Atmosféra byla jiná, než u našich závodů, říká teprve třetí olympijský rozhodčí ve veslování

Jste prvním z Olomouckého kraje a třetím rozhodčím veslování z Česka. Jaká je konkurence a co obnáší kvalifikovat se na olympiádu?

Základem je mít mezinárodní licenci veslařského rozhodčího. To znamená složit zkoušky z pravidel a postupových klíčů a všech možných regulí ohledně světového veslování, a to v angličtině. Když jsem zkoušky dělal v roce 2004, bylo nás asi 20 kandidátů, z toho jsme postoupili tři do praktických testů a všichni tři jsme prošli. V současné době je asi kolem 500 veslařských rozhodčích na celém světě a na Olympijské hry je potřeba projít přes mezinárodní regaty, přes mistrovství Evropy (ME) a přes mistrovství světa (MS). Teprve potom můžeme podat žádost o nominaci na olympijské hry.

Je nějaký počet mistrovství, které byste měl splnit před olympiádou?

Počet ne, ale v mistrovstvích jsou věkové kategorie – do 19 let, do 23 let a mistrovství mužů anebo žen. Já mám všechny tři ME i MS.

O Francouzích se říká, že nemají rádi, když na ně lidé mluví anglicky. Potřeboval jste i francouzštinu?

Já základy francouzštiny mám, ale stačila mi angličtina. Tam veškerá komunikace probíhá v angličtině, startovní povely, všechno.

Jak jsou na tom čeští rozhodčí v porovnání se světem? Protože tady v Olomouci se veslařině daří, je to tak vnímáno i na profesionální úrovni?

Na to, že jsme poměrně malý stát, tak máme teď čtyři rozhodčí s mezinárodní licencí, a ještě bychom rádi tak dva přidali. Třeba v Německu, Holandsku nebo ve Velké Británii mají okolo 40 až 50 mezinárodních rozhodčích.

Na veslování na olympiádě fandí i fanoušci, kteří mu nerozumějí

Jak jste se stal rozhodčím?

V 11 letech jsem začal veslovat. K tomu mě přivedl můj bratr, protože byl v roce 1986 na Mistrovství světa juniorů a tam byla velká skupina, asi 13 závodníků, z Olomouckého kraje. Jedna posádka, čistě olomoucká, to mistrovství i vyhrála, to byl popud, abych začal taky. Kolem 20. roku jsem přestal veslovat a začal pracovat, v té době jsem si udělal i zkoušky na národního českého rozhodčího. Pak si komise rozhodčích českého veslování všimla, že umím anglicky, tak se mě zeptali, jestli nechci dělat toho mezinárodního, že jich je málo, a já se začal učit na mezinárodní zkoušky a dotáhl jsem to až do Paříže.

Je ještě nějaká meta, kam se ještě po OH můžete posunout? Nějaký váš cíl nebo sen?

Teď mě zrovna nic nenapadá, přece jenom jsem ještě plný dojmů z téhle olympiády. Rád bych si vyzkoušel regatu nebo mistrovství třeba v Austrálii nebo na Novém Zélandu, tam jsou sportovní fanoušci vysoko. A samozřejmě Velkou Británii. Když jsem viděl v televizi veslařské závody v Londýně, tam bylo přes 40 tisíc diváků. To bylo opravdu něco.

Pojďme ještě k té olympiádě. Kolik závodů jste rozhodoval a jak to probíhalo?

Účastnil jsem se všech a střídal jsem různé pozice, začínal jsem jako asistent startéra, tam jsem připravoval posádky do různých tratí. Potom jsem dělal rozhodčího na člunu, který kontroluje, aby lodě držely svůj směr a nedošlo k nějaké srážce. Nebo jsem kontroloval, jestli v cestě není nějaká překážka, to bych musel posádku upozornit.

Další post byl rozhodčí na startu, ten srovnává lodě, každá loď má na špičce bílý balónek, ty se musí srovnat. Pak jsem byl i v cíli, kde se rozhoduje o pořadí a vyhodnocuje se výsledná listina. Další pozice byla v kontrolní komisi, tam se těsně před startem, než jdou lodě na vodu, musí zkontrolovat bezpečnostní prvky – jestli je všechno v pořádku, jestli mají správné číslo nebo jestli nemají na lodi nepovolenou reklamu atd. A potom jsem i startoval samotné finále.

Je při olympiádě něco jinak z hlediska vaší profese než u jiných závodů?

Jediné co, tak se musíme řídit olympijskou chartou, která zakazuje skoro všechny reklamy. Na lodi může být jen identifikace té země. Ale třeba na MS bývají na lodi dvě i tři reklamy.

