Spousta ulic, kterými dnes procházíte, čelila změnám jmen za dob komunistického režimu a hned záhy po něm. Po revoluci 17. listopadu byly vymyšleny nové názvy či obnoveny názvy staré. Jak se třeba dříve nazývalo dnešní Palachovo náměstí? Nebo centrum všeho dění – Horní a Dolní náměstí? Pomocí krátké procházky napříč centrem Olomouce si takto můžete připomenout, jaká atmosféra tehdy panovala, jaké osoby a ideologie byly v popředí či naopak v ústraní veřejného života.
Jakékoliv změny, co se týče struktury města, začaly v lednu 1990. Především se ale jednalo o první návrhy nápadů. Schválení a oficiální přijetí pak trvalo značně déle. Některé návrhy byly zavrhnuty nově zvoleným zastupitelstvem, i když prošly městskou radou, jiné se nechytily vůbec. Některé dodnes nesou svůj „východní“ význam. Nakonec se schválilo zhruba 40 různých jmen ulic.
1. Jeremenkova
Jedná se o jednu z ulic, která si ponechala svůj název i po revoluci. Andrej Ivanovič Jeremenko byl totiž sovětský vojevůdce, který však ke konci druhé světové války osvobodil Olomouc a Ostravu od nacisty. Takže i když po revoluci zanechal Sovětský svaz v České republice hořkou pachuť, Jeremenko si udržel své uznání a místo.
2. Dr. Milady Horákové
Ačkoliv se nejedná o postavu přímo spojovanou se Sametovou revolucí či o ulici s pozměněným jménem, ulice Dr. Mlady Horákové je určitě hodna zmínění. Její osoba je totiž považována za symbol českého boje proti jakémukoliv totalitnímu režimu – ať už nacistickému či komunistickému. Po převratu v roce 1948 pak byla kvůli své politické aktivitě zatčena a následně v roce 1950 odsouzena k smrti a popravena. Později však bylo doloženo, že její rozsudek byl vykonstruován. Tento justiční zločin se poté stal symbolem represe, pronásledování odpůrců a bezpráví. V době revoluce pak byla zmiňována jako oběť komunismu a její odkaz měl významnou roli. Proto je dobré si její osobu připomenout i v kontextu 17. listopadu.
3. Masarykova třída
Tato zhruba kilometrová ulice má podobně dlouhou i historii, která začíná již od roku 1888. Z počátku to byla ulice Františka Josefa, poté třída Českých legií a Nádražní. V poválečné době pak byla pojmenována po J. V. Stalinovi jako třída Maršála Stalina. Již v té době byl totiž tento generální tajemník komunistické strany brán mnoha občany jako vůdce. Proto mu byla věnována i tato frekventovaná třída spojující nádraží a centrum Olomouce. Nyní je obecně považován za jednoho z nejvýznamnějších diktátorů 20. století.
Pár let po takzvaném Vítězném únoru – tedy komunistickém převratu v tehdejším Československu – byla ulice pak symbolicky přejmenována na třídu Osvobození. A po Sametové revoluci dostala svůj nynější název Masarykova třída jako památka prvnímu československému prezidentovi.
4. Žižkovo náměstí
Opět je název odvozen od určité osobnosti české historie. Jan Žižka však nesouvisí se Sametovou revolucí jako takovou. Dnes zde sídlí Pedagogická fakulty Univerzity Palackého a zajímavostí pak je, že se náměstí mělo jmenovat jinak – a to právě po T. G. Masarykovi. Tento návrh prošel městskou radou, ovšem dostal stopku u zastupitelstva. A proto stále nese název husitského vojevůdce.
5. Kapucínská
Tato ulice se nazývá podle místního kláštera, který se nachází v historickém centru Olomouce. Za dob komunistů byl však název příliš duchovní, což společně s kulturou a uměním byl hlavní předmět utlačování a likvidování. V době totality tak příslušníci této církve žili ve stínu a strachu a ulice byla hned pozměněna na Starou. Po revoluci se jí název podle kapucínů opět vrátil, společně se svobodou lidu vyznávat své náboženství.
6., 7. Dolní a Horní náměstí
Když se dostanete na tyto veřejné plochy, dostanete se i do samotného centra Olomouce. I tady za dob komunistů došlo ke změnám. Dolní náměstí uctívalo památku vojáků Rudé armády (proto název Náměstí Rudé armády) a Horní náměstí bylo Náměstí Míru.
