Po východní tangentě už se v Olomouci jezdí několik let. Tato naivní představa rozzuřila do běla jindy mírumilovného a pokojného medvídka Štěpána Kellnera. Neostýchal se zvednout hozenou rukavici primátora Žbánka a svým slovníkem také obohatil druhé zasedání olomouckého zastupitelstva.
„Já nejsem stoicky klidný, jsem nas*aný,“ vykopnul primátor Žbánek. „My jsme si s Olmou něco udělali? Proč s námi jednají, jako by byli nas*aní?“ přidal tak na kopu naší olomočky lidovecký grizzly další koblihu. Ota Bačák do jednání o tangentě nezasahuje. Zjevně v myšlenkách běhá po Olomouci a shání matrace. Hromádka výkalů z úst sociálního demokrata, který nevěří v Marxe, ale v Boha, (že Petrosi) ho zjevně nezajímá. Na rozdíl od duchen. Holt, každý máme svůj denní chlebíček.
Zástupci SPD a Trikolory svědomitě plní úlohu konstruktivní opozice a stínové vlády. Sedí, koukají a vytrvale mlčí. Všeříkající výbuch ticha. Pamatujete si ještě, kdo nejvíce bojoval za zelenou politiku? Já už také ne. Ale v zastupitelstvu jsou.
Od minulého volebního období nám v sále chybí sociální demokraté a komunisté. Počkat, vždyť tu máme Milana Ferance, bývalého komunistu. Naštěstí tedy v sále stále jsou. Tak zase za měsíc!