Koukám i na zápasy Nových Sadů. Dám si tam pivečko a dobroty, říká John Uličný
Přestože v únoru oslavil bývalý trenér Petr „John“ Uličný třiasedmdesáté narozeniny, stále srší vtipem a dobrou náladou. Sleduje milovanou Sigmu, ve které je členem dozorčí rady, a nezapomíná ani na nižší soutěže. Jak vidí šance Sigmy? Co říká na malé návštěvy na domácích zápasech? Dočtete se v rozhovoru pro Olomoucký Report.
Jak vidíte současnou Sigmu?
Jsem moc spokojený. Dokonce jsem se byl podívat na utkání v Plzni, kde jsem v minulosti působil. Tam jsme měli trošku štěstí, ale remízové utkání v Plzni byla dobré. Co tady předvedli v posledních dvou zápasech byla paráda, pochválil jsem trenéry Václava Jílka a Jirku Saňáka. Dvakrát po sobě hrát doma a vyhrát je velké plus. Sigma hraje pěkný fotbal, přeji jí, aby se dostala do té první šestky.
Co si myslíte, že udělal trenér Jílek po svém návratu jinak, než trenér Látal, že se Sigma zvedla?
Tož to bych nechtěl takhle srovnávat. Latoše i Vencu mám hodně rád, i současný realizační tým. Václav Jílek i Jirka Saňák jsou velcí odborníci. Jsou, na rozdíl ode mě, velice slušní a konstruktivní. Perfektně dokážou hráčům vysvětlit svoji hru nacvičit ji s nimi. Musím zmínit i trenéra brankářů Tomáše Lovasího. Přál bych jim čtvrté místo a účast v konferenční lize.
Sigma je teď na šestém místě, před nimi je Bohemka a Slovácko. Myslíte, že to dokáže urvat?
Ubývá ještě šest kol do konce základní části, a pak nás čeká nástavba. Ta první trojka je neohrožená, o čtvrté místo je boj otevřený. Pokud budou pokračovat v takových výkonech, tak čtvrtý flek uhrají.
Jaký hráč se vám líbí, kdo vám padl v současné Sigmě do oka?
Jako trenér jsem preferoval do útoku, říkal jsem jim trochu neslušně, gorilky. Myslím třeba Kollera nebo Lokvence, prostě vysocí hráči. Teď mám rád Mojmíra Chytila, ten se mi líbí hodně. Máme i dobré konstruktivní hráče v záloze, v obraně Víťa Beneš. Fotbal je kolektivní sport a nechci nikoho příliš vyzdvihovat.
Na sociálních sítích se v posledních dnech řešilo, že na Sigmu nechodí moc fanoušků.
To mě hodně mrzí a nízkou návštěvnost sám nechápu, protože na hokej se chodí a na fotbal přijde lidí málo. Když jsem v devadesátých letech trénoval v Brně, tak na zápas dorazilo i 40 tisíc diváků. Na Sigmu přišlo za Karla Brücknera i 13 tisíc. Tohle je trochu zklamání a otázka pro sociology. Chápu, že v zimě se lidem nechce, ale je zarážející, že chodí málo diváků aj v těch krásných měsících.
Kouknete občas na nižší soutěže, například na Holici?
No samozřejmě. Pravidelně sleduji naše béčko, jezdím se podívat do Prostějova na druhou ligu. Občas jedu do Drnovic. Všechny tyto soutěže mám v merku. Bydlím ve Slavoníně, občas přijedu na Nové Sady. Dám si pivečko a nějaké dobroty, které k fotbalu patří. Ve VIP na Sigmě se vždycky všichni vrhnou na řízky a já udělám vždycky srandičku: „Přátelé, já mám taky rád řízky.“
Zmiňoval jste Sigmu B, je tam i béčko Sparty a Slávie. Jaká je hlavní výhoda těchto týmů?
Výhodou je, že hrají kvalitní soutěž, a navíc nemusíme posílat kvalitní hráče na hranici áčka a béčka posílat na hostování. Je to i výborné pro mladé kluky, máme perfektní dorostence a u nich kvalitní trenéry. Béčko je přestupní stanice.
Když jste tribuně a koukáte na utkání, máte někdy chuť tam vběhnout?
Mám ten pocit, naštěstí jsem už starý a nemůžu. Fotbal je v podstatě nemoc, moje mužstvo dostalo patnáctkrát gól v 95. minutě, a také patnáctkrát dalo gól v 95. minutě. Když ho dostaneš, tak zažíváš tragédii, proto mám arytmii srdce a fibrilace síní. Už jsem měl být dávno mrtvé, ale nejsu. Na druhé straně je euforie a štěstí.
