vysvětluje aktuální témata týkající se obrany. Jak dokázal skloubit práci vojáka a tvůrce? Jak mu bylo s trestanci na Mírově? A co dalšího chystá? To je jen část otázek z rozhovoru, který pro Olomoucký Report poskytl.
Jaké bylo vaše nejnáročnější video?
Záleží, jestli se bavíme o procesu tvorby nebo fyzické připravenosti. Fyzicky nejnáročnější, zatím nepublikované video bylo o speciálních silách, kdy jsem si na překážkové dráze vykloubil rameno, kdy „nejnáročnější zkouška života“ u mě naplnila své označení. Další velmi náročné bylo výběrové řízení k policejní zásahové jednotce v Hradci.
A co se týče organizace, postprodukce?
S každým dalším videem mi připadá, že to aktuální je z hlediska produkce nejnáročnější. Na organizaci bylo náročné video s hasiči, kde jsme propojovali dobrovolné hasiče a výrobce techniky. Trvalo, než jsem to zorganizoval, sladil kameramana, dal dokupy animace k chronologickému zachycení příběhové linky. To bylo asi nejtěžší.
Ondřej Havlíček je původem ze Šumperska. Absolvoval střední vojenskou školu v Moravské Třebové a od roku 2020 je profesionálním vojákem při Velitelství kybernetických a informačních sil obrany. Na svém YouTube kanálu vzdělává své diváky zábavnou formou o aktuálních vojenských tématech a práci bezpečnostních složek.
Kolik lidí tvoří váš štáb?
Veškerou postprodukci, takže střih a edit, si řeším sám. Na natáčení se mnou vždycky jezdí jeden kameraman.
Videa určitě tvoří taky nějakou část příjmu. Jak se dá z takových videí vyžít?
Jedinou moji finanční kompenzací za strávený čas při psaní scénářů, organizaci natáčení a následné postprodukci je přímo výdělek z YouTube. Od bezpečnostních složek si nikdy nic neberu, jejich práci sám jako příslušník oceňuji a lidem ji prostřednictvím videí rád ukazuji. Z výdělků navíc odměňuji kameramana a velkou část příjmů vkládám zpět do tvorby, aby rostla.
Kdy a jak jste začínal s tvorbou?
Začal jsem točit už na škole videa o videohře s bitevními tanky. Postupem času jsem ale vyrostl z virtuálních tanků na ty fyzické a začal jsem dělat videa o reálné vojenské technice, třeba video o nejlepších osmi tancích. S nástupem války na Ukrajině jsem začal dělat další edukační videa, třeba porovnání ruské armády a armádách NATO, což byl začátek aktuální podoby mé tvorby.
Až po odhalení obličeje zjistili, kdo videa dělá
Jste influencer a zároveň profesionální voják u Velitelství kybernetických a informačních sil obrany. Proč právě tam?
Už na škole jsem dělal audiovizuální produkty, videa, grafiku. V době, kdy jsem měl nastoupit do služby, tak vznikaly „kybernetické síly“ a tehdy hledali grafika. Přihlásil jsem se tam, protože kombinace tvůrce a vojáka byla přesně to, co jsem chtěl dělat.
Jaká je vaše náplň práce?
Zabývám se tvorbou audiovizuálních děl jako jeden ze členů týmu pro správu sociálních sítí Armády ČR. Zastávám roli content creatora (tvůrce obsahu).
Co vedení armády, jak pohlíží na vaši tvorbu?
V květnu minulého roku jsem odhalil obličej a teprve tehdy bylo patrné, kdo ta videa dělá. Musím říct, že je to v pohodě. Spolupráce funguje rozumně, vždy se snažíme najít společnou notu. Já se snažím armádu podporovat tím, že vysvětluji některá témata veřejnosti, kterými si nemusí být jistá, třeba jak rozsáhlou práci vojáci zastávají. Není to pouze o „držení zbraně v ruce“, ale i o napomáhaní složkám IZS při krizových situacích. V minulosti to byla například pandemie covid-19, tornádo na jižní Moravě nebo požár v Hřensku.
Během svých videí čerpá Tankista z Olomouckého kraje. Ve videu o vězeňské službě se věnoval věznici Mírov a poté ilustroval soudní proces na olomouckém soudu. Zároveň představoval práci šternberských dobrovolných hasičů a točil také s 601. skupinou speciálních sil, která sídlí v Prostějově.
Jak bylo na Mírově? Ve videu jste seděl u jednoho stolu s vrahy.
To byl asi nejsilnější moment z celého natáčení. Bylo to asi i vidět, když jsem dostal jídlo a jakmile mi řekli, co provedli, tak jsem jim jídlo nechal a odešel, protože mi to nebylo příjemné. Musím ale říct, že ti, co byli ve videu, tak byli opravdu slušní. Horší už to bylo na hradbách, když jsme čelili pokřikům ze strany vězňů. Ve věznicích ovšem funguje systém, že pokud se člověk chová slušně, tak se mu dostávají lepší podmínky v podobě četnějších návštěv s rodinou a podobně.
Co dalšího máte v plánu?
Teď je v jednání video o Vojenské policii, konkrétně o jejich ochranné službě, která se zaměřuje na střežení různých objektů. Kontaktoval jsem také záchrannou službu, ale zatím se neozvali, že by měli o video zájem.
Nejkrušnější bývá samotný začátek procesu videa – navázat kontakt s bezpečnostní složkou. Z počátku mají většinou skeptický pohled na věc, bylo tomu tak i u Vězeňské služby. Někdy je to i kvůli tomu, že si myslí, že za to budeme chtít nějakou finanční kompenzaci nebo nevěří v seriózní zpracování finálního videa. Když se ale dostaneme k realizaci, tak většinou chtějí ve spolupráci pokračovat, příkladem je zase Vězeňská služba, ale i Policie.
Také bych chtěl rozvíjet hasiče. Třeba v Hlučíně je záchranný útvar, kde mají hasiči tanky a to mi přijde zajímavé. Tamní útvar vycházel z armádního prostředí a stále má některé vojenské prvky, třeba že nemají ředitele, ale velitele.
Budete rozvíjet spolupráci s vězeňskou službou?
Ano. Další video bude pojednávat o denním režimu ve věznici. Nechám se na den zavřít a budu mít stejný režim jako odsouzení, od budíčku do večerky. Hodně lidí si myslí, že člověk dostane pouta na ruku a chleba a je zavřenej. Ve skutečnosti tam lidi pracují, učí se, mohou si udělat výuční list… Je tam hodně činností, které vězni musí dělat.
