Redakce Olomouckého Reportu pro vás připravila novou rubriku, která vás bude seznamovat se životy významných osobností Olomouckého kraje. Příběhy našich slavných zpracovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci v knize Osobnosti Olomouckého kraje. Jako prvního představujeme politika a kněze – Jana Šrámka.
Jan Šrámek, rodák z obce Grygov nedaleko Olomouce, po absolvování místní obecné školy vystudoval piaristické gymnázium a konvikt v Kroměříži a poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Pro neshody s tehdejším arcibiskupem Theodorem Kohnem odešel po roce 1902 do Brna, kde působil jako učitel křesťanské sociologie na diecézním kněžském učilišti. Zde získal docenturu a posléze profesuru sociologie. Současně se mu také dostalo prvních církevních ocenění, roku 1908 získal titul konsistorního rady a o několik let později ho papež Pius X. vyznamenal hodností papežského komořího s titulem monsignora.
Už od studii se Šrámek intenzivně zabýval sociálními otázkami a od jeho působení v Novém Jičíně se datuje i jeho veřejná aktivita. Významná byla i jeho politická angažovanost. V roce 1899 se stal předsedou Moravsko-slezské křesťansko-sociální strany na Moravě a v roce 1907 byl zvolen do rakouské říšské rady, kde se stal členem poslanecké frakce Český katolicko-národní klub. Rovněž zasedal i v moravském zemském sněmu, kam byl poprvé zvolen ve volbách v roce 1906 a znovu pak v roce 1913.
Československý politik Jan Šrámek
Po vzniku Československa byl Jan Šrámek členem revolučního shromáždění. Dokázal katolické politické hnutí úspěšně převést přes rozbouřenou situaci prvních poválečných let. V lednu 1919 se zasloužil o vznik Československé strany lidové (ČSL), v níž se sdružila většina katolických politických sil v českých zemích. V čele této strany, z níž se mu podařilo učinit nepostradatelnou složku vládních koalic, pak stál v letech 1919 – 1938 a znovu pak v období 1945 – 1948.
V období první Československé republiky byl členem prakticky všech československých vlád. mezi lety 1921 – 1938 postupně zastával funkce ministra železnic, veřejného zdravotnictví, pošt, sociální péče a unifikací. V době mnichovské konference patřil k rozhodným zastáncům obrany republiky, po okupaci českých zemí odešel do emigrace a zapojil se do československého zahraničního odboje.
V Paříží se stal v říjnu 1939 úřadujícím místopředsedou Československého národního výboru a v roce 1940 stanul v čele československé exilové vlády v Londýně. V březnu 1945 se v Moskvě účastnil jednání o budoucí podobě obnovené Československé republiky. V poválečné vládě Národní fronty zastával úřad náměstka předsedy vlády.
Zdroj: KDU-ČSL
Po únoru 1948 byl až do smrti držen v internaci
V průběhu únorových událostí roku 1948 vždy opatrný Jan Šrámek upozorňoval na rizika demise, ale pak ji společně s dalšími nekomunistickými ministry 20. února podal. Po porážce nekomunistických sil se v březnu 1948 pokusil společně s Františkem Hálou uprchnout z Československa, ale tento pokus se nezdařil.
Až do smrti pak byl držen v internaci, mimo jiné v Nové Říší, Brně, Valdicích a na zámečku v Roželově. Zemřel v pražské Nemocnici na Bulovce, kde byl hospitalizován pod cizím jménem. 22. dubna 1956 se uzavřel život kněze a křesťansky orientovaného politika, který výrazně poznamenal dějiny českého katolicismu a vtiskl mu osobité rysy. Jan Šrámek byl tajně pochován na hřbitově ve Velkém Týnci, až v roce 1991 byly jeho ostatky vyzvednuty a pietně uloženy podle jeho přání na hřbitově ve Velehradě.
Redakce Olomouckého Reportu děkuje Vlastivědnému muzeu v Olomouci za možnost zveřejnění původních textů.
