Na dětech mám nejradši jejich upřímnost, říká řidič plyšákové sanitky Stanislav Mikiska

Jako malý si myslel, že bude pracovat se zvířátky, teď vozí plnou sanitku plyšáků. Už 33 let je Stanislav Mikiska řidičem dětské sanitky. Neřídí ale jen tak ledajakou sanitku, ta jeho je totiž plná plyšových zvířátek. Někteří chlupáči mají s panem Mikiskou dlouholetý nerozlučný příběh, jiné pak rozdává pro radost dětem.

Reklama
Reklama

Jak dlouho se své profesi řidiče sanitky věnujete?

Už to nějaký ten pátek bude. Na Fakultní nemocnici v Olomouci jsem nastoupil 1. května roku 1988. Takže to je 36 let. Na dětské klinice jsem od 1. srpna 1991. Do té doby jsem jezdil s dospěláky. Pak mě ale nějak stáhla práce s dětmi, tak jsem přestoupil a držím se toho do teď.

Jak jste se k této profesi dostal? Věděl jste už od mala, že budete záchranář?

Jako malý jsem si myslel, že budu pracovat se zvířátky. V 10 letech jsem ale prodělal vážný úraz nohy. Dlouho jsem proto pak jezdil sanitkou na rehabilitace a to byl možná takový první záchvěv. Po maturitě jsem náhodou objevil inzerát na řidiče sanitky. Hlásil jsem se tehdy na vysokou, VŠB v Ostravě, počítal jsem, že mě nevezmou. A tak jsem nastoupil na to místo řidiče. Na vysokou mě ale nakonec vzali. Chvíli jsem tam chodil, nebavilo mě to. Učení to bylo zajímavé, ale já jsem byl vždycky tak trošku rebel a s učiteli jsem se moc nesnesl. Po čase jsem odešel a zůstal jsem ve fakultní nemocnici jako řidič sanitky.

"Když přišel návrh, že bych mohl jezdit s dětskou sanitkou, neváhal jsem."

Proč zrovna dětská sanitka? Vybral jste si to sám, nebo si toto zaměření spíš vybralo vás?

Nejdřív jsem vozil dospěláky. Občas bylo ale potřeba jet i s dětskými pacienty a to se mi hned hrozně zalíbilo. Rád jsem vozil miminka, dělalo mi to radost. Ve chvíli, kdy mi kolega nabídl, že se spolu vyměníme, jsem neváhal ani chvíli. On bude jezdit s dospěláky a já s dětmi. Miminka z celé Moravy se tehdy svážela sem a to mě vážně bavilo. Po 5 letech nám to pak převzala rychlá, ale i tak jsem na dětském zůstal a dělám to stále rád.

Vy se sanitkou jezdíte jen po areálu, nebo i nějaké delší cesty?

Se sanitkou jezdívám hlavně po areálu nemocnice. Za den najezdím obvykle tak 40 km. Nezdá se to, ale areál je opravdu velký. Je to tady taková malá vesnice ve městě. Občas ale děti vezu třeba do Prahy, když je potřebují přeložit. To pak najedu víc. Za měsíc to bývá okolo 700 km. Delší cesty beru jako takový odpočinek. Když jsem v areálu, je to opravdu náročné. Jsem neustále na telefonu, sám si dělám dispečera a všechno si i sám organizuju.

Pamatujete si na svůj první případ?

Vyloženě na první cestu, nebo prvního pacienta si asi nepamatuju. Postupem času se z toho stal takový koloběh a já ani nemám tolik času, abych nad tím během práce přemýšlel. Určitě je ale hodně dětí, co jsem převezl a doteď si na ně vzpomenu. Měly buď silný příběh, anebo byly opravdu kouzelné. Na dětech se mi obecně nejvíc líbí, že nelžou, všechno řeknou tak, jak to je. Když říkají, že je něco bolí, opravdu to tak je. A to mi na nich přijde nejhezčí, jejich upřímnost.

"Vozil jsem je jako malé, teď vozím jejich vnoučata."

Vybaví se vám teď nějaký konkrétní pacient, na kterého rád vzpomínáte?

Zrovna nedávno jsem během nakupování v supermarketu potkal kluka. Mohlo mu být přes 30 let. Oslovil mě: „Ahoj, pane Stando“. Naposledy jsem ho viděl, když mu bylo 13. Vozil jsem ho několik let na různá vyšetření a operace. Pak jsme se roky neviděli a teď mě poznal v supermarketu. Udělalo mi to radost.

Co nějaké další příběhy?

Dokonce se mi už asi třikrát stalo, že jsem narazil na někoho, koho jsem vozil jako malého a teď vozím jeho vnouče. Tři generace. Jsou to vždycky milá setkání. Myslím si, že Olomouc už mám převoženou. Každý den vozím okolo 20-30 dětí. Můj rekord je přes 60 dětí za den.

