Součástí moderní péče o pacienta je bezpochyby také možnost duchovní péče. Služby nemocniční kaplanky využívá také Psychiatrická nemocnice v Kroměříži, kde má kaplanství dlouhou tradici. „Nejsem lékař ani psycholog a nerada se jim pletu do práce. Celá péče o duši je komplexní a kaplanství je součástí komplexní péče,“ říká nemocniční kaplanka sestra Pavla Martínková, která v nemocnici působí čtvrtým rokem. Kroměřížskou nemocnici vede dočasně ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík.
Za prostranstvím malé květinové zahrady se tyčí výrazná dominanta Psychiatrické nemocnice v Kroměříži – kostel svatého Cyrila a Metoděje s velkou původně žlutou bání. Od jeho stavby uplynulo téměř 115 let, přesto je pacienty kroměřížské psychiatrie hojně využíván. „Hodně pacientů tady chodí sami. Máme tu pravidelné návštěvní hodiny. Vidí kostel, zastaví se, vejdou dovnitř a slyší to ticho a klid,“ uvádí nemocniční kaplanka sestra Pavla Martínková s tím, že její služba ve specializovaném zařízení je zejména o vedení rozhovoru a dialogu.
Pacienti psychiatrické nemocnice jsou podle ní výrazně odlišní oproti pacientům jiných zdravotnických zařízení. „Jsou v duševní nouzi, což znamená, že jsou přirozeně otevřenější duchovním debatám. Není pro ně rozhodující, zda jsou věřící nebo ne, ale mají potřebu hledat pokoj. Zároveň je však pravdou, že se hodně bavíme také o jejich životě, trápeních a řešíme témata jako odpuštění, přijetí, sebepřijetí. Hlavně však lidsky komunikujeme. To je pro mě nejdůležitější. Sejít se a popovídat si,“ doplnila řádová sestra, která patří do společenství kroměřížských Milosrdných sester sv. Vincence de Paul.
Kaplanství je v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži již zaběhlou službou, zdravotnický personál je tak na spolupráci s kaplankou zvyklý. „Práce kaplanky v psychiatrické nemocnici je neocenitelná a hraje důležitou roli v holistickém přístupu k léčbě duševních onemocnění, emocionální aspekty zdraví našich pacientů. Kaplanka paní Martínková je velmi důležitým článkem péče poskytované pacientům a její nadstandardní a empatické práce si velmi vážím,“ uvedl náměstek pro nelékařský zdravotnický personál Stanislav Juřena.
„Stává se, že mě občas volá personál, protože pacient při vizitě projevil zájem o návštěvu nemocničního kaplana. Je to hodně odlišné i tím, že běžného pacienta ve všeobecné nemocnici vidím často jen jednou, zatímco tady se léčí obvykle několik měsíců. Je to tak spíše doprovázení,“ dodala sestra Pavla. Jak sama přiznává, životní příběhy pacientů jsou opravdu silné. „Jsou tu lidé, kteří třeba sobě nebo někomu v afektu ublížili, trápí se, bojují s lítostí, výčitkami a zmatením. Na druhé straně mě nabíjí příběhy pacientů, jejichž zdravotní stav se zlepšuje, podaří se jim urovnat vztahy v rodině, postaví se na nohy a léčba začne fungovat. Z toho mám opravdu radost,“ zakončila.