Jaká tam byla atmosféra?

Výborná, protože přijela spousta lidí a ten základ, který je třeba i na MS, jsou skalní fanoušci veslování. Na olympiádě jsou ale i fanoušci jiných sportů a na veslování jdou vyloženě fandit své zemi. Atmosféra byla úplně jiná, hrozně moc fandili, i když nerozuměli veslování. Všichni v oranžové barvě křičeli „Netherlands!“ a zpívali písničky už půl hodiny před startem.

Jaké to pro vás bylo, když jste se dozvěděl, že pojedete na olympiádu?

Já jsem doufal, že by se to mohlo podařit a byl jsem moc rád, že to vyšlo. Že se těch 20 let ježdění po různých závodech vyplatilo a vyústilo to v olympiádu.

Jací jsou čeští fanoušci? Byli i na olympiádě přímo čeští fanoušci nebo jste jich moc nezaznamenal a byli tam obecně fanoušci sportu?

To taky úplně nevím, já vím jen o jedněch svých známých, asi o skupině 15 lidí z Lysé nad Labem. Myslím si, že jeli spíše zájemci o veslování. Přece jen už nemáme takové ikony, jako byl Ondřej Synek nebo Mirka Knapková, kteří vozili medaile i z Olympiády a na ty se jezdila dívat spousta lidí. Ale jinak nevím, denně prý bylo v hledišti mezi 15 a 20 tisíci diváky, takže nevím, kdo křičel česky a kdo ne.

Máme nějaké takové podobné Mirky Knapkové nebo Ondry Synky teď?

V Olomouci, zrovna teď na cestě do Kanady na MS Juniorů, máme dvě úspěšné holky – Evu Slepičkovou a Míšu Uličnou. A na olympiádě už jela dvojskif Anička Šantrůčková.

Jak jste si olympiádu užil vy? Budete si nějaký zážitek pamatovat?

Tak hlavně se mi líbilo, že jsem startoval finále, to bylo hezké. Odpoledne, večer jsem si mohl chodit po různých stanovištích, podívat se na jiné sporty. A podařilo se mi dostat na finále tenisu mixu, kde naši vyhráli. Byl zážitek být kousek od antuky, kde naši tenisté zvítězili.

Zvyšuje se počet lidí se zájmem o to být mezinárodními rozhodčími?

Myslím, že mírně ano, když jsem začínal tak celkově mezinárodních bylo něco přes 400 a teď se to postupně navyšuje. A taky se navyšuje počet závodů, takže se to zvyšuje společně.

Jako rozhodčí můžu na olympiádu jen jednou

Je to tak, že se už třeba rozhodčí někam dostat nemůže, protože už na nějakém konkrétním závodě byl?

V současné době platí podmínka, že na OH můžete jako mezinárodní rozhodčí jen jednou. Netýká se to MS ani ME, tam je jediná podmínka, že nemůže 2 roky po sobě na stejnou regatu. Ale za 2 roky zase ano. Takže vím, že na olympiádu už se jako rozhodčí nepodívám. Leda na paralympiádu.

Tu jste taky už rozhodoval? Je to stejné?

Je to hodně podobné. Závodí se taky na dva kilometry, rozhodčí taky jezdí přímo na lodi. Je to jiné v tom, že v nějaké kategorii mají na lodi plováky, aby se loď nepřevrátila a pracují jen rukama nebo trupem. Nebo jsou třeba závodníci s postižením očí, že nevidí vůbec nebo jen trochu, těm musí kormidelník říkat, co mají dělat.

Jak dlouho můžete dělat rozhodčího? Je tam nějaké omezení?

V současnosti je to omezení na 70 let, ale je k tomu dodatek, že rozhodčí musí být schopný zastávat všechny posty. Musí být aktivní, neměl by mít žádné zdravotní postižení, a hlavně musí mít dobrý zrak.

Co vás čeká teď?

Na konci září se jako rozhodčí účastním Mistrovství ČR družstev v Račicích. Z mezinárodních závodů je to pro letošek všechno.

Kolik závodů se dá za sezonu stihnout?

Jezdíval jsem na 12 regat a 2 mezinárodní závody. Sezona je od dubna do září, takže jsem byl každý víkend někde. Teď je to asi 3-4 závody po ČR a 1 nebo 2 mezinárodní. Každý rok se mění termíny a destinace jednotlivých mistrovství. Po zveřejnění termínové listiny si vytipuju, kam bych chtěl jet, a komise tyhle priority sesbírá ode všech rozhodčích a z nich sestaví nominace.