Na dětech mám nejradši jejich upřímnost, říká řidič plyšákové sanitky Stanislav Mikiska

Jako malý si myslel, že bude pracovat se zvířátky, teď vozí plnou sanitku plyšáků. Už 33 let je Stanislav Mikiska řidičem dětské sanitky. Neřídí ale jen tak ledajakou sanitku, ta jeho je totiž plná plyšových zvířátek. Někteří chlupáči mají s panem Mikiskou dlouholetý nerozlučný příběh, jiné pak rozdává pro radost dětem.

Jak dlouho se své profesi řidiče sanitky věnujete?

Už to nějaký ten pátek bude. Na Fakultní nemocnici v Olomouci jsem nastoupil 1. května roku 1988. Takže to je 36 let. Na dětské klinice jsem od 1. srpna 1991. Do té doby jsem jezdil s dospěláky. Pak mě ale nějak stáhla práce s dětmi, tak jsem přestoupil a držím se toho do teď.

Jak jste se k této profesi dostal? Věděl jste už od mala, že budete záchranář?

Jako malý jsem si myslel, že budu pracovat se zvířátky. V 10 letech jsem ale prodělal vážný úraz nohy. Dlouho jsem proto pak jezdil sanitkou na rehabilitace a to byl možná takový první záchvěv. Po maturitě jsem náhodou objevil inzerát na řidiče sanitky. Hlásil jsem se tehdy na vysokou, VŠB v Ostravě, počítal jsem, že mě nevezmou. A tak jsem nastoupil na to místo řidiče. Na vysokou mě ale nakonec vzali. Chvíli jsem tam chodil, nebavilo mě to. Učení to bylo zajímavé, ale já jsem byl vždycky tak trošku rebel a s učiteli jsem se moc nesnesl. Po čase jsem odešel a zůstal jsem ve fakultní nemocnici jako řidič sanitky.

"Když přišel návrh, že bych mohl jezdit s dětskou sanitkou, neváhal jsem."

Proč zrovna dětská sanitka? Vybral jste si to sám, nebo si toto zaměření spíš vybralo vás?

Nejdřív jsem vozil dospěláky. Občas bylo ale potřeba jet i s dětskými pacienty a to se mi hned hrozně zalíbilo. Rád jsem vozil miminka, dělalo mi to radost. Ve chvíli, kdy mi kolega nabídl, že se spolu vyměníme, jsem neváhal ani chvíli. On bude jezdit s dospěláky a já s dětmi. Miminka z celé Moravy se tehdy svážela sem a to mě vážně bavilo. Po 5 letech nám to pak převzala rychlá, ale i tak jsem na dětském zůstal a dělám to stále rád.

Vy se sanitkou jezdíte jen po areálu, nebo i nějaké delší cesty?

Se sanitkou jezdívám hlavně po areálu nemocnice. Za den najezdím obvykle tak 40 km. Nezdá se to, ale areál je opravdu velký. Je to tady taková malá vesnice ve městě. Občas ale děti vezu třeba do Prahy, když je potřebují přeložit. To pak najedu víc. Za měsíc to bývá okolo 700 km. Delší cesty beru jako takový odpočinek. Když jsem v areálu, je to opravdu náročné. Jsem neustále na telefonu, sám si dělám dispečera a všechno si i sám organizuju.

Pamatujete si na svůj první případ?

Vyloženě na první cestu, nebo prvního pacienta si asi nepamatuju. Postupem času se z toho stal takový koloběh a já ani nemám tolik času, abych nad tím během práce přemýšlel. Určitě je ale hodně dětí, co jsem převezl a doteď si na ně vzpomenu. Měly buď silný příběh, anebo byly opravdu kouzelné. Na dětech se mi obecně nejvíc líbí, že nelžou, všechno řeknou tak, jak to je. Když říkají, že je něco bolí, opravdu to tak je. A to mi na nich přijde nejhezčí, jejich upřímnost.

"Vozil jsem je jako malé, teď vozím jejich vnoučata."

Vybaví se vám teď nějaký konkrétní pacient, na kterého rád vzpomínáte?

