Stojíme u jedné z nejznámějších olomouckých památek. Orloj na budově radnice si za staletí prožil své. Dnes nás ovšem nezajímá socialistická mozaika nebo hodinový stroj, ale mříž s pozlacenou moravskou orlicí. “Za rohem je krásná renesanční kovařina, tady se koukáme na socialistickou zámečnickou práci, je to jen prošroubované a posvařované, vysoustružené špičky,” říká Luboš Krátký, kovář s praxí třiadvacet let, z toho tři roky v Itálii, výherce prestižní soutěže Hefaiston a mistr kovářského učení na Střední škole zemědělské a zahradnické v Olomouci. Atraktivní obor se v Olomouci otevírá také letos, uzávěrka přihlášek je do 30. listopadu 2023.
Luboš Krátký se do výuky pustil po dvaceti třech letech v kovařině. “Dnes už to nějakou hodnotu má a kluky na dílně stejně nemine ani zámečničina,” okomentuje ještě mříž u orloje a rukou přejede po viditelných svárech, obor na zemědělce se totiž celý jmenuje Umělecký kovář a zámečník, pasíř.
Naše procházka Olomoucí ovšem nekončí, o kvalitní kovářskou práci tady totiž zavadíte na každém rohu. Uděláme jen pár kroků a stojíme u krásné renesanční mříže. “Pro kováře je důležité chodit a dívat se, protože očima se člověk hodně naučí. Kluci musí být všímaví, jinak se neposunou dál,” upozorňuje Luboš Krátký a začíná popisovat, jak by tuto mříž zrenovoval: “Nafotit a zdokumentovat, to je u památek základ. Poničenou mříž demontovat a odvézt na dílnu je další krok. A pak to začíná, doplnění chybějících prvků, přidání ztracených nýtů, udělat rýhování.”
Podmínky přijetí ke studiu:
Podání přihlášky do: 30.11.2023
Splnění talentové zkoušky: leden 2024
Obsah zkoušky: kresba – základy perspektivy a ornament
Poté kovář palcem projede viditelné rýhy, podle Luboše Krátkého by se na opravu mříže muselo vyrobit spoustu nářadí, i to se učni na Střední škole zemědělské a zahradnické v Olomouci musí naučit. “Kovář byl výrobce nářadí pro všechna řemesla a logicky ho vyrábí i pro sebe. Každý druh práce vám určí nářadí,” pokračuje kovářský mistr a dodává, že i on sám si po letech praxe stále musí dělat nové a nové nářadí. “Učni si musí uvědomit, že po ukončení školy nikoho u kovadliny neoslní, jsou totiž na začátku cesty,” přiznává s tím, že mistr do učňů na školní dílně dostane základ, pak musí ovšem léta a léta pracovat, posouvat se a mít zájem dostat se ještě během studia do dílen dobrých kovářů, i to škola umožňuje.
Řemeslo je podle Luboše Krátkého profesní postižení. “Podívejte se na tuhle mříž,” ukazuje rukou na mohutnou kovářskou práci v areálu olomouckého Konviktu, kde naše procházka kovanou Olomoucí pokračuje. “Je sice nová, ale dodržuje gotické vzory, takže odsekávání železa, špice, ponýtování. Je důležité, aby se kluci během studia naučili znát historické slohy a historii naší práce. Pak dokáží citlivě kombinovat nové a staré,” myslí si mistr. Historické souvislosti se kováři naučí rozeznávat díky předmětu Dějiny umění, který je zařazen ve 2. a 3. ročníku.
Naši kováři mají ve světě dobré jméno
Sám Krátký má i zkušenosti s kovařinou za hranicemi České republiky, do učení ho totiž na nějaký čas přijal i kovář světového významu Claudio Boterro. “Claudio mi říkal, že dnešní řemeslo ovlivňují převážně dvě věci. Efekt a rychlost výroby. Práce nemusí být dělaná podle historických postupů, ale klidně svářečkou. Pro zákazníka musí mít ovšem efekt, ten je rozhodující,” vysvětluje a ihned to propojuje se studiem svých učňů: “Tohle kluci musí vědět, jak se to dělalo postaru, ale zároveň se nebránit moderním věcem. Kdyby v 16. nebo 17. století měli svářečku určitě ji použijí taky.”
Celkově jsou kované mříže pro většinovou společnost záhadou, ale vyučený a kvalitní řemeslník ji musí rozeznat. “Naši kováři mají ve světě dobré jméno, konkrétně my a Němci. Naši sousedé jsou precizní v práci, kováři z naší země jsou více umělečtí a výtvarně nadaní. Dobré jméno tam je,” uzavírá mistr Luboš Krátký s tím, že noví studenti tedy budou navazovat na úspěšnou světoznámou tradici.
Kontakt:
Facebook: facebook.com/zemedelkaolomouc
Instagram: instagram.com/zemedelka_olomouc/?hl=en
Adresa: U Hradiska 7/4, 77900 Olomouc