Ulice Ztracená vedla od nepaměti z centra Olomouce do starého Předhradí, které bylo až do 16. století samostatným městem. Město Předhradí se nacházelo mezi dnešním náměstí Republiky a Václavským náměstím. Ulice Ztracená a Ostružnická kdysi tvořili jednu širokou ulici a volně přecházeli z křižovatky na Denisově ulici do Horního náměstí.
V průběhu času ovšem na široké komunikaci vyrostly menší domy a domky, až vyplnili celý její střed. Těmto komplexům budov, které vyplňovali části náměstí či širokých ulic, říkáme špalíček. Nejznámější najdeme v Chebu, ten svůj má ovšem i Olomouc.
Ulici Ztracené se takto říká již od počátku 14. století, kdy pravděpodobně vrcholila výstavba špalíčku. Jižněji položená ulice, dnes Ztracená, ustoupila do pozadí na úkor severněji situované Ostružnické, která na sebe převzala dřívější funkci hlavní obchodní trasy. Pro upozaděnou ulici se vžilo jméno Ztracená, a i když se do ní časem řemesla i obchod vrátili, název jí již zůstal.
Pokud se na procházku ulicí vydáte od Horního náměstí, prvně vás upoutá čistý bílý dům s mansardovou střechou a známou kavárnou Mahler. Dům svojí přední částí zasahuje do Horního náměstí a svým zadním křídlem pokračuje dále do Ztracené. Dům vznikl v roce 1932 při esteticko-asanační přestavbě čela špalíčku. Přestavbu vedl český architekt Klaudius Madlmayr, který se pro nový dům inspiroval u toho původního, a tak byli téměř k nerozeznání. Dům byl postaven pro účely Pozemkového ústavu a městských bytů.
Naproti přes ulici stojí jeden z nejzajímavějších domů celé Ztracené, měšťanský dům U zlaté štiky. Svou stavební historií sahá od gotických sklepů, přes renesanční přízemí až k barokní fasádě, která se dochovala dodnes. Budova nese domovní znamení štiky, která dříve byla opravdu pozlacena. Původní znamení se již ztratilo. Dnes má dům štiku se zlatým prstenem v ústech, který upomíná na starý příběh o původu domovního znamení. Dům často střídal majitele, patřil bohatým měšťanům, kupcům a šlechtě, například rodu Bítovským ze Slavíkovic. Jeho nejznámějším obyvatelem byl během svého olomouckého působení slavný rakouský hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler.
Zajímavou budovou je i předposlední dům ulice – situovaný před křižovatkou s ulicí Denisova. Dům Ztracená 36 má, stejně jako jeho sousedé, dlouhou a spletitou historii, počínaje sklepy s nejasným původem, až po renesanční a barokní rozšiřování. Jeho jedinečnost ovšem spočívá v jednom z jeho majitelů. V poslední třetině 19. století jej zakoupil olomoucký kovář Johann Lefenda, který například autorem opodál stojící pětiramenné uliční lampy. Johann Lefenda v roce 1873 dům radikálně přestavěl pro své pracovní potřeby. Tuto podobu má dům i dnes.
Jednou z největších kuriozit ulice je modrý třípatrový dům na adrese Ztracená 19. Tento malý dům si zachoval svou gotickou parcelu, s šířkou 2.9 metru je nejužším domem celé Olomouce. V interiéru pak jeho nejužší bod měří 2.2 metru. Směrem k ulici Ostružnická se rozšiřuje, ale i tak nám dává dobrý příklad toho, jak byly kdysi parcely pro stavbu domů v Olomouci malé. Dům byl postaven na začátku 18. století, poté co jeho starší předchůdce během velkého požáru města shořel.
Ulice Ztracená pamatuje staletí přestaveb a výstaveb, rušný život i jeho vrcholy a pády. Většina domů v této ulici má staré kořeny, ale velkou pozornost neupoutají. Po levé straně, když stojíte zády k Hornímu náměstí, stojí převážně jen zadní trakty domů z ulice Ostružnická. Na levé straně najdeme i dvě proluky, jednu po starých domech. Druhá dnes slouží jako zahrada domu Ostružnická 32. V 18. a 19. století se začala řada zdejších domů přestavovat či nahrazovat novějšími činžovními domy.
Úpravami a přestavbami prošli staré domy Ztracená 8., 9. a řada dalších. Za větší pozornost stojí určitě dům Ztracená 10., který si zachoval nádherný renesanční portál z 2. poloviny 16. století. Zcela nově postavili své činžovní domy například Ignatz Fleischer v roce 1898 a Anton Borré v roce 1880.
