Naproti restauraci U Macků stojí nenápadná šedá budova. Žaluzie jsou zatažené a z izolace trčí drát. Na zahradě stojí oprýskaný altánek a několik včelích úlů. Právě v tomto domě funguje centrum Anastasios, rehabilitační zařízení pro propuštěné vězně. Pomáhá jim navrátit se do běžného života. To pro ně není vůbec snadné, nejen kvůli stigmatizaci. Déle uvězněným mohl pomyslně ujet vlak. „Neví, že u tramvaje musíte stisknout tlačítko na otevření dveří. Neví, jak se zachází s chytrým telefonem,“ říká Milan Vašek, spoluzakladatel centra. A to je jen špička ledovce jejich problémů.
Zanedlouho se mi dveře centra, které získalo svůj název z řeckého výrazu pro zmrtvýchvstání, otevírají. Vítá mě Milan Vašek, předseda spolku Druhá míle, pod který rehabilitační služba spadá. Vybavení sídla sociální služby je skromné, kusy nábytku k sobě málokdy pasují. Na klienty nečeká žádný luxus, ač se jim to tak oproti vězeňské cele může zdát. Už ze zařízení interiéru je poznat, že služba momentálně horko těžko shání finance.
„Sociální služba má vícezdrojové financování, v tuto chvíli to máme velice těžké, snažíme se financovat zčásti sami, ale pořád je to málo. Klienti tu nemohou být zadarmo, musí přispívat měsíčně pět tisíc,“ říká Vašek. A dodává: „Zrovna jsme před podáním žádosti do krajské sítě sociálních služeb. Ta je rozhodující, ne názor magistrátu.“ Po přijetí do sítě služeb by tak spolek mohl dostat další šanci na přístup k penězům z veřejných zdrojů. „Vidím to nadějně, názor veřejnosti se pomalu mění, už i ministr Jurečka nám slíbil veřejnou podporu,“ dodává.
Potom, co spolu projdeme bíle vymalovanou šatnou s jediným věšákem a výzdobou ve formě zarámovaného plakátu skalnatého pobřeží a později chodbou s mnoha dveřmi, nakoukneme do kuchyně. V ní zrovna obědvají dva ze čtyř aktuálních klientů, obklopeni nákupem na další dny. V jednom z nich poznávám muže, se kterým jsem se před chvílí už nevědomky setkal v autobuse z Olomouce na Svatý Kopeček. Všichni mu říkají Honza. Ten ochotně vyprávěním přibližuje chování místních k nim.
A vypráví mi historku. „Vystupoval jsem z autobusu a naproti na zastávce skupina ženských. Když jsem šel kolem nich, tak jedna polohlasem: ,Vrahu!´. Já se ani nezastavil, ani neotočil. Hlavou mi bleskla vtipná scéna z filmu, kdy se otočím a ony začnou vřískat: ,Pomóc, on nás chce zabít!´ Jinému chlapovi by to mohlo vadit. A když se udržel chlap jako já, tak to už je co říct,“ vypráví Jan. „Já to vidím jinak, pokrok v komunikaci, nenaštvalo tě to, vzal jsi to s humorem a nadhledem, situaci jsi zvládnul,“ komentuje příběh Vašek, který se klienty snaží vést na jejich cestě.
Jan se nesetkal s odsouzením ale jen na ulici: „Ti, co nás berou dobře, převažují. Ale v kostele se stala trapná věc. Šli jsme na mši a když jsme si sedli do lavice, tak si od nás někteří odsedli. Zrovna v kostele, to chci říct. V kině, divadle, kdekoli jinde, tak neřeknu, ale v kostele! Od středověku platí, že tam se neprolévala krev, spory končily překročením prahu. Není věřící jako věřící, jak to jinak komentovat.“
Jednou neohlášeně nepřijde na noc a tady končí
Po popřání dobré chuti a odchodu z kuchyně směrem k jednomu z klientských pokojů narazíme na chodbě na třetího z klientů. Ten přišel Vaškovi nahlásit, že míří do Lidlu. „Není to krásné? Dospělý chlap mi přijde nahlásit, kam jde, i když mi to vůbec nemusí říkat, jsou svobodní,“ otočí se na mě později Kaplan, jak Vaškovi klienti přezdívají. Na druhou stranu jedno z mnoha pravidel pro pobyt ve službě říká, že stačí, když klient jedinkrát neohlášeně nepřijde na noc zpět sem na ubytování a pobyt tím pro něj skončil.
„Díky tomu, že víme, kde klienti stále jsou, jsme připravení na případy, kdy je někdo obviní, že mu například ze sklepa v noci zmizela zavařenina nebo se stalo něco horšího. Chráníme tak i sami sebe, můžeme říct: ,Ne, ten byl tam a tam. V zaměstnání, na nákupu, nebo na noc tady,´“ vysvětluje Vašek. Mnoho psaných pravidel pro klienty zhruba shrnují tři nepsaná.
Tři nepsaná pravidla
První z nich přikazuje slušné chování. Venku se budeš slušně chovat, budeš slušně oblečený a budeš slušně zdravit. „Pokud budeš mít s kýmkoli problém, přijdeš za mnou a budeme to řešit společně. Nikdy nebudeš reagovat na to, že tě někdo bude urážet nebo že na tebe bude sprostý. Otočíš se, budeš ho ignorovat a přijdeš sem na centrálu,“ cituje druhé pravidlo Kaplan Vašek. Třetí říká, že se klient nebude pohybovat mimo prostor služby bez toho, aniž by to někdo věděl.
