V současné době je hlavním tématem diskuse ve sportovní komunitě hokejový stadion, eventuálně multifunkční hala a kde budou naši olomoučtí hokejisté vlastně hrát. Mé zamyšlení dnes nebude o výhodách a nevýhodách multifunkční haly. Nejde jen o to, kolik město, region nebo stát může utratit, nebo zda si to mohou dovolit. Být investorem totiž neznamená, že to bude zadarmo pro sportovní veřejnost, kluby nebo dokonce pro město a region.
Mé uvažování zahrnuje i to, zda si město vůbec uvědomuje, že zde máme i jiné sporty. Snažím se pohlížet na všechny sporty z ptačí perspektivy. Sám jsem vášnivý cyklista, ale momentálně se angažuji v ženském sportu, konkrétně v ženském fotbalu u Sigmy Olomouc. Když se zmíníte o velkém klubu, někoho to motivuje k respektu, ale na druhou stranu si někteří myslí, že více podpory by měly dostávat menší kluby a spolky, které slouží obecné veřejnosti.
Často o tom přemýšlím, protože se mé zaměření soustředí na pohybovou gramotnost, genderovou rovnost ve sportu, mládežnický sport a pohyb a sport sportovní veřejnosti. Tyto témata jsou vždy důležitá a ceněná pro voliče před volbami. Po volbách však všichni rychle zapomínají na tuto podporu, což považuji za nesprávné a pokrytecké, a jsme daleko od systémů například v Kanadě nebo severských zemích.
Autorem komentáře je Michal Frantík, podnikatel a člen sportovní komise Olomouckého kraje. Michal Frantík je rovněž členem realizačního týmu české reprezentace v silniční cyklistice a organizátor cyklistických a cyklokrosových závodů v obci Střeň.
Sám jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Můžu upřímně říci, že jsem si neuvědomil, jak náročná je práce klubu jako Sigma s mládeží. Když se díváte z dálky, nemusíte si to uvědomovat. Když uslyšíte Sigma Olomouc, většina lidí si představí mužskou část Sigmy a Andrův stadion. Když se však dostanete dovnitř tohoto týmu, najednou si uvědomíte, kolik mládeže zde je. Je to ohromné číslo, zhruba 450 dětí. V týmu je navíc 166 registrovaných hráček, dívek, žen. Nyní ani nepočítám mužskou kategorii. A kolem celého mládežnického davu pracují mnozí profesionálové a nadšenci, jako jsou trenéři, vedoucí týmu, personál hřiště, kustodi, zdravotníci a další důležití lidé.
Když dorazíte na tréninkové hřiště v Řepčíně, je zde rušno. Brzy si uvědomíte, že tyto děti nemají skutečně vhodné místo pro trénink. Bojují o každý kousek hřiště. I když je vše pečlivě a svědomitě naplánováno, prostor není dostatečný, není místo k převlékání a k tréninku. Existuje však také plán postavit zde tisíce bytů pro 9 tisíc lidí. V budoucnu zde bude park a pravděpodobně základní škola nebo mateřská škola. Nabízí se otázka: Když budou děti těchto rodin chtít sportovat, kde budou mít možnost? Myslí na to někdo? Je to velmi důležitá otázka, která si zaslouží zvážení.
Proto se nedívejme jen zaslepeně na hokejový stadion a mysleme na tyto děti a na hledání a budování sportovišť i pro ně.