Proslavil se po Sametové revoluci díky spolupráci s Václavem Havlem, se kterým se léta přátelil. V jeho pestrobarevných dílech se odrážela jeho nalezená víra i komunistický útlak. Řeč je o výtvarníkovi Aleši Lamrovi, který zemřel dne 16. února ve věku 80 let.
Aleš Lamr se narodil v Olomouci do rodiny keramiků a kamnářů 12. června 1943 za období Protektorátu Čechy a Morava, ale celé dětství prožil v Litovli. Za komunistů mu bylo znemožněno jakožto synovi živnostníka svobodně se vzdělávat. Keramickou dílnu komunisté jeho otci Františkovi sebrali a Aleš musel nastoupit jako učeň do ostravsko-karvinských dolů. Svůj talent ale nezanedbával a docházel alespoň do základní umělecké školy a zanedlouho se i v dolech dostal k umělecké činnosti. Uplatnění našel v jejich propagačním oddělení.
Poté nastoupil na do Brna na střední umělecko-průmyslovou školu, kde vystudoval obor prostorové výtvarnictví. Neúspěšně se pokoušel nastoupit do Prahy na Akademii výtvarných umění, nakonec se po doporučení přítele dostal alespoň do Armádního uměleckého sboru, AUSu.
Lamr se tak ale dostal do Prahy, centra kulturního dění. „Snažil jsem se to všechno vstřebat, což mi usnadňoval kolektiv a hlavně kulturně živá Praha té doby. Bylo to pro mě to bylo skvělé období, měl jsem v Ausu svůj vlastní prostor, kde jsem mohl malovat. My jsme později navrhovali propagační materiály pro všechny soubory a po práci jsem se mohl věnovat vlastní činnosti,” řekl Lamr pro Paměť národa v roce 2021.
Vyhazov kvůli oslavě
Zanedlouho ho z AUSu vyhodili kvůli účasti na bujaré oslavě doma u dcery popraveného politicky nepohodlného politika. Šťastnou náhodou se těsně před okupací 1968 dostal do Svazu výtvarných umělců.
„S kamarádem jsme z hecu vystavovali svoje obrazy na Karlově mostě a něco jsme i prodali. Shodou okolností šel kolem šéfredaktor Výtvarné práce Jiří Padrta s fotografem Janem Ságlem, kteří nám řekli, že mezi kýčaře nepatříme,“ vyprávěl Lamr pro Paměť národa. Na Padrtovo pozvání přišel do redakce, vyplnil přihlášku a zanedlouho byl členem a mohl se tak věnovat umění oficiálně a naplno, byť ne na dlouho.
Abstrakce a hravé barvy
Typicky tvořil plošné kresby často abstraktní znaky, ale se základem ve skutečnosti, to vše vyplněné hravými kontrastními barvami. Rád užíval výrazné barvy i v jeho keramické tvorbě, jeho plastiky často výrazně glazuroval.
Během sovětské okupace za normalizace objevil víru v Boha. V jeho dílech se začínají objevovat duhy a výrazné symboly, často na temném pozadí. Nemohl oficiálně vystavovat a byl pod přísným dohledem StB kvůli svým cestám do zahraničí.
Tehdy také poznal Václava Havla. „Kamarádka měla narozeniny ve stejný den jako já, a tak jsme se rozhodli to oslavit na naší chalupě s tím, že pozve ještě svoje kamarády. Byl to Václav Havel s Olgou,” vzpomínal Lamr pro Paměť národa.
S ním Lamr navázal přátelství, navíc jím byl po Sametové revoluci byl pověřen, aby mu vyzdobil prezidentskou kancelář a soukromou vilu. Díky spolupráci s Havlem se proslavil a po otevření hranic i díky přílivu zahraničních kupců zažíval léta finanční prosperity, o existenci jeho děl se dozvědělo mnohem širší publikum, než jaké měl během normalizace na jeho tajných, skoro až punkových výstavách. „Jednu výstavu jsme dělali v protiatomovém krytu, ale než na to komunisté přišli, obrazy už byly dole a my na ně udělali dlouhej nos,” popsal jednu takovou výtvarník pro Paměť národa.
Pro Havla po revoluci udělal několik grafik, vyzdobil i interiéry několika budov, například Galerii moderního umění v Hradci Králové. Spolupracoval také s několika českými architekty. Poslední roky žil a tvořil v Praze.