Můj průvodce na chodbě otevře jedny z dveří. Za nimi krátce nakoukneme do jednoho ze čtyř stejných připravených pokojů. Každý klient spí zatím sám, ale jakmile přibydou další, tak budou pokoje sdílet. Na pokoji mají minimum, tedy postel, pár šuplíků a šatní skříň. Ze čtyř připravených postelí je zatím povlečená jediná. Celkem služba počítá s 12 muži, kteří v ní zůstanou maximálně rok. Za tu dobu by měli být už zaměstnaní, mít našetřeno 50 tisíc a mít sehnané vlastní ubytování.
Důraz kladou na práci, ale i na přijetí svého trestu
„Důležité je, aby chodili do práce. Všichni jsou nahlášeni na úřadu práce, příští týden mají pohovory, musí si vyřídit základní dávky, všichni řeší svoji dluhovou situaci, mají individuální plány,“ vysvětluje Vašek. „Naše služba stojí především na rozvíjení pracovních kompetencí. Ať už činností tady v okolí, třeba jen na zahradě, nebo ideálně sehnáním a udržení si zaměstnání. Musí si ho ale sehnat a svobodně zvolit sami, my jim nemůžeme nic přikázat. Naši klienti mají zájem dostat se ze své situace, řeší si základní životní otázky do nového startu a my je v tom doprovázíme. Jsme prakticky dům na půl cesty,“ popisuje jedny z cílů služby Vašek.
Zdaleka ne každý, kdo má zájem, ale může službu využít. „Klienty bereme z věznic po celé republice, ale protože takové zařízení v kraji chybí, tak je určeno primárně pro místní. Žádostí máme dostatek, už jsme museli klienty odmítnout, protože nesplňovali naše podmínky přijetí,“ popisuje Vašek. „Kromě toho, že nesmí mít psychopatické diagnózy nebo nesmí být sexuální delikventi, tak provádíme sociální šetření. Mimo jiné nás zajímají jejich vazby, vztahy, sociální podmínky, proč skončili ve vězení, co se jim stalo, jak přistupují ke svému trestu, čím jim my konkrétně můžeme pomoc. Pracujeme s nimi už ve vězení.“ přibližuje výběr klientů Vašek.
Propuštěný vězeň je úplně svobodný člověk
Klient si stanoví individuální plán, který musí dodržovat. V rehabilitační službě má k dispozici psychology včetně klinického. Služba podle Vaška splňuje všechny povinnosti, které zákon rehabilitační službě ukládá. Plní dokonce i bod, že sociální rehabilitace musí poskytnout „nácvik péče o děti a další členy domácnosti. „Například: Klienti se střídají ve vaření a zjistili, že jeden z nich vůbec neumí vařit. Tak oni hned, že ho to naučí a pustili se do toho.“ vypráví Vašek.
Činnosti služby jako zajištění nácviku obsluhy běžných zařízení a spotřebičů dokládá například na tom, že klienti po odsedění mnohaletých trestů mají ještě tlačítkové telefony a musí se jim vysvětlit jak dnes mobily fungují. Klienti samozřejmě procházejí intenzivní socializací. Chodí po úřadech, doktorech, pohovorech, nakupují, shánějí si ubytování a obecně žijí jako opět svobodní občané.
„Někdo si stále plete vězně a propuštěného vězně. Vězeň musí být ve věznici, propuštěný vězeň se rovná svobodný člověk. Představte si, že jste svobodný člověk a jste v situaci, kdy máte potíž, kdy nemáte kam jít, kde bydlet, nemáte práci. Kdo vám s tím pomůže? A vy se svobodně rozhodnete, že podstoupíte tento program za všech podmínek a omezení, která se s ním pojí. Tak co už je lepší záruka toho, že nebudete chodit kolem nádraží a krást?“ poukazuje Vašek.
Se vším se musel poprat sám, teď pomáhá jiným
Spoluzakladatel služby si vězením sám prošel. Díky této zkušenosti věří, že klientům rozumí o to více. Podle jeho slov nastal v jeho životě zásadní obrat. „Sám vím, jaké to je. Když mě propustili, tak jsem se se vším pral sám. Prošel jsem si stigmatizací, přišel o zaměstnání. Vím, jak je to náročné. Za 17 let od mého problému nastala zásadní změna. Pracuji pro státní složku. Přeplul jsem z jednoho břehu na druhý. Mám dokonce přístup do věznic. Můj trestní rejstřík už je za tu dobu opět čistý,“ připomíná Vašek.
Milan Vašek byl kritizován především za vedení organizace a potenciální přístup k veřejným financím, když v minulosti spáchal majetkový trestný čin. „Vzhledem k výtkám na moji minulost jsme provedli opatření. Vůbec nebudu rozhodovat o financích, budeme mít ekonoma. Finance, které tu v organizaci jsou, jsou absolutně pod kontrolou,“ vysvětluje Vašek. „Navíc moje mzda je vidět z převodů z účtu Druhé míle na můj osobní. Doposud jsem tu pracoval za 5100 měsíčně. A to je nenapadnutelné, mohu to kdykoli doložit. Moje jediná ambice je pomoci lidem a nedovolil bych si přitom ohrozit svou početnou rodinu, kterou mám tady všude kolem,“ dodává.
