Narodila se na začátku první světové války, přežila tu druhou, zažila pobyt ve Francii a Anglii, věznění manžela v koncentračním táboře i literární úspěchy. Jak žila spisovatelka původem z Prostějova?
Je tak trochu spjatá s naší radnicí, vždyť v ní zasedali její otec, známý prostějovský advokát a náměstek starosty Cyril Svozil a manžel Oldřich John, advokát a ve své době nejmladší starosta v republice (starostou v letech 1937–1939). Narodila se na samém začátku 1. světové války. Prožila pestrý a obdivuhodný život. Zemřela v pětadevadesáti letech 5. dubna 2009 v Praze.
Jaký byl její život? Co všechno zažila? Období 1. a 2. světové války, studijní pobyty ve Francii a Anglii, věznění manžela v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald za okupace, první literární úspěchy, práce v řadě profesí jako redaktorka, zemědělská dělnice a pracovnice Svazu spisovatelů i život po boku manžela – čelního představitele sociální demokracie a předsedy Národního shromáždění i jeho odsunutí z veřejného života začátkem 50. let.
Poznala také osobnosti kulturního života našeho města a země. Najdeme mezi nimi literáty, umělce i podnikatele. Například Petra Bezruče, Kamila Bednáře, Jana Čepa, Hanu Wichterlovou, Rafaela Kubelíka, Josefa Vacu, Arnošta Rolného, Rudolfa Bechyněho a Jana Kűhndela.
K tomu všemu patřilo i psaní. Psaní, které se stalo náplní a smyslem jejího života a ve kterém se odrážejí i její osudy. Patří mezi ně prózy Oxford z jara, Křížek z ametystů, Bláznivé počasí, Vysoké napětí, Muž a žena, Justina je svědek, Švédské epizody a Mořské dno. Připomenout můžeme také volnou trilogii inspirovanou prostějovskými reáliemi – Šička Božena, Prostřený stůl a Odskok z Oxfordu.
Epičnost, práce s jazykem, psychologický pozorovací talent – to vše je typické pro její tvorbu. Herma Svozilová-Johnová byla nesmírně vzdělaná a kultivovaná žena. Nepodlehla laciným románkům či socialistickému realismu, pomáhala mladým autorům a život a psaní u ní tvořily nerozlučnou dvojici.
Poslední její dílo Hanácká sága – vzpomínky a deníky vyšlo v roce 2000. Vrací se v něm ke kořenům rolnického rodu Svozilových do Seničky u Litovle i do rodného Prostějova. Toto osobité vyznání najdeme v úvodní části knihy: „Miluji rodnou rovinu, vášnivou láskou všech mnoha generací našeho rodu. Nejenom proto, že je pro mne krásná a tajemná, že mi dala život. Předrahé jsou mi stopy obětavé a nezištné práce mužů našeho rodu pro tuto zem. Buditelské a politické stopy, kterými Hanou prokřižoval můj stařeček, můj strýc, můj otec a můj muž.“