Jan Sigmund starší přivedl s manželkou Cecilií na svět tři syny – Jana, Františka, Miroslava a dceru Marii. Po úmrtí Jana Sigmunda staršího v roce 1936 se rodinné firmy ujali představitelé již třetí „pumpařské dynastie“ – jeho synové Jan a Miroslav a Františkův syn Vladimír. Posléze se na vedení podniku podíleli i manželé jejich sester.
Jan Sigmund mladší se narodil v Třebčíně (nyní součást obce Lutín), absolvoval nižší olomouckou reálku a nižší průmyslovou školu strojnickou v Brně a na Vysokém učení technickém v Brně získal inženýrský diplom. Od roku 1915 pracoval jako technický úředník v Lutíně a v Moravských železárnách a ocelárnách v Olomouci, do rodinného podnikání se cele zapojil až roku 1920. Z jeho manželství s Marií pocházeli syn Jan, během 2. světové války bojující jako pilot RAF, a dcery Alena provdaná Krejcirová a Jitka provdaná Petersonová.
Jan Sigmund s rodinou 1935; Zdroj: VMO 
Jan Sigmund u propasti Macocha 1933; Zdroj: VMO
Za zhoršující se politické situace se bratři Sigmundové rozhodli pro rozdělení formy na část domácí a zahraniční. Zatímco František se vypravil do Francie, Miroslav prosazoval od roku 1937 lutínskou produkci ve Velké Británii pod firmou Sigmund Pumps, Ltd., Great Britain, London.
Pod vedením Jana Sigmunda mladšího se lutínské závody dále všestranně rozvíjely, zejména když se výrobní program rozšířil o čerpadla potřebná pro soustavu pevností a pevnůstek budovaných Československem v letech 1935-1938 v pohraničí a na vybraných vnitrozemských trasách. Expanze formy Sigmund Pumpy Lutín – Olomouc na domácím i zahraničním byla na jedné straně provázena vysokými pracovními nároky na její zaměstnance, na druhé straně péčí o výchovu vlastního dorostu a o samu obec Lutín – v roce 1937 byly dobudovány Společenský dům, stadion, plavecký bazén a další zařízení. Následujícího roku vykazovaly obě lutínské továrny 964 dělníků, 204 úředníků a 120 praktikantů a učňů.
Pro Jana mladšího byla osudová 2. světová válka
15. března 1939 byly podniky Sigmund Pumpy a Chema zajištěny jejich německými zaměstnanci a okupační armádou, zpočátku zůstalo vedení obou podniků v rukou Jana Sigmund, jeho bratrance Vladimíra a dvou Janových švagrů. Ve druhé polovině roku 1940 započali okupanti vedení firmy vyšetřovat pro obchod a styky s britskými pobočkami a 30. září 1940 dosadili do továren Sigmund Pumpy a Chema nucenou správu. Když se Jan Sigmund odmítl vzdát české národnosti, byl 6. listopadu 1940 zatčen s 19 svými spolupracovníky a v květnu 1941 byli uvězněni i příslušníci jeho rodiny. Až na Jana byli všichni po čase z internace propuštěni. Jan byl za heydrichiády v Kounicových kolejích v Brně 30. června 1942 popraven. Podle řady poválečných svědectví byl Jan Sigmund zapojen do domácího i zahraničního protinacistického odboje a od jara 1939 byl aktivní v ilegální vojenské organizaci Obrana národa.
Redakce Olomouckého Reportu děkuje Vlastivědnému muzeu v Olomouci za možnost zveřejnění původních textů.