Zrovna nedávno jsem během nakupování v supermarketu potkal kluka. Mohlo mu být přes 30 let. Oslovil mě: „Ahoj, pane Stando“. Naposledy jsem ho viděl, když mu bylo 13. Vozil jsem ho několik let na různá vyšetření a operace. Pak jsme se roky neviděli a teď mě poznal v supermarketu. Udělalo mi to radost.

Co nějaké další příběhy?

Dokonce se mi už asi třikrát stalo, že jsem narazil na někoho, koho jsem vozil jako malého a teď vozím jeho vnouče. Tři generace. Jsou to vždycky milá setkání. Myslím si, že Olomouc už mám převoženou. Každý den vozím okolo 20-30 dětí. Můj rekord je přes 60 dětí za den.

Být záchranář je velmi náročné. Jak se s touto profesí a jejími úskalími vyrovnáváte?

Určitě to není lehké. Člověk se ale musí naučit na ty nepěkné věci nemyslet. Samozřejmě jsou příběhy, na které nezapomenete. Potkávám se hlavně s dětmi s onkologickým onemocněním, takže i ty negativní příběhy k tomu občas bohužel patří. To by se nedalo zvládnout, kdybych nad tím pořád přemýšlel. Do mého osobního života se to samozřejmě propisuje. Hlavně na moje děti. Vždycky musely nosit helmu a chrániče při jízdě na kole a v tomhle směru jsem na ně byl vždycky přísný. Ani teď z toho neslevuji. Snažím se je držet od nějakého nebezpečného divočení. Problém je, že já jsem byl vždycky taky divočák, asi to mají po mně.

Začalo to jedním medvědem, teď je z toho plná sanitka

Jak vznikl celý nápad s plyšákovou sanitkou? Měl jste plyšáky už ve své první sanitce?

V mé první sanitce moc plyšáků nebylo. Neměl jsem tam moc možností, kam je položit, nebo zavěsit. Měl jsem tam ale za sedadlem velkého hnědého medvěda a ten jezdil celou dobu se mnou. Pár plyšáků se tehdy vešlo na palubní desku, ale vzadu byl jen ten velký plyšový medvěd. Teď ani nevím, kde ten medvěd skončil. Myslím, že si ho koupil nějaký sběratel, ale nikdy jsem nezjistil, kam přesně odcestoval.

Jak se plyšáci do sanitky vlastně dostanou? Pořizujete je sám, nebo jsou to dárky?

Plyšáci, co mám u sebe v sanitce vepředu jsou převážně dárky od mých dětí. Vzadu mám pak plyšáky, co mi podarovali pacienti, nebo jejich rodiče. Postupem času nám lidi začali nosit do nemocnice plyšáky, jelikož jich měli doma moc, a tak chtěli, aby udělali radost někde jinde. Některé z nich jsem si pověsil do sanitky. Zbytek je ve sklepě nemocnice a postupně je podarováváme pacientům. Plyšáky nerozdávám jenom já. Jsou na urgentu, nebo i na zubním. Každý pacient dostane plyšáka. Někdy se dokonce stává, že se nám plyšáci vrátí. Pár takových už jsem potkal. Děti je tady třeba zapomenou, a tak je vypereme a dáme do sanitky, nebo předáme dál.

Zrovna nedávno jedna paní navštívila sdružení Šance Olomouc a darovala jim svou sbírku plyšových medvědů. Byla to opravdu krásná sbírka. Ti větší plyšáci zůstali ve sdružení a menší jsem dostal já do sanitky a teď je s radostí rozdávám. Vždycky dětem říkám, že těchto plyšáků by si měly obzvlášť vážit, protože jsou ze sbírky.

Máte nějakého oblíbeného plyšáka, nebo třeba plyšáka se zvláštním příběhem?

Vepředu v sanitce mám plyšového pejska, ten se mnou jezdí od roku 1989. A pak mám plyšáka žluté opičky. Dřív jsem míval i hnědou, ale tu si někdo odnesl. Vždycky když se mnou jedou děti, které se třeba bojí, tak jim vykládám, že je potřeba tu opičku hlídat, jelikož ráda utíká ze sanitky. Menší děti to vždycky zabaví. Často i přestanou brečet a soustředí se na to, aby jim opička neutekla. V těchto případech si myslím, že lhát se snad trošku může.

