Pes člověka provází po staletí. Jako pomocník, ochránce i věrný přítel. A přesně na to je zaměřená výstava Odvěké společenství. Příběhy o psech a lidech v olomouckém Vlastivědném muzeu. Nahlíží na vztah člověka a psa z různých úhlů – historického, uměleckého i vědeckého. Návštěvníci uvidí cenné archiválie, precizní rytiny z 18. století, sochy loveckých plemen i současnou tvorbu slovenské umělkyně Oľgy Paštékové.
Milovníci psů se mohou těšit na mimořádnou akci „Psi v muzeu“, která se uskuteční 3. května. Výstavu bude v tento den možné navštívit i se svým čtyřnohým parťákem. Připraven je doprovodný program, včetně workshopu na výrobu psích hraček, sbírky pro útulek Ligy na ochranu zvířat, občerstvení z bistra Kafe jak lusk a další aktivity, které potěší návštěvníky i jejich mazlíčky.
Výstava se zaměřuje především na období raného novověku, kdy pes sehrával ve společnosti různorodé role. Od pečlivě vycvičeného loveckého psa na šlechtických dvorech až po obávané toulavé psy ve městech i na venkově. „Lidem ukážeme například zajímavé policejní a sanitární řády sledující pohyb psů ve městě nebo barokní lovecké příručky, které dokumentují rozdílný přístup společnosti k přítomnosti psů ve veřejném prostoru,“ řekl historik a kurátor Zdeněk Orlita.
Součástí expozice je i audio instalace, která má návštěvníky vtáhnout do atmosféry honu. Přidává lesní zvuky a náznaky pohledů lovce a jeho kořisti. „Při tvorbě scénografie jsem se nechala inspirovat mytologickou linkou, která se v konceptu pana Orlity vrací jako jeden z motivů – divoký hon. Vizuálně jsem vycházela z barokních rytin, ale díky instalaci na lehkých textilních šálách působí celá scéna spíš snově a pomíjivě,“ doplnila scénografka VMO Terezína Černohorská.
Na výstavě jsou k vidění rytiny německého mědirytce Johanna Eliase Ridingera, který v 18. století realisticky zachytil různá lovecká plemena s pozoruhodnou anatomickou přesností. Doplňují je modely sochaře a restaurátora Stanislava Kľúčika v životní velikosti. „Pro výsledný materiál modelů psů jsem zvolil umělý kámen, který by měl vydržet i nějaká léta v exteriéru. Finální barevná úprava má imitovat autentickou patinu, kterou máme možnost sledovat i dnes na okolních sochách olomouckého baroka,“ popsal Stanislav Kľúčik. Sochy, i když jsou uvnitř duté, dohromady váží 500 kg.