Být záchranář je velmi náročné. Jak se s touto profesí a jejími úskalími vyrovnáváte?

Určitě to není lehké. Člověk se ale musí naučit na ty nepěkné věci nemyslet. Samozřejmě jsou příběhy, na které nezapomenete. Potkávám se hlavně s dětmi s onkologickým onemocněním, takže i ty negativní příběhy k tomu občas bohužel patří. To by se nedalo zvládnout, kdybych nad tím pořád přemýšlel. Do mého osobního života se to samozřejmě propisuje. Hlavně na moje děti. Vždycky musely nosit helmu a chrániče při jízdě na kole a v tomhle směru jsem na ně byl vždycky přísný. Ani teď z toho neslevuji. Snažím se je držet od nějakého nebezpečného divočení. Problém je, že já jsem byl vždycky taky divočák, asi to mají po mně.

Začalo to jedním medvědem, teď je z toho plná sanitka

Jak vznikl celý nápad s plyšákovou sanitkou? Měl jste plyšáky už ve své první sanitce?

V mé první sanitce moc plyšáků nebylo. Neměl jsem tam moc možností, kam je položit, nebo zavěsit. Měl jsem tam ale za sedadlem velkého hnědého medvěda a ten jezdil celou dobu se mnou. Pár plyšáků se tehdy vešlo na palubní desku, ale vzadu byl jen ten velký plyšový medvěd. Teď ani nevím, kde ten medvěd skončil. Myslím, že si ho koupil nějaký sběratel, ale nikdy jsem nezjistil, kam přesně odcestoval.

Jak se plyšáci do sanitky vlastně dostanou? Pořizujete je sám, nebo jsou to dárky?

Plyšáci, co mám u sebe v sanitce vepředu jsou převážně dárky od mých dětí. Vzadu mám pak plyšáky, co mi podarovali pacienti, nebo jejich rodiče. Postupem času nám lidi začali nosit do nemocnice plyšáky, jelikož jich měli doma moc, a tak chtěli, aby udělali radost někde jinde. Některé z nich jsem si pověsil do sanitky. Zbytek je ve sklepě nemocnice a postupně je podarováváme pacientům. Plyšáky nerozdávám jenom já. Jsou na urgentu, nebo i na zubním. Každý pacient dostane plyšáka. Někdy se dokonce stává, že se nám plyšáci vrátí. Pár takových už jsem potkal. Děti je tady třeba zapomenou, a tak je vypereme a dáme do sanitky, nebo předáme dál.

Zrovna nedávno jedna paní navštívila sdružení Šance Olomouc a darovala jim svou sbírku plyšových medvědů. Byla to opravdu krásná sbírka. Ti větší plyšáci zůstali ve sdružení a menší jsem dostal já do sanitky a teď je s radostí rozdávám. Vždycky dětem říkám, že těchto plyšáků by si měly obzvlášť vážit, protože jsou ze sbírky.

Máte nějakého oblíbeného plyšáka, nebo třeba plyšáka se zvláštním příběhem?

Vepředu v sanitce mám plyšového pejska, ten se mnou jezdí od roku 1989. A pak mám plyšáka žluté opičky. Dřív jsem míval i hnědou, ale tu si někdo odnesl. Vždycky když se mnou jedou děti, které se třeba bojí, tak jim vykládám, že je potřeba tu opičku hlídat, jelikož ráda utíká ze sanitky. Menší děti to vždycky zabaví. Často i přestanou brečet a soustředí se na to, aby jim opička neutekla. V těchto případech si myslím, že lhát se snad trošku může.

Kolik tak za den rozdáte plyšáků?

Jak kdy. Jsou i dny, kdy nepředám žádného plyšáka, ale zrovna dnes jsem porozdával snad půl igelitky. Vezl jsem dneska 30 dětí a myslím, že takových 15 plyšáků se rozdalo určitě. Minulý týden jsem doplňoval plyšákové zásoby, už jsem skoro žádné neměl, tak to bylo potřeba.

Reklama
Reklama

Související

  • Vánoční strom míří do Přerova. V sobotu kvůli němu omezí dopravu
    Společnost

    Vánoční strom míří do Přerova. V sobotu kvůli němu omezí dopravu

    V sobotu 21. listopadu zamíří do centra Přerova vánoční strom, který bude během adventu zdobit náměstí T. G. Masaryka. Jehličnan letos městu nabídli majitelé soukromého pozemku v Kozlovicích. Místo pokácení bez dalšího využití tak dostane ještě jednu, tentokrát slavnostní roli.

