Přerovská firma Sensio.cz poslala do světa od loňska již asi 150 kusů violoncell vytisknutých na 3D tiskárně. Na unikátní hudební nástroj hrají hudebníci z USA, Velké Británie, Itálie, ale i z Francouzské Polynésie. Původně softwarovou firmu, která vznikla před 11 lety spojením hudebníka a programátora, museli její zástupci i díky velkému úspěchu zcela přebudovat a zaměřit se na nové výrobní procesy. Vývoj se však vyplatil, firma nyní sbírá ocenění po celém světě a jejich projekt MyCello se letos v červnu v Kodani stal třetím nejkreativnějším start-upem světa.
K výrobě violoncella vytisknutého na 3D tiskárně přispěla náhoda – tiskárnu firma pořídila v době covidu původně se záměrem vyrábět obličejové štíty. „3D tiskárnu jsme si chtěli už koupit dva nebo tři roky a tohle byl ten impuls. Chtěli jsme tím v době pandemie nějak pomoci a zároveň jsme zjišťovali, co vše se dá na tom tisknout a přišli jsme na hudební nástroje,“ řekl dnes jednatel a ředitel společnosti Jan Tobolík.
K samotnému violoncellu je přivedl spolumajitel firmy, profesionální hráč na tento nástroj a zakladatel rock-metalové violoncellové skupiny Arrhythmia Ondřej Kratochvíl. I v jeho případě hrál roli covid – během pandemie totiž při cvičení rušil sousedy, a pátral tak po tichém elektrickém violoncellu. „Klasické cello je prostě hlasité, elektrické violoncello, když není zapojené, hraje velmi slabě a na cvičení je to naprosto ideální, stačí si je zapojit do sluchátek,“ řekl dnes Kratochvíl. Jeho zkušenosti s nástrojem firma využila při konstrukci, za pomoci dalšího odborníka vznikl model v počítači. „Když jsme ho vytiskli, osadili strunama komponenty. A když na to kolega poprvé zahrál, byli jsme nadšeni,“ vzpomíná Tobolík.
Nastala další vývojová fáze, kdy se ladil především zvuk nástroje; první violoncello z 3D tiskárny představili jeho tvůrci loni v únoru během crowdfundingové kampaně. „Během 45 dní jsme prodali 45 nástrojů, vydělali jsme tak náš první milion a především nám to ukázalo cestu, že o to zájem bude. Rozjeli jsme výrobu a pokračovali ve vývoji další modelové řady,“ popsal Jan Tobolík. Využil svých zkušenosti z výrobních procesů, které dříve programoval pro velké firmy. Na výzkumu akustiky plastů společnost stále spolupracuje se zlínskou Univerzitou Tomáše Bati.
Jednotlivé komponenty jejich violoncell nyní tiskne v nevelké místnosti deset tiskáren. „Jedno violoncello se tiskne zhruba 100 hodin, tím, že máme farmu tiskáren, jsme schopni jej za osm hodin vytisknout a dalších osm až 12 hodin se veškeré komponenty kompletují, poté následuje vizuální a akustická kontrola. Teoreticky jsme schopni za jeden až dva dny vyrobit jedno cello. Pro srovnání – houslař, který jej dělá ručně, vyrobí cello za půl roku až rok,“ doplnil Tobolík.
Společnost má rovněž softwarovou divizi a vyvíjí a provozuje informační systémy pro základní umělecké školy. V podobě iZUŠ ji znají rodiče dětí i pedagogové po celé republice i na Slovensku. Společnost má 12 zaměstnanců a osm externích spolupracovníků. Za své projekty sbírá řadu ocenění, tím posledním je titul Firma roku Olomouckého kraje. Letos v březnu vyhráli v soutěži Creative Business Cup ČR, pořádanou agenturou CzechInvest, čímž si zajistili postup na celosvětové finále v Dánsku. Tam v konkurenci 6000 přihlášených projektů vybojovali v červnu třetí místo.
