Vily bratrů Kováříkových postavené ve stylu české architektonické moderny zdobí centrum Prostějova už přes sto let. Připomínají tak do dnešních dní zašlou slávu prostějovských průmyslníků, kteří ve městě v první polovině 20. století úspěšně podnikali. V seriálu Zapomenuté stavby si dnes představíme vilu Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí. Dlouhé roky byla prázdná a postupně chátrala, díky práci družstva dobrovolníků se teď vrací do své původní krásy.
František a Josef Kováříkovi začali v Prostějově podnikat na konci 19. století. V jejich továrně se vyráběli zemědělské stroje. Už před první světovou válkou se mohli pochlubit více než tisícovkou zaměstnanců. V dalších letech se spojili s firmou Wichterle a jejich podnikání ještě zesílilo. Starší z bratrů František se v prvních letech existence Československa pustil i do vysoké politiky a nějakou dobu byl i ministrem veřejných prací, ale o tom zase někdy jindy.
Mladší z bratrů Josef byl člověkem, který se nebál moderních trendů v podnikání. Nebál se jich ani v architektuře, a proto pro návrh své vily na Vojáčkově náměstí oslovil brněnského architekta Emila Králíka, který navrhl stavbu v duchu architektonické moderny. Od roku 1912 má Prostějov v širším centru významnou stavbu, která se v roce 1958 stala kulturní památkou.
Od roku 1958 ve vile vyrůstaly prostějovské děti, budova se totiž proměnila v dětské jesle. Zpátky do rukou rodiny se Kováříkova vila vrátila až v roce 1991 a na krátký čas si ji pronajal školský úřad. Rodina se ji posléze snažila neúspěšně prodat. Od roku 1994 až do roku 2017 se v budově nic nedělo, po celou dobu byla nevyužívaná a postupně chátrala. Budova byla i třikrát vykradena.
Stala se z toho srdeční záležitost, říká předseda družstva Martin Radič
Vše se otočilo k lepšímu v roce 2017, kdy se podařilo díky iniciativě Martina Radiče založit družstvo na záchranu vily a budovu navíc odkoupit od dědiců Kováříkových. „Dům dřív býval ozdobou města, naší motivací je vrátit vilu do původní podoby,“ popisuje Martin Radič s tím, že ze záchrany historické památky se po tisících a tisících odpracovaných hodinách stala srdcová záležitost. „Po takovém čase k věcem přirostete, i když nechcete,“ říká s úsměvem.
Od roku 2017 se podařilo na vile opravit například střechu, čelní fasádu, postupně se renovují a obnovují i interiéry stavby. „V roce 2024 by se měla dokončit jižní uliční fasáda, což je řádově jeden milion korun. Víc toho tedy udělat ani nemůžeme,“ popisuje plány předseda družstva s tím, že limitující jsou hlavně finanční prostředky, které družstvo získává z dotací, veřejných sbírek a darů.
„Naštěstí se nám ještě daří držet v pracovním poměru truhláře, který postupně repasuje všechna okna. Postupně se tedy provádí jejich památková obnova,“ dodává. I to je ovšem komplikované, historická okna trvá opravit i dva měsíce, protože některá mají i patnáct okenních tabulek. Postupem let se podařilo nahradit i ukradené kovové prvky. „Podařilo se nám obnovit i vitráže, teď řešíme jejich osvícení, chceme totiž, aby vynikly,“ představuje další dokončené práce Martin Radič.
Vilu v budoucnu nečeká komerce ani byty. Otevře se veřejnosti
Kdo by si myslel, že vila nakonec bude určená pro bydlení nebo komerční účely, tak se plete. „Nikdy jsme neměli plán, že bychom vilu využívali pro vlastní potřebu, ani pro bydlení a ani pro komerční účely, třeba kanceláře,“ vysvětluje předseda družstva a dodává: „Od začátku byla představa, že je to dům, který má pro Prostějov hodnotu a význam. Chceme ho proto otevřít lidem z Prostějova a okolí.“
A postupně se vila prostějovského průmyslníka lidem opravdu otevírá. „Chodí sem na prohlídky skupinky architektů nebo laici. Provedu je, odpovím na otázky. Byl tady už i koncert, konkrétně šlo o vystoupení ženského pěveckého sboru Notabene Nedávno zde byla i výstava výtvarných děl,“ uzavírá předseda družstva na záchranu vily Martin Radič.