  • Hranická propast může vydat své dno. Robot se ponoří až do 1300 metrů
    Společnost

    Hranická propast může vydat své dno. Robot se ponoří až do 1300 metrů

    Vědci by mohli příští rok dosáhnout na dno Hranické propasti na Přerovsku, která je nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Před čtyřmi lety se jim s robotem podařilo dostat do hloubky 450 metrů, níže kvůli technickým omezením nemohl. Příští rok však vědci plánují spustit pod vodu robota, který se může ponořit až do hloubky 1300 metrů, řekl dnes novinářům František Kuda z Ústavu geoniky Akademie věd ČR. Dno by teoreticky mohlo být zhruba v kilometrové hloubce, protože taková je mocnost vápence v nedalekém lomu.

  • Galerie prostějovských primátorů je téměř plná. Přibyl portrét Františka Jury
    Společnost

    Galerie prostějovských primátorů je téměř plná. Přibyl portrét Františka Jury

    V obřadní síni prostějovské radnice byl slavnostně umístěn portrét bývalého primátora Františka Jury. Rozšířil tak galerii starostů a primátorů města, ve které se portréty představitelů Prostějova umisťují vždy po skončení jejich mandátu. Jedná se již o 26. obraz v této galerii.

  • První tramvaj v historii Uničova přijíždí. Jezdit ale nebude
    Doprava
    Společnost

    První tramvaj v historii Uničova přijíždí. Jezdit ale nebude

    V říjnu oznámil Dopravní podnik města Olomouce (DPMO) záměr prodat jednu ze svých tramvají typu T3. Tramvaj s evidenčním číslem 156 ve šrotu neskončí, nově bude umístěna v Uničově. Na kraji města bude součástí bistra, v těsné blízkosti vznikne také ledová plocha. Report se ptal nového majitele olomoucké tramvaje Petra Zapletala, jak ho napadlo si vyřazený vůz pořídit a jaké úpravy na něm plánuje.

Reklama
Reklama

Rychlovky

  • PŘEROV
    Přerovské volejbalistky vyrazily darovat krev.  Mezi nimi byly jak zkušené dárkyně, tak i ty, které absolvovaly odběr vůbec poprvé. Více
  • ŠUMPERK
    Na ustavujícím zasedání Zastupitelstva města Šumperka byl novým starostou zvolen Martin Kuchtík (Nezávislá volba). Více
  • OLOMOUCKÝ KRAJ
    Také v příštím roce zachová kraj slevy pro děti, studenty a seniory ve veřejné hromadné dopravě. Oproti běžnému jízdnému zaplatí jen čtvrtinu ceny. Více
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Nejnovější

Reklama
Reklama
Reklama

Nejčtenější

  • Úřad práce v Olomouci se stěhuje. Od prosince vyřídíte vše na jedné adrese
    Společnost

    Úřad práce v Olomouci se stěhuje. Od prosince vyřídíte vše na jedné adrese

    Úřad práce dokončil v Olomouci jednu z největších investic posledních let. Rekonstrukcí bývalého areálu společnosti Sigmia vzniklo nové moderní sídlo, které soustředí služby kontaktního i krajského pracoviště na jednom místě. Projekt si vyžádal investici téměř 325 milionů korun a přinese klientům komfortnější prostředí, lepší dostupnost služeb a možnost vyřídit vše na jediné adrese od 1. prosince.  

  • Kdysi problematické dědictví, dnes Stavba roku. Přerov slaví velký úspěch
    Společnost

    Kdysi problematické dědictví, dnes Stavba roku. Přerov slaví velký úspěch

    Nové sídlo přerovského magistrátu na náměstí T. G. Masaryka 16 zaznamenalo významný úspěch v celostátní soutěži Stavba roku 2026. Ocenění pro nejlepší realizace uplynulého roku byla slavnostně vyhlášena v pondělí 16. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, v hlavní kategorii získalo titul celkem 16 realizací. Přerovská radnice přitom obstála v mimořádně silné konkurenci. Do 34. ročníku soutěžní přehlídky se přihlásilo 156 staveb, z toho 150 realizací z České republiky a šest ze zahraničí.

  • Do ledové Plumlovské přehrady skočilo 130 plavců. Nejstaršímu bylo 85 let
    Společnost
    Sport

    Do ledové Plumlovské přehrady skočilo 130 plavců. Nejstaršímu bylo 85 let

    Soutěž O ledovó čapu Boba Pácla přilákala do Prostějova 130 otužilých plavců z nejrůznějších koutů republiky. Celkem se do oblíbené akce zapojilo 21 plaveckých oddílů. Nechyběli ani soutěžící z řad veřejnosti. Soutěžilo se 14. listopadu na Plumlovské přehradě.

Reklama
Reklama

Seriály

Reklama