Olomoucký Blues Bar Garch minulý týden oslavil 31. narozeniny. V rámci oslavy, která hospodu proměnila na „nostalgický Garch” se vrátily na menu nejoblíbenější položky, které z něj v průběhu let vymizely. Návštěvníci tak mohli ochutnat třeba místní legendární česnečku nebo různé dezerty. Jak se ale vlastně Garchu po třiceti letech na místní gastro scéně daří, co může zákazníkům nabídnout, a co vůbec znamená jeho název „garch”? To zjišťoval Olomoucký Report.
V sobotu 5. dubna oslavil olomoucký Blues Bar Garch své 31. narozeniny. A to je na olomoucké scéně, kde i legendy jako studentské Vertigo sotva přelezly dvacítku, velká věc. V jeho slavnostně vyzdobených prostorách se tak sešli současní i bývalí zaměstnanci, majitelé, místní štamgasti a náhodní kolemjdoucí, aby si na tuto událost připili. „Jelikož slavíme 31. narozeniny, tak jde spíš jen o setkání přátel a lidí, co vždy ke Garchu patřili,” vysvětluje pro Report současná majitelka Eliška Panáková. „Loni to bylo ve větším stylu. Oslavu jsme rozložili na dva víkendy.“
„Tento rok jsem to pojala jako Garch nostalgický, takže jsme na dnešek vrátili některá jídla, která jsme dřív dělávali, a bude se hrát, jamovat…” Zároveň přiznává, že se vlastně neví, kdy přesně byla hospoda založena, a tak si narozeniny museli trochu vymyslet. „Přesně nevíme, kdy Garch vznikl, ale už několik let zpátky se ustanovilo, že slavíme v dubnu,” říká.
Panáková se vedení Garchu ujala asi před rokem. V podniku ale působí už dlouho. Před deseti lety sem nastoupila jako brigádnice za bar, a vypracovala se až k provozní. „Měli jsme vždycky takové heslo – Garch je místo, kde je zítra vždycky neděle,” vypráví. „Taky se tu říká: Nikdy nebo navždy, buď si Garch zamiluješ, nebo ho nenávidíš.“ A toto motto má hospoda zdokumentováno i na plakátu, který visí u baru.
Svůj podnik Panáková definuje skrz návštěvníky: „Garch je hlavně o tom, že se tu střetávají lidé různých typů a věkových kategorií. Je tady hodně štamgastská kultura. Jsou tady lidi, co sem chodí celých 30 let, ale pak jsou tady i lidi, co přijdou jednou za půlrok, nebo tady chodí teprve krátce, ale už zapadli. Je taky oblíbeným místem zahraničních studentů.”
Garch je podle ní specifický hlavně svou kuchyní. V běžném provozu nabízí asi dvacet jídel, z nichž naprostou většinu vyrábí přímo na místě. „Snažíme se vlastně všechno dělat sami,” vysvětluje Eliška Panáková, „nakládáme si camemberty a utopence, vlastní zeleninu, děláme taky svoje chili con carne a sin carne, naši medovou hořčici, barbeque omáčku…” Hospoda se také zaměřuje na lokální pivovary, na čepu stabilně nabízí pivo z Twinbergu a nabídku doplňuje třeba Svatokopeckým pivovarem nebo kroměřížským pivovárkem Theodor. „Ten nápad je super. Lokální pivovary, domácí limonády… I ta jídla jsou prostě dělaná s láskou. A myslí tady i na vegany a vegetariány,” hodnotí místní štamgastka a zaměstnankyně Hana Killmaier.
Rodinný podnik plný hudební všehochutě
Kromě kuchyně ale Blues Bar Garch láká také na rozmanitý kulturní program. Jak název napovídá, jde o podnik plný hudby. V úterý 29. dubna zde vystoupí třeba brooklynský folkový hudebník E. W. Harris. Harrise, stejně jako většinu ostatních zahraničních umělců, do Garchu přivedl David Livingstone, rodák z Kalifornie, který podstatnou část života prožil v Olomouci a v současnosti učí na Univerzitě Palackého. Ten se k hospodě dostal přes svou ženu Laďku.
