Redakce Olomouckého Reportu pro vás připravila rubriku, která vás bude seznamovat se životy významných osobností Olomouckého kraje. Příběhy našich slavných zpracovalo Vlastivědné muzeum v Olomouci v knize Osobnosti Olomouckého kraje. Dnes představujeme vraha a lupiče Martina Leciána.
Martin Lecián vskutku „rostl pro šibenici“. Jeho otec se o svých šest dětí nestaral, matka zemřela v ústavu pro choromyslné, a tak Martin Lecián čile kradl, než se ocitl v polepšovně. V roce 1922 byl odveden bez ohledu na svůj nedostatečný vzrůst (160 cm), během vojenské služby byl pětkrát trestán a čtyřikrát dezertoval. Během své čtvrté dezerce byl Lecián v září roku 1926 v Přerově zatčen a pro svou těžkou chorobu – otevřenou tuberkulózu hrtanu – byl umístěn ve vězeňském oddělení vojenské nemocnice na Hradisku u Olomouce.
Počátkem prosince téhož roku odtud Lecián se dvěma spoluvězni, Janem Deutschem a Janem Szekelym, uprchl. Lecián a Szekely nato vykradli obchod se zbraněmi v Hranicích a náležitě ozbrojeni uskutečnili řadu loupeží na Moravě. Lecián neváhal vraždit hlídače vykrádaných objektů a střílet po četnících, přičemž dva z nich zastřelil.
Dne 24. dubna 1927 zatkli Martina Leciána a jeho komplice Emanuela Dedka v Novém Bohumíně policejní agenti Petr Halíř a Alois Kaluža. Po čtyřměsíčním vyšetřování započal 29. srpna 1927 u vojenského divizního soudu v Olomouci Leciánův šestidenní proces, neboť doposud nesplnil povinost vojenské prezenční služby. Byl obviněn z deseti vražd „zčásti dokonaných“ a „zčásti nedokonaných“, jakož i z devadesáti čtyř trestných činů včetně čtyř vojenských dezercí, a 3. září byl odsouzen k trestu smrti provazem.
Zdroj: Vlastivědné muzeum v Olomouci
Masaryk chtěl Leciánovi udělit milost
Prezident Tomáš G. Masaryk nicméně hodlal udělit Leciánovi milost (respektive překvalifikovat trest smrti na doživotní žalář) s ohledem na jeho těžkou tuberkulózu. Nežli bylo udělení milosti vyřízeno, Lecián v noci z 25. na 26. září unikl ze své cely na chodbu věznice, umožnil únik z cely dezertéru Ladislavu Kašpaříkovi. Oba vězni poté spoutali a odzbrojili strážného Jana Tomicu, jeho puškou Lecián zastřelil strážného Ferencze Kisse a Kissovy zbraně se zmocnil Kašpařík. Zatímco se ostatní strážní zabarikádovali na strážnici, hlukem výstřelu zburcovaná vojenská hotovost uzavřela chodbu mříží. Po krátké přestřelce se Lecián a Kašpařík vojenské hotovosti vzdali. Prezident Masaryk nato Leciánovu žádost o milost 3. října 1927 zamítl.
Dne 6. října 1927 v šest hodin ráno byl Martin Lecián oběšen katem Leopoldem Wohlschlägerem a jeho třemi pomocníky na dvoře olomoucké vojenské věznice (řečené „garňák“ – zkráceno z označení garnizónní, tj. posádková věznice, nyní rekonstruovaná budova Vrchního státního zastupitelství Olomouc, tř. 17. listopadu 17), načež bylo jeho tělo po provedené pitvě pohřbeno na neoznačeném místě vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře. Postava Martina Leciána vstoupila – jak se to nezřídka u proslulých zločinců stává – do folkloru, beletrie i literatury faktu.
Redakce Olomouckého Reportu děkuje Vlastivědnému muzeu v Olomouci za možnost zveřejnění původních textů.
