Dokáže knihovna přitáhnout čtenáře? Té olomoucké se to daří, letos má přes 13 tisíc zapsaných čtenářů, což je za poslední roky rekord. Zjišťovali jsme, co si berou lidé za čtení na dovolenou, ale i to, jak přemýšlí olomoucký čtenář. Proč dává přednost místním autorům? Přečtěte si rozhovor s ředitelkou Knihovny města Olomouce Lenkou Pruckovou.
Jsou nějaké věci, které děláte, abyste přilákali mladé čtenáře, nebo obecně čtenáře?
Teď jedeme v moderních technologiích jako jsou 3D tiskárny a 3D pera, kroužky pro děti a mládež na pobočce Jungmannové – z lega si staví programovatelné robotky. Je také zajímavé, že se zvýšil počet mladých mužů, kteří k nám chodí. Teď se totiž rozjela fantasy, většinou jde o série a když si máte koupit třeba 4 knihy za 400 korun, tak to leze do peněz. Tak aniž bychom museli něco extra dělat, přichází vlna těchto mladých lidí.
Mluvíme o fantasy, jako je třeba Zaklínač?
Ano, ale i vyšší level. Fantasy vychází tolik, že jsme ji nově zařadili mezi beletrii podle abecedy a ne zvlášť jako dříve. Mimochodem při vstupu do půjčovny pro dospělé si připadáte jako v hotelu a ne v knihovně. Když jsem nastupovala do knihovny, tak největší návštěvnost byla u dětí a středoškoláků, kteří si chodili pro povinnou četbu. Potom důchodci a až naposledy pracující. A teď se nám na druhé místo dostali pracující.
Čím myslíte, že to je?
No právě asi tím, že dnes stojí knížky více peněz a než si ji koupit, tak si ji raději přijdou půjčit. Nebo jsou i možná unaveni z jiných činností v životě, a tak se vrací ke knížce. A my nenabízíme jen knížky fyzické, ale máme i elektronické. Od nového roku máme i audioknihy ke stažení a to je obrovský boom. Překopali jsme i rozpočet a více dáváme do elektronických e-knih. Ty frčí i u cizinců, respektive Čechů, kteří se přestěhovali do ciziny. Například jedna babička takto čte svým vnoučatům přes sociální sítě. Půjčí si e-knihy, protože by si je z Čech tam nepřivezla.
Připravujete ale i další akce, knihovna láká na vyrábění, i jiné kroužky…
Lákají kreativní činnosti. Rodiče s dětmi přijdou na naše různé akce nebo i na zmiňované kroužky. Něco si vyrobí. A i dospělí přijdou vyrábět macramé, mandaly nebo věnce před Vánocemi. Tyto akce vždy propojujeme s knihami, protože jsme knihovna a ne nějaké zájmové centrum. Vytáhneme knížky a tvoříme třeba podle nich. Musíme jít s dobou, hledat díru na trhu, ale nemůžeme si konkurovat např. s divadlem a jinými institucemi.
Počet čtenářů v olomoucké knihovně za první čtvrtletí:
13 073
Počet výpůjček za rok:
cca 300 tisíc
Nejčtenější autoři:
- Alena Mornštajnová – Les v domě, Hana, Listopád
- Patrik Hartl
- Karin Lednická
- Nina Špitálníková
- Petra Dvořáková
- George Orwell
Jak to vypadá přes léto?
V létě se věnujeme hodně dětem – scházíme se každou středu dopoledne máme například výtvarné aktivity, divadélka… Vždy si u toho čteme – literární čtení. Pro starší a dospělé jsou připraveny různé hry v knihovně – např. Cesta do Valhaly nebo Star Wars.
Na dovolenou s Halinou, nebo kuchařkou
A co se půjčuje na dovolené?
No, všichni dospělí nemají dovolenou dva měsíce. Čtenářů neubývá, to bych ráda zmínila. Jinak si chodí půjčovat lehkou literaturu třeba Halinu Pawlowskou, pak mapy, které tu přes rok jen leží, knihy o grilování, protože je sezóna.
A co detektivky?
Ano detektivky taky, ale je zajímavé, že ty se půjčují celoročně. Lidé si říkají, „teď mám léto a čas tak doženu, co jsem nestihl.“ Celkově mi přijde, že si lidé čtení na léto plánují. Půjčím si kuchařku, detektivku, knihy na seberozvoj, a podobné. Půjčují se nové knihy, pokud se čtenářům nechce čekat, až bude k půjčení, tak si ji půjčí v elektronické podobě. Právě na dovolenou jsou elektronické knihy perfektní.
Olomoucký čtenář čte lokální spisovatele a je vzdělaný
Dá se rok nějak žánrově rozdělit?
V září jsou tu studenti a jejich povinná četba. Pak jsou to bestsellery, které nově přinášejí dva knižní čtvrtky – vyjde hodně knih, na které se čeká. Pak Vánoce, kdy vychází opravdu velké množství nových knih. Zájem je ovlivněn seriály v TV či čtením v rozhlase. Nejvíce se prostě půjčují novinky a nezáleží až tak na žánru.
Je olomoucký čtenář něčím odlišný?
Hodně se čtenáři vrací k historii a svým regionálním věcem. Je tu cítit hrdost na svoje město. Máme vzdělané lidi a nemáme tu tolik továren, což je výhoda Olomouce. A ještě jsme i takoví Hanáci – chceme knížky mít a vlastnit.
Jak se mění tahle čtenářská kultura? Jste přece jen ředitelkou knihovny už několik let…
Hodně se posunujeme od pohádek k příběhům. Děti už nechtějí číst třeba Foglara, už v tom nevidí smysl, raději sáhnou po Poseroutkovi. Vychovávat knihami už by se taky nemělo ve smyslu, že dítěti dávám do hlavy, co je a co není správné… Měli bychom nechat děti číst to, co je baví, aby se chtěly ke čtení vracet. Naštěstí je vidět posun v dětských knihách. A to i ve školách, paní učitelky chodí do knihovny s dětmi. Občas je hrozné slyšet, že rodič nechce nechat dítě vybrat si knížku. Pořád platí, že je třeba číst, aby děti měly správnou bohatou slovní zásobu. Ono je slyšet, kdo nečte.
Která kniha je dlouhodobě nejčtenější?
Hodně se čte Hartl, Lednická, Špitálníková, Dvořáková, v oblasti české historie Vondruška. V hudebním oddělení fungují audioknihy, často i tlustší knihy, které se lidem nechtějí číst. Je pravda, že je potřeba se naučit poslouchat knihy tak, aby je člověk plně vnímal a neusnul při nich. Přiznám se, že i já mám s tím někdy problém.