Ze svého zimoviště byli zpět do letní voliéry vypuštěni ibisi skalní. Tomuto kroku předcházel odchyt, pravidelné preventivní odčervení, nakládka do transportních beden a v závěru vypuštění v obří voliéře v blízkosti Pavilonu šelem.
„V průběhu zimy se hejno na základě doporučení koordinátora evropského záchovného programu (EEP) rozšířilo o tři mladé samce a jednu samici ze zoo ve švýcarském Zürichu, čímž se vyrovnal nepříznivý poměr pohlaví v našem hejnu a ptáci tak dostanou možnost každý najít svůj protějšek,“ uvádí kurátor ptáků Jan Kirner.
Celkem jich tedy pobývá ve voliéře 13. Pozorný návštěvník si již v těchto dnech může povšimnout dvou párů, které pracují na stavbě svých hnízd.
Waldrapp, jak se ibisovi skalnímu také říká, znamená „lesní krkavec“. S biotopem, který obývá, ale nemá toto jméno mnoho společného. Žije v horách nebo suché krajině, kde hnízdí na skalních římsách. Zato název latinský vystihuje tento ohrožený druh mnohem více. Geronticus eremita by se dalo volně přeložit jako „pouštní stařík“ či „starý poustevník“. Při pohledu na hlavu tohoto ptáka je příměr k holohlavému starci více než příznačný. Nicméně dva z našich nových „švýcarských“ ibisů lysou hlavu ještě nemají, a to proto, že se jedná o mláďata, která do jednoho až dvou let věku mají hlavu ještě stále opeřenou.
