Je tu další díl rubriky Toulání rodokmeny. Seriál pro Olomoucký Report zpracovává genealog Miroslav Palásek, který se zkoumáním v matrikách a hledáním předků zabývá od roku 2006. Nyní se jednou měsíčně o svá patrání a objevy podělí s vámi.
V roce 1848 byl v Olomouci korunován na císaře Franz Josef I. Tolik radosti, jako měl osmnáctiletý František v Arcibiskupském paláci, rozhodně neměl chudý truhlář Antonín Duda.
Ze zápisu úmrtní matriky lze vyčíst tragický příběh běžné rodiny tehdejší doby. Posledního května zemřela malá tříletá Kateřina. Za 8 dní poté se narodila truchlícím manželům nová dcera. Opět ji pokřtili Kateřina. Možná náhradnice, jak zaznělo ve filmu Obecná škola. Žila ale pouhé 3 dny, aby i ona následovala starší sestřičku do nebíčka.
Zdroj: Matriční zápis Kateřin
Kdo zná povídku Jacka Londona Samuel, ten se asi jen oklepe hrůzou. Vždy, když v jedné staré rybářské rodině zemřel nositel jména Samuel, nový syn dostal opět jméno Samuel. Poslední, snad čtvrtý Samuel v řadě, se již narodil vetchým rodičům postižený. Přestárlý otec nezvládl jeho chování a nebohého syna i sebe…. Ano strašně morbidní povídka. V našich matrikách se po mrtvých dávala běžně stejná rodová jména. Nikdo nevěřil na smůlu, špatnou energii a podobně. Tradice byla prostě přísně a hrdě hlídána.
Genealogie – Jak vypráví má kamarádka Wikipedie, řecky génos rovná se rod. Rod a zrod něčeho nového mě vždycky fascinovalo. Bádat a hledat v matrikách, je jako hledat na Klondike zlato. Přestože naleznu předka někomu neznámému, možná se raduji víc, než on. Je zázrak života, jak se naši předci a my jejich potomci v různých časových osách potkáváme ve stejných obcích, kostelech a možná i putykách.
Další Kateřina se už jako v povídce nenarodila. Matka zemřela brzy v 38 letech. Všiml jsem si Kateřin, protože u čísla popisného 30 byla celá řada úmrtí dětí již před nimi.
Nevím, jaký měl chudák Antonín Duda zbytek života, každopádně kam se hrabou naše všední starosti. Nutnost koupit si bundu až z další výplaty, či jet k rybníku místo k moři. Franz Josef I. měl také starostí až nad hlavu. Na konci života přihlížel válce, ve které měl své výsostné prsty. V jeho věku měl možná více starostí už sám se sebou, než ze svého lože řídit válku a rozpadající se říši.
