Nový domov na farách a v dalších církevních budovách arcidiecéze našlo za první měsíc války kolem čtyř stovek ukrajinských běženců – třeba jako ti, kteří teď bydlí v Újezdě u Uničova.
Farníci se tu do pomoci uprchlíkům pustili hned v prvních dnech po ruské invazi a se spolkem František, který zdejší faru provozuje, a také s farníky z nedalekého Šternberku se postupně ujali téměř čtyřiceti lidí pocházejících z okolí Záporoží a Charkova. „Díky velké štědrosti a ochotné pomoci mnoha dobrovolníků, ale také nám neznámých dárců, se všem podařilo zajistit důstojné ubytování obnášející postele a matrace, oblečení, zásobu potravin a hygienických potřeb i dovybavení prostor,“ pochvaluje si jedna z koordinátorek pomoci Jana Smyčková a dodává: „Několik dalších uprchlíků přijali také farníci v jiných blízkých vesnicích, v Jívové a Hraničných Petrovicích.“
Teď, více než měsíc od začátku bojů, je podle ní prioritou pomáhat běžencům s osamostatněním se. „Ubytování na faře je pouze provizorní záležitost, hledáme proto vhodné bydlení v regionu Šternberska a Uničovska a také vhodná pracovní místa pro zde ubytované ženy. Některé z nich mají odbornou kvalifikaci, například vysokoškolské vzdělání technického směru nebo jako zdravotní sestry, ale problémem je samozřejmě dorozumění se v českém jazyce. Nicméně i tak se zdá, že všechny ženy brzy získají své první zaměstnání v Česku, což nás velmi těší,“ raduje se paní Jana.
Vedle pomoci dospělým se farníci spolu s dalšími zaměřují i na začlenění dětí předškolního a školního věku do tříd místní základní školy. Ty již 17. března díky přispění místního obecního úřadu zahájily školní docházku a vedle toho se věnují češtině. „S nabídkou výuky přišli studenti a vyučující z gymnázia ve Šternberku, učí je česky formou her, a tak jim pomáhají odbourávat stres a obavy ze začleňování se do cizího prostředí,“ popisuje Barbora Svatoňová z farního koordinačního týmu a dodává: „Pomáháme jim i s individuálními potřebami. Jednomu studentovi zajišťujeme přestup na střední školu, dalšímu se snažíme zprostředkovat přijetí na speciální program pro Ukrajince na Univerzitě Palackého v Olomouci a k žákovi základní školy se specifickými vzdělávacími potřebami hledáme vhodnou třídu s asistencí.“
Přístřeší na farách nalezly stovky běženců
Pomoc ze strany farnosti, místních dobrovolníků, obce i dalších oceňuje třeba paní Alona. Před válkou pracovala v Záporoží jako speciální pedagožka ve škole pro děti se somatickým onemocněním, po ruské invazi ale musela se čtyřletým synem uprchnout. Útočiště po třídenní namáhavě cestě našli právě v Újezdě. „Lidé jsou tu moc hodní a já jsem vděčná za všechno, co pro nás dělají,“ říká. Její myšlenky se přesto upínají hlavně k domovu: na Ukrajině nechala manžela, svou maminku i manželovy rodiče. „S maminkou i tchyní si voláme každý den a moc se o ně bojím, odejít ale nechtějí – říkají, že Ukrajina je jejich domov,“ dodává se slzami v očích.
Ubytování na farách a v dalších budovách patřících církevním institucím v olomoucké arcidiecézi, která pokrývá větší část Olomouckého kraje (bez Jesenicka), celý Zlínský kraj a části okresů Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vyškov a Hodonín, našlo během prvního měsíce od vypuknutí války na čtyři sta ukrajinských běženců, více než padesát jich například přijaly řeholní sestry v kroměřížském klášteře Svatého Kříže. Další stovky získaly díky pomoci věřících přístřeší v rodinách a na dvě stě uprchlíků využilo církevních kapacit krátkodobě, než se přesunuli jinam. Asi 25 objektů také nadále nabízí volné prostory k ubytování anebo k nutným úpravám pro tento účel.
Další pomoc nabídli věřící i jinak: na řadě míst se stále konají peněžní i hmotné sbírky, dobrovolníci nabízejí pomoc s vyřizováním dokladů a návštěvou úřadů, tlumočením, výukou češtiny nebo při hledání zaměstnání. A lidem prchajícím z Ukrajiny pochopitelně pomáhá také Arcidiecézní charita Olomouc prostřednictvím místních Charit, aktuální údaje o jejich činnosti jsou k nalezení zde: www.acho.charita.cz/pomoc-ukrajine/strucny-prehled-aktivit.
