Olomouc si zaslouží více moderní a kvalitní architektury, říká architekt Miroslav Pospíšil

Jak dlouho trvá realizace stavby? Například Červeného kostela?

Než se podaří stavbu zrealizovat uběhne spousta času. Například rekonstrukce Červeného kostela trvala přibližně 6 let. Proces výstavby je složitý, nejkomplikovanější je právě projektová příprava. Ve fázi projektu zaberou spoustu času diskuse nejen s investorem, ale hlavně s příslušnými úřady (hygiena, hasiči, památkáři, architekti). Jedná-li se o stavbu nebo rekonstrukci v historickém městském centru, proces dialogu s památkáři trvá řadu měsíců. Projekt má samozřejmě několik fází. Architektonická studie je prvním krokem, poté následuje projekt pro stavební povolení a proces končí projektem pro provedení stavby. To je podrobná dokumentace, podle které se stavba realizuje. Prvotní studie může být připravena velmi rychle, avšak veškeré zmíněné debaty a konzultace celý proces projektové přípravy prodlužují.

Stává se Vám, že když procházíte Olomoucí, tak si říkáte: „Tahle budova je hrozná?“

Každý z nás je často vůči svému okolí kritický. To se stává i při hodnocení různých staveb. Obecně platí, že příčinou kritického hodnocení staveb je často neznalost všech souvislostí. Mnohdy hodnotíme negativně něco nové, neznámé, překvapivé, něco, čemu úplně nerozumíme. Kritika je jakousi obrannou reakcí. Pravdou je, že v případě architektury je to trochu složitější, pro širší veřejnost je těžké vnímat, co je to architektura. Nelze to nikomu mít za zlé. Příčinou toho je, že obecně nejsme vychováváni ke vnímání designu, architektury, umění. Považuji to za velký dluh v systému výchovy a vzdělávání, zejména vůči mladé generaci. Architektura, design, umění, to jsou obory, které by se měly výrazněji objevit ve školních osnovách. Lidé by se měli více zajímat o to, co je obklopuje, v jakém prostředí žijí. Kvalitní architektura, kvalitní městský prostor by se měly stát jednou z našich základních potřeb. Proto vnímám jako velmi důležité o architektuře mluvit, architekturu prezentovat, ať na dobrých, nebo špatných příkladech.

Jak tedy poznat kvalitní architekturu? 

Abychom mohli říci o stavbě, že je to dobrá architektura, musí splňovat současně několik kritérií. Při návrhu domu je důležitý jeho obsah (funkce), to, k čemu má sloužit. Dále hraje velkou roli místo určené ke stavbě. Budova by měla být přínosná pro dané místo, měla by dobře fungovat ve veřejném prostoru. Důležitým faktorem je také forma a soudobost navrženého objektu. Architektura musí odpovídat době svého vzniku, současným nárokům na provoz, na technologie. Stavba, která je architekturou, musí být praktická, přehledná, přínosná, ekonomicky efektivní, současně ohleduplná k životnímu prostředí a ohleduplná k místu svého vzniku. Pokud tyto podmínky stavba splňuje, můžeme ji nazývat architekturou. Lidé mohou hodnotit budovu podle svých subjektivních pocitů, což je pro konečný výsledek díla důležité. Hodnocení se často zjednodušuje na líbí, nelíbí. Objektivní pohled musí být komplexnější. Ale to zase se vracíme k nutnosti výchovy ke vnímání umění, architektury, designu. 

Máte na mysli výchovu dětí? 

Ano, ale i výchovu nás, dospělých. Širší veřejnost nemá povědomí o architektuře a neví, jak ji vnímat. Když se postaví dům, který se vymyká běžným standardům, máme většinou tendenci budovu hodnotit velmi kriticky. Často stačí nechat si určitý časový odstup, a teprve poté vyjádřit svůj názor. Lidem v Česku by slušela větší míra tolerance a také snaha pochopit, proč to tak je. Je důležité informovat veřejnost o tom, co se připravuje, co se staví a také proč bylo zvoleno toto řešení a také kdo je autorem návrhu.

Setkal jste se s kritikou Vaší práce od občanů?