Kolik tak za den rozdáte plyšáků?

Jak kdy. Jsou i dny, kdy nepředám žádného plyšáka, ale zrovna dnes jsem porozdával snad půl igelitky. Vezl jsem dneska 30 dětí a myslím, že takových 15 plyšáků se rozdalo určitě. Minulý týden jsem doplňoval plyšákové zásoby, už jsem skoro žádné neměl, tak to bylo potřeba.

Související

  • FÓRUM OR: Je v Olomouci dostatek veřejných toalet?
    Fórum OR
    Společnost

    FÓRUM OR: Je v Olomouci dostatek veřejných toalet?

    Veřejné toalety by měly součástí každého fungujícího města. O jejich počtu v krajském městě se dlouho vedou spory. Olomoučtí zastupitelé napříč politickým spektrem v dnešním Fóru OR řeší celkovou situaci a jejich počet. Zastupitelům jsme položili 2 otázky: Jak nahlížíte na situaci a počet veřejných toalet ve městě? Přispěla by osvěta ohledně veřejných toalet turismu (v době pořádání velkých akcí)? Odpovědi jsme zveřejnili v pořadí, v jakém je zastupitelé zaslali. 

  • Rodina není návštěva, rodina zůstává, říká ředitelka. V Olomouci vznikne Dům Ronalda McDonalda
    Společnost

    Rodina není návštěva, rodina zůstává, říká ředitelka. V Olomouci vznikne Dům Ronalda McDonalda

    Dům Ronalda McDonalda pomáhá rodinám vážně nemocných dětí zůstat pohromadě i během dlouhé hospitalizace. První takový dům v Česku funguje u Fakultní nemocnice v Motole, další má vzniknout v Olomouci u pediatrické kliniky. O projektu, financování i plánech na stavbu mluvila ředitelka Domu Ronalda McDonalda Ivana Švingrová Pešatová.

  • Musíme vytvořit bezpečné prostředí. Odborníci nesouhlasí se zákazem sociálních sítí pro děti
    Společnost

    Musíme vytvořit bezpečné prostředí. Odborníci nesouhlasí se zákazem sociálních sítí pro děti

    Ožehavé téma dnešní doby, sociální sítě dětem, rezonuje i olomouckou odbornou veřejností. Odborníci z Univerzity Palackého upozorňují, že plošný zákaz sociálních sítí pro děti do 15 či 16 let nepředstavuje účinné řešení rizik, která jsou spojená s online prostředím. Přidávají se i další instituce, mezi nimi i Masarykova univerzita v Brně. Navrhují jiné řešení.

  • Zas a znova poničený Mozart. Oprava? Možná na konci července, říká autor Lemon
    Společnost
    Kultura

    Zas a znova poničený Mozart. Oprava? Možná na konci července, říká autor Lemon

    Písková socha Mozarta na olomouckém Horním náměstí dostává pořádně zabrat. Není to tak dávno, co se opravila poškozená část a opět je socha zničená na tom samém místě. Konkrétně se jedná o její spodní část, o chodidlo slavného skladatele. Report se zeptal Radima Schuberta z oddělení koncepce kultury, jaký bude nyní postup. Mluvili jsme také s autorem díla sochařem Václavem Lemonem.

Rychlovky

  • OLOMOUC
    Ožehavé téma dnešní doby, sociální sítě dětem, rezonuje i olomouckou odbornou veřejností. Odborníci z Univerzity Palackého upozorňují, že plošný zákaz sociálních sítí pro děti do 15 či 16 let nepředstavuje účinné řešení rizik, která jsou spojená s online prostředím. Více.
  • OLOMOUC
    Ostružnická ulice v novém. Skončila tu oprava chodníků. Technické služby nahradily betonovou dlažbu chodníků žulovými deskami, které rozmístěním ladí s Horním náměstím. Příští rok se opraví chodníky v Riegrově a Ztracené ulici.
  • OLOMOUCKO
    Vedra dál sužují kraj. Nejvyšší teplotu včera meteorologové naměřili ve Šternberku, kde bylo rovných 39°C. A např. v Přerově teplota dosáhla 38 stupňů, a dorovnala tak dosavadní rekord z roku 1921. 

