Byť rok bohatý na návštěvníky a na vítaná a současně chovatelsky významná mláďata již uplynul, do toho letošního však vstupuje olomoucká zoo neméně úspěšně. Loni se narodila hned 3 mláďata žirafy Rothschildovy, přičemž závěr roku patřil dvěma porodům.
„Od soboty se ke třem loňským malým samečkům přidal přírůstek další. A v tomto případě je radost dvojnásobná, neboť se jedná o samičku! Ne, že bychom vůči samčímu pokolení měli nějaké výhrady. Ale vzhledem k tomu, že ve stádu žiraf může žít se samicemi pouze jeden jediný pohlavně dospělý samec, aby nedocházelo k nepokojům, bývá při jejich vyšším počtu v rámci populace pobývající v chovatelských zařízeních řešena tzv. nerudovská otázka „Kam s ním?“. Troufáme si tvrdit, že žirafí porody nejsou u konce. Ve vysokém stadiu březosti se totiž ocitá ještě jedna žirafa,“ uvádí zooložka Eliška Veselá.
A jak vypadaly první hodiny malého novorozence? Otázkou je, zda slovo malý se k žirafě vůbec hodí. Žirafa po porodu váží zhruba 70 kg a měří cca 170 cm. Každopádně její život začíná pádem z poměrně velké výšky, jelikož samice rodí ve stoje a k porodům si nelehá. To je i důvod, proč porodní kotec pečlivě vystýláme slámou, aby mládě padalo do měkké podestýlky, v níž se i snáz postaví na nohy.
Po porodu samice mládě řádně očistí. Pokud se, třebaže po někdy nezdařilých počátečních pokusech, mládě postaví pevněji na všechny končetiny a vykoná své první kroky, měly by jej dovést k matčině mléku, jenž se na dlouhé týdny a měsíce stává blahodárnou tekutinou, potřebnou k jeho zesílení a dalšímu dobrému vývoji.
„Matkou samičky Sarami se stala desetiletá samice, prvorodička. Těší nás, že jsou obě v pořádku a vše mezi nimi probíhá tak, jako by se jednalo o zasloužilou matku hned několika mláďat,“ uzavírá zooložka. Úbytek přirozeného prostředí, tím pádem méně přirozených porostů k okusování, těžba nerostných surovin a ropy, pytláctví i válečné nepokoje vedou populaci žiraf k rapidnímu poklesu, tzv. tichému vymírání.
Konkrétně žiraf Rothschildových žije ve volné přírodě okolo 1650 jedinců, o to zásadnější je chov v lidské péči a význam zoologických zahrad jako takových, které se snaží z přírody mizející druhy uchovat pro další generace.