Samozřejmě. Nejvíce kritiky je slyšet, když něco realizujete na významném, frekventovaném místě, nejlépe v centru města. Konkrétním příkladem může být rekonstrukce bývalého olomouckého PRIORu (pozn. red.: dnes Galerie Moritz). Stavba byla velmi kontroverzní již v době svého vzniku v 70.letech. Byla to demonstrace socialistické ideologie v předprostoru hlavního městského chrámu, kostela Sv.Mořice, na ploše, kde se v minulosti nacházel hlavní městský hřbitov.  Nosnou myšlenkou našeho záměru rekonstrukce obchodního domu byla snaha o kultivaci plochy mezi kostelem a obchodním domem, navzdory skutečnosti, že toto téma nebylo předmětem zadání a plocha patřila zčásti majitelům PRIORu a zčásti městu. Vlastní názor, jak se s tímto úkolem vypořádat, měl v té době každý obyvatel města Olomouce.

Podařilo se vše zrealizovat u Galerie Moritz?

Budova PRIORu byla zrekonstruována podle našeho vítězného soutěžního návrhu, jehož principem bylo nechat stavbu „zmizet“ a vrátit půdorysnou stopu zástavby do její dřívější pozice. Impulsem pro rekonstrukci byl havarijní technický stav budovy, včetně rizika odpadávání fasádních panelů, které byly vyrobeny z ocelových rámů, s cihelnou výplní, s povrchem z cementové omítky. V sedmdesátých letech se předprostor kostela, místo, kde byl kdysi hlavní městský hřbitov (podle matriky zde bylo pohřbeno cca 100 tisíc lidí), proměnil v plochu pro zásobování, doplněnou kontejnery na odpad. Tento stav jsme chtěli změnit. Pozvali jsme k jednomu stolu investory, tehdejší vedení města a společně jsme v rámci možností pokusili o kultivaci tohoto prostoru. Díky omezeným finančním prostředkům se to podařilo pouze zčásti. 

Co je vaše filozofie, kterou promítáte do návrhů?

Pro návrh stavby je důležité zadání, tedy funkce, provoz nové budovy. Obrovskou roli hraje charakter a specifika místa, do kterého je dům určen. Výsledný návrh je transformací specifických vlastností místa a zadání skrze osobní vnímání, skrze pocity a subjektivní názory architekta. Po seznámení se se zadáním si vždy procházím a prohlížím parcelu, kde má stavba stát a snažím se propojit všechna pozitiva i negativa daného úkolu, daného místa. Teprve po této prvotní analýze místa se dívám na parametry Územního plánu. Správně by to mělo být naopak, avšak autor konkrétní stavby má k dispozici velkou míru podrobností, kterou zpracovatel Územního plánu nikdy nemohl mít. Přijde-li autor se skvělým řešením, které je pro danou lokalitu přínosné, je často správnější pokusit se o změnu obecně nastavených regulativ, které Územní plán definuje.

Jak byste charakterizoval své budovy?

Pro mě je důležité, aby každý dům byl přehledný a uživatelsky přívětivý. Ať už se jedná o budovu školy, nemocnice nebo administrativní budovu. Stavba by měla mít přehlednou, srozumitelnou dispozici a dostatek světla. Měla by v lidech vyvolávat pozitivní pocity a vjemy. Měla by být přínosem pro veřejný prostor. 

Četla jsem jeden rozhovor pro Olomoucký deník, ve kterém Olomouc hodnotíte po architektonické stránce. Změnil se Váš názor po 17 letech od rozhovoru?

Je těžké hodnotit prostředí, ve kterém člověk žije. Často vidíte chyby a nedostatky. Když přijedete jinam, zdá se Vám vše téměř dokonalé. Ono to tak ale není. Stejně jako před 17 lety vnímám, že olomoucké prostředí je hodně svázané historií a vyjímečností historického centra a možná proto jsou zde lidé až moc konzervativní. Na druhou stranu můžeme vidět i v Olomouci příklady kvalitní soudobé architektury, například Arcidiecézní muzeum. 

A jaký máte názor na SEFO?

Doufám, že se podaří tuto stavbu zrealizovat. Olomoucké centrum si zaslouží kvalitní moderní architekturu. Jedná se sice o koncept, který vznikl cca před 15 lety, ale i tak má stále svou kvalitu a je nadčasový. SEFO je obrovská příležitost pro probuzení městského centra. Troufám si říct, že význam SEFA pro Olomouc lze srovnat s významem Kaplického budovy pro Národní knihovnu v Praze.