Nejnovější

  • Tmavá skla nestačí. Prostějovští lékaři radí, jak ochránit oči před sluncem
    Zdraví

    Tmavá skla nestačí. Prostějovští lékaři radí, jak ochránit oči před sluncem

    Sluneční brýle si spoustu lidí vybírá pouze podle vzhledu, značky nebo tmavosti skel. To však nestačí, právě to, jak jsou skla tmavá, může být často zavádějící. Lékaři z Nemocnice AGEL Prostějov upozorňují, že je třeba dbát na kvalitní UV filtr. Připomínají význam ochrany očí před ultrafialovým zářením.

  • Na Šumpersku selhaly řidičce brzdy, druhá havarovala kvůli vedru
    Krimi

    Na Šumpersku selhaly řidičce brzdy, druhá havarovala kvůli vedru

    Technická závada na brzdách byla příčinou nehody v pondělí dopoledne v Šumperku, řidička kvůli tomu sjela do koryta potoka. Policisté se předtím minulý pátek zabývali nehodou, kterou způsobila kombinace horka a únavy. Řidička Mercedesu sjela mimo silnici v obci Libivá.

  • Sigma má dalšího nového hráče, podepsal Stephane Noumbissie
    Sport

    Sigma má dalšího nového hráče, podepsal Stephane Noumbissie

    Kádr SK Sigma Olomouc je širší o dalšího hráče. Stal se jím Kamerunec Stephane Noumbissie. Devatenáctiletý fotbalista, který může hrát na pozici stopera i levého obránce, přichází na hostování s opcí z francouzského Lille. Sigma to napsala na svém webu.

  • Na Přerovsku se chystá se geologický průzkum pro vysokorychlostní trať
    Doprava

    Na Přerovsku se chystá se geologický průzkum pro vysokorychlostní trať

    Mezi Prosenicemi a Hranicemi na Přerovsku proběhnou průzkumné vrty pro přípravu vysokorychlostní tratě, která v budoucnu zrychlí vlakové spojení. Před zahájením vrtů budou majitelé dotčených pozemků včas informováni o dalším postupu. Práce mají probíhat od letošního srpna do února příštího roku.

Nejčtenější

  • Pondělní teplota 38 stupňů dorovnala v Přerově dosavadní rekord z roku 1921
    Společnost

    Pondělní teplota 38 stupňů dorovnala v Přerově dosavadní rekord z roku 1921

    Olomoucký kraj dál sužují extrémní vedra, nejvyšší teplotu v pondělí meteorologové naměřili ve Šternberku na Olomoucku, kde bylo rovných 39 stupňů. V Přerově teplota dosáhla 38 stupňů, a dorovnala tak dosavadní rekord z roku 1921. Rekordy pro tento den meteorologové přepisovali na téměř všech 11 dlouhodobě měřících stanicích, na zhruba polovině z nich byly překonány i měsíční maxima. ČTK to řekl Petr Drobek z Českého hydrometeorologického ústavu.

  • Hasiči vyjížděli k téměř dvěma desítkám událostí, zasahovali i v Čehovicích
    Společnost

    Hasiči vyjížděli k téměř dvěma desítkám událostí, zasahovali i v Čehovicích

    Téměř dvě desítky výjezdů. Počasí i nadále zaměstnává hasičské jednotky v Olomouckém kraji. Jen během pondělního odpoledne měli hasiči vyjíždět k 17 událostem, hasili i požár v Čehovicích. Vše se obešlo bez zranění, situaci zhodnotil tiskový mluvčí hasičů Radek Buryánek.

  • Knihovny nejsou sklady knih. Jsou to živá místa, kde se potkává komunita, říká knihovnice
    Kultura
    Společnost
    Rozhovory

    Knihovny nejsou sklady knih. Jsou to živá místa, kde se potkává komunita, říká knihovnice

    O úpadku čtenářství se mluví často, realita v olomoucké knihovně je však jiná. Denně sem zamíří stovky návštěvníků, roste zájem o elektronické knihy a mladí čtenáři objevují nové literární žánry. O tom, jak se mění vztah ke knihám a proč se o českém čtenářství mluví zbytečně pesimisticky, jsme hovořili s ředitelkou Městské knihovny v Olomouci Lenkou Pruckovou.

Seriály