Žijeme převážně jen díky dárcům, říká ředitelka psího útulku Hana Dědochová

Přibylo vám do útulku kvůli zdražování energií hodně zvířat? Odložili je k vám lidé, protože to doma nemohou finančně utáhnout?

Nepřibyly, ale samozřejmě nás lidé oslovují. My můžeme zvířata brát jen do výše, kterou zvládneme jak finančně, tak fyzicky unést. Kapacita tu normálně bývá osmdesát psů, to nás ale bylo dvakrát tolik zaměstnanců. Vzhledem k finančním úsporám tu již tolik zaměstnanců není. Teď se tu staráme o šedesát pět psů a tři koťata, o více nejsme schopni se starat. Už i kvůli tomuto počtu jsem musela posílit směny a najmout brigádníka.

Do těchto finančních potíží jste se dostali kvůli zásahu zdražování energií? Nebo se zde podepsalo něco jiného?

Ne, podepsalo se na tom něco jiného. Roky jsme měli smlouvu s městem Olomouc a s městem Prostějov. Ti si hradili své psy, což pro nás byl ekonomický výdělek, jen něco málo se doplácelo z darů. Provoz byl tím pádem zajištěný. Jenže došlo k tomu, že města Olomouc a Prostějov udělala výběrové řízení, kde hlavním kritériem byla cena. To řízení jsme bohužel nevyhráli, vyhrál jiný útulek. Od těch dob začaly finance být problém. Teď je to den ode dne horší. Připlácíme za krmivo a samozřejmě i za energie.

Jak se s touto finanční situací vypořádáváte? Máte pravidelné dárce, kteří vám na provoz útulku přispívají?

Zatím žijeme převážně jen díky dárcům. Díky nim útulek i vznikl. Dříve jsme provoz táhli z osmdesáti procent ekonomickou činností a z dvaceti procent z pomoci dárců. V současnosti se dá říci, že je to přesně naopak. Veškeré zrekonstruované budovy a jakákoli výstavba šla hlavně z darů lidí, firem a nadačních fondů. Tehdy by tu člověk našel jen dřevěnou boudu, do které se strčilo topení. Kdyby ten útulek mělo provozovat město Olomouc, tak jim nestačí miliony. V první řadě by ho musel postavit. My jsme totiž soukromý útulek. Například v Brně nebo v Hradci dali za stavbu útulku kolem osmdesáti milionů.

Mohou dárci pomoci i jinak než finančně?

Určitě materiálně. Ale záleží na tom, co nám zrovna chybí a co potřebujeme. Při takovém množství zvířat musíme udržovat čistotu, takže se vždy hodí úklidové a dezinfekční prostředky. Pak samozřejmě krmivo. Ale je dobré se zeptat, jaké potřebujeme. Lidé často slepě jdou a nakoupí „marketovky“ ve velkém v domnění, že množství je to pravé. Bohužel není. V posledních letech mezi zvířaty přibývá alergiků a pejsků s potravinovými alergiemi. Pak musíte kupovat krmivo ve specializovaných prodejnách. Proto je dobré si v daném útulku zjistit, jakou značku krmiva zvířatům dává. Nelze každý den přeskakovat ze značky na značku. Může to pak psům způsobovat střevní potíže. A to se v útulku nikdy nemůže nechat být. Nastává panika a okamžitě se volá veterinář, abychom zjistili, že se nejedná o nic nakažlivého. Ta veterinární péče pak zase stojí peníze. Zbytečně.

Podle čeho vybíráte své pracovníky? Práce v útulku se jeví jako vysněné zaměstnání. Jak je to ve skutečnosti?

Nutností je samozřejmě pohovor. Na něj se stejně většinou půlka zájemců nedostaví, a ta druhá polovina u pohovoru končí. Většina lidí pokládá útulek za práci snů, jenže v první řadě je to dřina. Tady si horentní sumu peněz nevyděláte. Mnoho zájemců si také neuvědomuje, že tou hlavní náplní práce je úklid. Stáváte se sanitárkou jako v nemocnici. Převážná část dne nespočívá v „ňuchňání se“ s pejsky, ale v dezinfekci a úklidu. Spoustu lidí může rozhodit také to, že všichni pejsci nejsou milující. Většina ano, v útulku ale zůstávají ti, co milující nejsou. Když se jedná o malého kousavého psa, ten ještě nenadělá tolik škody. Ale když je to velká obluda, tak si pak málokdo troufne.

Určitě se všemi zvířaty trávíte spoustu času…

Je to tak. Kdybychom měli počítat přesčasy, tak jsme milionáři. Musíme tomu věnovat i svůj volný čas, je to dobrý skutek pro útulek. Svátky, pátky, je to jedno. Bývaly časy, kdy se pracovalo nonstop i přes noc. To už se teď nedělá, jen ve výjimečných případech jako je nemoc nebo krmení štěňat každé tři hodiny a masáž jejich bříšek, aby se vyprázdnila. Pokud jsou všichni psi zdraví, na noc se útulek zavře a přijdeme až ráno.

Jak vypadá váš den v útulku?

To je různé. Zrovna dnes to byla pohoda. Ale když nám v pondělí přibylo patnáct štěňat, tak se celé dny točily jen kolem nich. Chodila jsem s hadříkem a utírala po nich loužičky. Musela jsem sledovat i jejich zdravotní stav vzhledem k tomu, že přišli z hrozných podmínek. Pravděpodobně pochází od překupníků a z množírny ze Šternberka. Odtud vítr vane.

Říkáte, že štěňata přišla z hrozných podmínek. Mají nějaké zdravotní potíže?

Dělali jsme jim testy na parvovirózu, což je častou příčinou úmrtí psů, a vyšly pozitivně. Kromě toho tyto testy odhalily ještě giardie a izospory. Na to, jak jsou maličcí, dostali zabrat. Jeden člověk se tedy stará výhradně o štěňata, ta se nemohou dostat do kontaktu s ostatními psy, aby se nákazy nešířily. Kdyby zůstala na místě, pravděpodobně by pošla. Možná by se majitelům podařilo jich ještě pár prodat, ale odnesli by si to kupující. Z vlastní blbosti, ne v dobré víře.

Podle jakých kritérií vybíráte vhodné majitele?

Pro potenciální majitele máme připravené nějaké otázky, záleží, jak na ně odpoví. Pokud proti nim nemáme žádné výhrady, a i pes je k lidem přátelský a bezproblémový, potom se dostaví na osobní schůzku a mohou si psa rovnou adoptovat. Snažíme se zpřísňovat adopční proces, protože toho každý hodně navykládá. Kdekdo může naslibovat, jak se u něj pes bude mít jako v ráji, ale když teď půjdeme ven, narazíme například na Malvina. Malvin se nám do útulku vrátil několikrát. Nejdříve si ho adoptovali jako štěně, ale zkazili ho natolik, že ho s velkou pravděpodobností na zbytek života odsoudili do útulku.

Když u některého z potenciálních zájemců vyhodnotíte, že pro něj nebude vhodným páníčkem, máte pravomoc ho odmítnout a psa mu nesvěřit?

Pokud se bude jednat o psa, který už je náš, tak tu pravomoc mám. Tam se mnou nemůže hnout nikdo. Pokud se jedná o chlupáče, kteří jsou stále majetkem obce, tady už jsou mé síly krátké. Toto se ovšem ještě nestalo.

Za mě je to vše, chtěla byste ještě něco dodat?

Ráda bych poděkovala všem dárcům. Doufám, že nám zůstanou věrní a také si přeji, aby přibyli další.