V rubrice (RE)PORTÁL HISTORIE Olomoucký Report představuje nepřehlédnutelné osobnosti našeho kraje. Příběhy našich slavných zpracovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci v knize Osobnosti Olomouckého kraje. Dnes si představíme bankéře, průmyslníka a mecenáše umění Otta Clemense Primavesiho. Vila Primavesi, kterou nechali spolu se svou manželkou v Olomouci postavit, je jednou z nejcennějších staveb vídeňské secese ve střední Evropě.
Otto Clemens Primavesi pocházel ze starého severoitalského rodu doloženého od 9. století v okolí Lago di Garda, který koncem 18. století přesídlil do Olomouce. Narodil se 27.2.1868 v Olomouci jako nejmladší ze čtyř dětí Moritze Primavesiho a Francizsky Winklerové. Otec mu před svou smrtí přenechal vedení firmy.
V roce 1894 se oženil s mladou herečkou Eugenií (Mädou st) Butschekovou, se kterou měli čtyři děti: Ottu Clemense Moritze, Leokadii, Eugenii Francizsku a Melittu Ritu. O deset let později se manželé rozhodli postavit vilu na území Michaského vršku. Jako projektanty si vybrali dvojici vídeňských architektů France von Krausse a Josefa Tölka.
Otto se svou manželkou bohatě podporovali umění a často do něj investovali značné množství peněz, což se odráželo i v jejich novém domově. Na výzdobě vily se podíleli tehdejší přední umělci jako Anton Hanak, Gustav Klimt nebo Josef Hoffmann. Manželé Primavesiovi se tak stali nejvýznamnějšími kulturními mecenáši počátku 20. století na Moravě. Spolupráce s Hoffmannem jim navíc otevřela dveře k vídeňským uměleckořemeslným dílnám Wiener Werkstätte.
Po válce rodina svůj rozsáhlý majetek prodala a odešla do Vídně, kde se plně věnovala řízení a sanaci finančně náročných vídeňských dílen. Po Ottově smrti přebrala vedení Wiener Werkstäte jeho žena s dětmi. Činnost dílen ukončila hospodářská krize v roce 1932. Otto byl pohřben v rodinné hrobce na Ústředním hřbitově v Olomouci – Neředíně z černých marmorových bloků se sochou truchlící ženy od Antona Hanaka.
V současné době nabízí vila širokou škálu využití. Veškeré informace naleznete na http://www.vilaprimavesi.cz/.
Redakce Olomouckého Reportu děkuje Vlastivědnému muzeu v Olomouci za možnost zveřejnění původních textů.
