Fakultní nemocnice Olomouc zřídila mozkovou banku pro uchovávání vzorků mozkové tkáně darované pacienty s neurodegenerativními onemocněními. Biologický materiál poslouží vědcům při výzkumu závažných nemocí mozku, jako jsou například Parkinsonova a Alzheimerova nemoc, multisystémová atrofie či progresivní supranukleární paralýza. Mozková banka tak přispěje ke vzniku a rozvoji léčebních metod. Je to druhé zařízení svého druhu v České republice.
Na projektu mozkové banky se podílí neurologická klinika a Ústav klinické a molekulární patologie FN Olomouc společně s Lékařskou fakultou Univerzity Palackého. „Zřízením oficiální mozkové banky navazujeme na zhruba patnáctiletou klinickou a patologickou činnost v brainbankingu, kterou naše neurologická klinika a Ústav klinické a molekulární patologie prakticky provozují již od roku 2009,“ uvedl Kaňovský.
Olomoucké odborníky inspirovala pozdější návštěva londýnské mozkové banky, ve které se mohli seznámit s výsledky sběru vzorků mozkových tkání a výzkumu neurodegenerativních onemocnění. „Po návratu jsme zavedli stejný systém i u nás. Nyní tedy tato činnost získává oficiální status v návaznosti na nově pořízené špičkové vybavení, které nás posouvá na úroveň předních center například právě v Londýně, Vídni, Varšavě či Torontu,“ uvedl Kaňovský.
Mozková banka zajišťuje zavedený postup při odběru, vyšetření a skladování biologického materiálu. Biologický materiál je získáván po úmrtí odběrem při pitvě, nutný je předchozí souhlas zemřelého nebo osob jemu blízkých. Mozkové banky podle Kaňovského fungují ve většině států po celém světě. První zařízení tohoto druhu v ČR vzniklo ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, druhá mozková banka nyní po letech neoficiálního působení v Olomouci. Obě zařízení spolu spolupracují, jelikož sdílení výsledků výzkumu je podle Kaňovského důležité pro zlepšování diagnostiky neurodegenerativních onemocnění, pochopení mechanismů jejich rozvoje i vývoj nových léků.
„Určení správné diagnózy během života pacienta je v případě neurodegenerativních onemocnění v současné době stále velmi obtížné. Až ve 20 procentech případů je stanovena klinická diagnóza nesprávně, tedy je například diagnostikována Parkinsonova nemoc, přestože měl pacient úplně jiné neurodegenerativní onemocnění nebo kombinaci různých forem neurodegenerace,“ upozornil Kaňovský. Definitivní diagnózu je podle Kaňovského možné stanovit až neuropatologickým vyšetřením mozkové tkáně. „Detailní zkoumání mozkové tkáně darované pacienty, kteří trpěli těmito onemocněními, tak má zásadní význam pro pochopení patologických dějů odehrávajících se v postiženém mozku a pro vývoj účinné léčby,“ dodal.