„Moje mamka byla první brigádnice, když se Garch otevřel před 31 lety,” vysvětluje jeho syn Ben Livingstone, který v Garchu už čtvrtým rokem po vzoru matky a svých sourozenců pracuje za barem. „Tak se o Garchu dozvěděl taťka, a ty prostory se mu zalíbily, tak se sem snaží nahnat studenty a organizuje ruzné akce.” Jeho zapojení si chválí i majitelka: „Davidovi sem často jezdí přátelé, takže nás vždycky osloví, jestli si tady může někdo zahrát nebo něco přednést. A tak se častěji něco nabídne, než že bychom museli shánět.”
Kromě koncertů se zde taky často rozjíždí spontánní jamy. „Stává se, že přijde skupina lidí, a začne hrát dole na piano. Jedna holčina co tady pracuje vytáhne klarinet, a už to jede…” popisuje barman Kryštof Staněk.
Garch má ale co nabídnout i nehudebníkům. Pořádají se zde hospodské kvízy, stand-upy s různým zaměřením a v různých jazycích, slam poetry nebo divadelní představení. Jednou za čas zde bývají také tematické večírky. „Pravidelně bývá Halloween, pak třeba Valentýn ve stylu francouzského kabaretu, a párkrát tady byl dokonce Redneck večer,” vzpomíná Panáková. „Dělali jsme třeba i středověký firemní večírek, když vyšla hra Kingdom Come.”
Dobrá, ale šílená jízda na kolotoči
Název Blues Bar Garch odkazuje na kořeny podniku, kdy se ještě opravdu specializoval na bluesovou hudbu. „Ze začátku tady třeba i na baru hrál blues, ale to už se změnilo, teď je tu všechno,” říká Ben. „Ale dá se říct, že se tady často hraje na kytaru, saxofon… Proto je to dodnes blues bar,” dodává Panáková.
První slovo z názvu – „garch” – je ale podle ní mnohem zajímavější. „To ví málokdo, ale Garch je zkratka ze slova Galimatyášův archiv,” vysvětluje. „Galimatyáš znamená, že má člověk v hlavě nepořádek, je zmatený.” A to podle místní obsluhy hospodu přesně vystihuje. „Já bych Garch popsal jako takovou šílenou jízdu. Dobrou, ale šílenou jízdu na kolotoči,” směje se Kryštof Staněk.
A co tedy vlastně Garch nabízí? „Garch je taková hospůdka, když nevíš kam zajít. Je pro všechny a každý tady fakt zapadne. Chodí sem celá škála lidí, ale nikdo si nehraje na to, že je to nějaký fancy podnik,” říká Ben Livingstone. „Vždycky si můžeš sednout na bar, a hned si s tebou začne někdo povídat. Všichni si tady rozumíme, všichni si tykáme, píšeme lidi na jména, protože je tady spousta štamgastů, co už jsou na to zvyklí a o Garchu říkají, že je to jejich obýváček.”
Doplňuje ho jeho kolega Kryštof Staněk: „Lákat sem lidi na přátelskou atmosféru je trošku klišé, protože každý řekne, že v hospodě, kde pracuje je přátelská atmosféra. Ale u nás ta přátelská atmosféra fakt je. A pokud to někoho nezajímá, tak je to taky prostě typická dobrá hospoda s dobrým pivem a velice dobrým jídlem. Myslím, že víc není potřeba.”
Podle štamgastů tak stojí i za poněkud delší cestu z centra. Právě umístění je ale podle všeho největším problémem, kterému Garch čelí. „Jakékoliv jiné problémy, jako to, že je to ve sklepě, jsou výmysly. Nic vážného. Ten největší problém je, že to je daleko od centra. Když jdou lidi na pivo, tak jdou do města, tam najdou deset hospod, a sem už nezavítají. Většinou ani neví, že to tu existuje,” říká Kryštof Staněk.
„Obzvlášt po covidu sem moc lidi nechodili,” dodává Ben Livingstone. „Jelikož za covidu starší studenti neměli jak předat těm mladším informaci o tom, že Garch je super studentská hospoda, tak to trochu upadlo. Ale už to zase začíná, obzvlášť díky tatínkovi, který pracuje na univerzitě a ty studenty sem zve.”
