Minulostí Olomouce se line kromě historie vojenské a církevní i historie pocukrovaná. Jména cukrářů Dejmal a Kotrbáček stále zůstávají v paměti nejednoho Olomoučana. Vyhlášenou cukrárnu u Kotrbáčka dnes připomíná omšelý nápis na domě v ulici 1. máje.
Cukrárnu a pekárnu v dnešní ulici 1. máje založil a vedl rodák z Dobříše u Příbrami Josef Kotrbáček, po kterém nesla cukrárna také jméno. „Byla to první cukrárna v Olomouci, byla dědečkův život,“ zavzpomínala pro Olomoucký Report Ludmila Mayerová, vnučka Josefa Kotrbáčka. „Dědeček nechal vybudovat i ten dům. Tuším, že spojil dva domy dohromady,“ zmínila Kotrbáčkova vnučka přestavbu z roku 1934.
Při výstavbě domu s nápisem cukrárna byl ovšem už Josef Kotrbáček renomovaným a známým olomouckým cukrářem. V Olomouci přitom s cukrařinou začínal ještě před první světovou válkou. „Od roku 1905 vlastnil živnostenský list. Pracoval pak jako cukrář v Olomouci. Od roku 1910 působil jako jednatel Zemské jednoty cukrářů, perníkářů, čokoládovníků a voskařů pro Moravu a Slezsko,“ uvedl pro Olomoucký Report archivář Státního okresního archivu Olomouc (SOkA) Tomáš Sedlář.
Dobře rozjeté podnikání ovšem přerušila první světová válka. Cukrář Kotrbáček narukoval do rakousko-uherské armády, byl zajat a v roce 1918 vstoupil do československých legií. „Dědeček byl legionář, ale nebojoval. Vlak legionářů jel až do Vladivostoku. Vrátil se až v roce 1920,“ vzpomínala paní Mayerová.
Po návratu do Olomouce Kotrbáček nezahálel, a ještě téhož roku obnovil svůj provoz. Rovněž se stal předsedou a později místopředsedou olomouckého Společenstva cukrářů, perníkářů, voskařů, čokoládovníků, koláčníků, mandoletářů a výrobců kandit. Josef Kotrbáček se věnoval i výchově mladých cukrářů, učil na odborné škole pro učňovské živnosti pekařské a cukrářsko-perníkářské v Olomouci. „Působil také jako člen správní rady olomoucké odbočky Legiobanky a místopředseda olomoucké organizace Nezávislé jednoty československých legionářů,“ dodal k prvorepublikovému působení Kotrbáčka archivář Tomáš Sedlář.
Chcete poznat další stavby, které vzpomínají na zašlou slávu? Stačí kliknout.
Zapomenuté stavby: Léčilo se zde 700 dětí ročně. Teď areál chátrá | Olomoucký Report
Kulometné hnízdo a znárodnění
Cukrárna Kotrbáček se do paměti Olomoučanů vryla i tím, že v ní bylo za druhé světové války kulometné hnízdo. Potom už přišel komunistický převrat a znárodňování. V letech 1945 až 1951 podnik fungoval jako veřejná obchodní společnost, kde byl společníkem Bohumil Kotrbáček, Josefův syn. Po roce 1951 společnost zanikla a byla vymazána z obchodního rejstříku.
„Dědeček o cukrárně po roce 1948 mluvil s těžkostí, za komunistu neměl žádný důchod. Babička vařila z laciných produktů, ale zvládli jsme to,“ zavzpomínala ještě Ludmila Mayerová, cukrářova vnučka. „Dědeček ještě dělal pomocného kostelníka v katedrále svatého Václava. Zemřel v roce 1965. Pohřbít se nechal v legionářské uniformě,“ dodala ještě paní Mayerová.
Za totality na točenou zmrzlinu
Pochutnat na cukrovinkách a zmrzlině si zde ovšem Olomoučané mohli i za totality. „Cukrárnu si pamatuji, ale byla jsem malá. Vždycky po nedělní mši jsme tam šli pro točenou zmrzlinu do termosky. To bylo super,“ zavzpomínala na cukrárnu olomoucká rodačka Věra Brožová s tím, že to mohlo být v 80. letech.
Po Sametové revoluci se dům vrátil do rukou rodiny. Vnuk Josefa Kotrbáčka Jan cukrárnu s vyhlášeným jménem obnovil, na dřívější slávu ovšem podnik nenavázal a o pár let později zanikl.