Jak hodnotíte zpětně své práce? Kritizujete se? Nebo chválíte?

Člověk se musí smířit s tím, že po zahájení provozu si stavba žije vlastním životem. Snažím se být objektivně kritický. Každá stavba pro mě znamená určitou etapu života, určitý příběh. Není snadné být vůči vlastním stavbám pouze neúčastným pozorovatelem. Vadí mi, že budova Krajského soudu v Olomouci na Studentské ulici v noci nesvítí nebo že nejsou dotahována ztužující táhla na předkonstrukci. V Červeném kostele mám tendenci rovnat věci, uspořádávat židle, stoly. Kontroluji, zda vnitřní osvětlení je nastaveno na doporučenou kombinaci … Je to asi taková autorská obsese. Naopak na Helfštýně mi dělají radost tím, že i po třech letech se o hradní palác skvěle starají. Čistí skla, zametají podlahy (to není pro zříceninu standardní). 

Když jsme u Slovanského gymnázia. Proč jste zvolil hřiště na střeše?

Součástí přístavby gymnázia je tělocvična, nad kterou je střecha o stejné ploše, jako hrací plocha uvnitř. Zdálo se mi, že je škoda tuto plochu nevyužít pro venkovní hřiště. Původní hřiště na dvoře mělo být kvůli hluku zrušeno a já si pamatuji, když jsem na této škole studoval, že jsme jako kluci stále z důvodu nedostatku prostoru v objektu školy v hodinách tělocviku běhali po parku. Přitom jsme měli rádi míčové hry. Tak také proto je na střeše tělocvičny venkovní hřiště.

Dostal jste i zpětnou vazbu od učitelů, že se i díky podobě gymnázia zlepšily výsledky studentů?

Jejich výsledky se určitě zlepšují pořád, avšak netroufám si říct, do jaké míry je to díky nové přístavbě. Ale rozhodně si myslím, že obzvláště stavbám pro děti a mládež by se měla z hlediska architektury věnovat velká pozornost. Samotná přístavba Slovanského gymnázia budila u někoho zpočátku negativní emoce, protože je celá z betonu. Věřím, že se to již změnilo, o čemž mohou svědčit i skvělé výsledky zdejších studentů. 

Vy se teď věnujete i zahradě na Kopečku. Proč jste projekt vzal?

Dostal jsem důvěru od paní Zukalové – předsedkyně sdružení Dobré místo pro život – a velmi si toho vážím. Mám Svatý Kopeček moc rád, je to takové mystické místo nad Olomoucí, které je nyní, co se týká architektonické a urbanistické kvality veřejného prostoru, v kritickém stavu. Projekt „Otevřeme zahradu“ nabízí šanci na kultivaci zahrady kolem Hospice, ale také Hospice samotného. Jednou z myšlenek je propojení zahrady Hospice s veřejným prostorem, neboť na rozhraní zahrady a ulice vznikne jednoduchá stavba „objekt setkávání“. Tato transparentní přízemní stavba má být symbolem propojení vnějšího světa se zahradou, symbolem přirozeného propojení běžného života se smrtí. Je důležité téma smrti odtabuizovat a současně vytvořit důstojné prostředí pro ty, jejichž život se chýlí ke konci. Je to téma, které se týká každého z nás. 

Poslední otázka na odlehčenou. Kde v Olomouci rád trávíte čas? 

Rád trávím čas v práci, tedy v našem ateliéru. V poslední době také v Červeném kostele, který je poslední realizací našeho ateliéru a občas tam máme krátké přednášky o této stavbě. Mám rád městské parky, mám rád, když je město plné lidí, když žije. Snažíme se naší prací probouzet místa, měnit je v atraktivní prostory, kde se lidé budou cítit dobře. V našich aktuálních projektech se pokoušíme o navrácení života do městského centra. To je prostor, kde bychom se měli cítit dobře, kde bychom měli trávit čas, kde bychom se měli potkávat se svými přáteli. Myslím, že si naše město zaslouží více moderní a kvalitní architektury, a s tím i více odvahy a důvěry vůči architektům ze strany úřadů.