Ačkoliv byla vždy pouze amatérkou, kariéru Blance Masničákové může závidět kdejaký profesionál. Na svém kontě má dvacet sedm maratonů, přes čtyřicet půlmaratonů, jeden ultramaraton a mnoho menších závodů. Rodačka z Pardubic, žijící v Olomouci, startovala i na závodech v Paříži nebo v Krakově. Nyní promluvila o úskalích olomouckého půlmaratonu nebo o mladších běžeckých generacích v Olomouci.
Jaká je historie olomouckého půlmaratonu? Zúčastnila jste se všech závodů?
Poprvé se olomoucký půlmaraton běžel v roce 2010, od té doby se koná každý rok, s výjimkou vynucené covidové přestávky v roce 2020. Já jsem poprvé běžela v roce 2012, od té doby jsem nevynechala jediný ročník až do loňského závodu. I ročníky 2010 a 2011 pro mě ovšem byly důležité, protože jejich jedinečná atmosféra mě po mnohaleté pauze přiměla vrátit se k závodnímu běhání. Tomu jsem se věnovala od dětství.
Mezi místními se traduje, že právě olomoucký půlmaraton má nejlepší atmosféru v republice. Je to pravda, nebo si každé velké město považuje své fanoušky za nejlepší?
Běžela jsem desítky maratonů, půlmaratonů i jiných závodů po celé České republice a zahraničí. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že olomoučtí fanoušci jsou opravdu jedineční. Fandit chodí celé rodiny, je to svátek pro město i celý region. Samozřejmě až na pár rozzlobených řidičů, kterým vadí uzavírky, ale s tím se nedá nic dělat. Je to opravdový zážitek, který k běhání motivoval už mnoho lidí, včetně zarytých odpůrců běhu.
Který ročník vám utkvěl v paměti?
Vlastně mi v paměti utkvěly hned dva, jeden v pozitivním a druhý v negativním slova smyslu. Ráda vzpomínám na půlmaraton v roce 2014, kde jsem zaběhla svůj osobní rekord 1:34:00. Ještě silnější vzpomínku mám na ročník 2016, kdy jsem závod nedokončila kvůli horkému počasí. Olomoucký půlmaraton se totiž běhá v druhé polovině června, kdy bývá opravdu horko. Tehdy to bylo ale opravdu extrémní. Pamatuji si, že několik desítek běžců skončilo v nemocnici.
Opravdu to bylo tak hrozné?
Osobně se mi běhá nejlépe v teplotě okolo 15 stupňů, v horku se trápím. V roce 2016 to už od začátku nešlo dobře a přibližně na 11. kilometru se mi z kombinace teploty a fyzické námahy udělalo zle, měla jsem mžitky před očima. Doporučuji všem běžcům, zejména hobíkům (amatérští běžci) jako já, naslouchat svému tělo a přizpůsobit tempo jeho možnostem. Někdy je lepší odstoupit a připravit se na další závod.
Zúčastníte se i letošního ročníku?
Už pouze jako divák. Kvůli ortopedickým problémům jsem musela své běhání omezit pouze na občasný lehký jogging. Běhání jsem si ale v životě užila dost. Navíc v Olomouci máme skvělé mladší vytrvalkyně, například Jitku Špičákovou a Janu Fritscherovou, nad jejichž výkony zůstává rozum stát. Mohu tedy v klidu odejít do běžeckého důchodu a fandit mladším generacím.