8. Třída Svobody
Spojení slova svoboda a událostí Sametové revoluce musí být smysluplné všem. Tato změna jmen tedy nese silnou symboliku – třída se dřívě totiž jmenovala Leninova. Název je tak připomínkou osvobození od komunismu a nastolení opravdové samostatnosti a svobody.
9. Švermova
Jan Šverma byl československý novinář a také jeden z prominentních členů komunistické strany. Padl v roce 1944 během Slovenského národního povstání a po válce se stal jednou z ikon komunistického hnutí. To vedlo k tomu, že po něm byly pojmenovány ulice, školy a další instituce po celém Československu. I když má jeho jméno nemilý odkaz na totalitní dobu, zanechal v České republice i značná pozitiva. Účastnil se totiž také protinacistického odboje během druhé světové války.
10. Legionářská
Legionářská ulice v Olomouci má své pojmenování odvozené od československých legií, což byly vojenské jednotky tvořené dobrovolníky, kteří bojovali během první světové války na straně Dohody (to znamená spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, protipól „Osy zla“) za vznik samostatného Československa. Název ulice tak odkazuje na jejich význam v boji za národní nezávislost a vznik Československa v roce 1918.
Komunisté tuto ulici pojmenovali Spartakiádní, čímž odkazovali na masové tělovýchovné akce organizované v socialistickém Československu, které upevňovaly socialistického ducha.
11. Studentská
Tato ulice opět nese velmi jednoduše pochopitelný význam. Studenti byli totiž ti lidé, kteří se primárně postavili komunismu právě v den, který je dnes hoden svátku. A velmi dobře věděli, proč si zvolili právě 17. listopad – dříve se v tento den slavil Den studenstva.
V době, která dohnala studenty protestovat v roce 1989, se ulice jmenovala ulice Lidových milicí. Název je odvozen od zvláštního typu ozbrojených složek, které vznikly krátce po druhé světové válce. Oficiálně byly označovány jako „ozbrojená pěst dělnické třídy“. Jejich hlavním úkolem bylo chránit komunistický režim a udržovat kontrolu nad veřejným pořádkem. Lidové milice fungovaly mimo struktury pravidelných bezpečnostních složek, tedy armády a policie, což jim dávalo zvláštní a mocenské postavení v rámci režimu.
12. Palachovo náměstí
Opět se jedná o název nesoucí neskutečně silnou symboliku. Uctívá totiž oběť Jana Palacha, studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se upálil na protest proti pasivitě tehdejší společnosti po invazi zemí Varšavské smlouvy. Svým činem chtěl vyburcovat společnost a jeho oběť byla velmi často připomínána právě i v době Sametové revoluce.
A stejně jako Jan Palach představuje silný symbol, pro komunistický režim to představuje takzvaná Velká říjnová socialistická revoluce – zkratkou VŘSR. Proto po této fázi ruské revoluce pojmenovali právě toto náměstí. Oficiálním názvem tak bylo Náměstí VŘSR.
13. Blažejské náměstí
Před revolucí se jednalo o Malé náměstí. Opět se jedná o jedno z míst, které je velmi důležité pro církev. Nacházel se zde totiž kostel svatého Blažeje – jednoho ze čtrnácti svatých pomocníků a ochránců při onemocnění krku.
14. Kateřinská
Ulice pojmenovaná po jedné z nejpopulárnějších českých světkyň. Tato křesťanská mučednice je ale poněkud kontroverzní postavou církve. Neexistují o ní totiž prakticky žádné historické záznamy. Proto se spekuluje, zdali doopravdy existovala či se jednalo o čistě smyšlenou postavu.
Komunistický režim pak ulici pojmenoval ulici U tžnice, čímž referoval na i v té době proslulé tržní místo Olomouce. Revoluce a poražení režimu jí však návrátily původní název.
15. 17. listopadu
A tato procházka je zakončena tou nejvíce proslulou ulicí v kontextu Sametové revoluce – a to ulice pojmenovaná přímo podle data začátku protestu. Stejný název lze najít ve více městech republiky. Často se nachází poblíž univerzit a významných kulturních či historických institucí. V Olomouci je ulice 17. listopadu významná svou polohou vedle univerzitních budov Univerzity Palackého. Tato ulice je rušnou tepnou, kterou využívají studenti i obyvatelé města, a svým názvem jim připomíná význam těchto dějinných událostí.
Předtím, než byla po podzimním protestu pojmenována, nesla spousty jmen a také pár let trvalo než se stala samostatnou třídou. Bylo tomu právě v roce 1920 a dalších třicet let nesla jméno po Karlu IV. Poté převzala jméno po dalším panovníkovi – tentokrát mnohem surovějšímu – po Vladimiru I. Leninovi.
