Komu se nelení, tomu se zelení. Jak to je ovšem v Olomouci s údržbou travnatých ploch, nejen v parcích, ale i na sídlištích a v okrajových částech města? V rozhovoru pro Radio Metropole odpovídal náměstek primátora Otakar Bačák (spOLečně), který má v gesci i městskou zeleň a odpadové hospodářství.
Kdo trávu, stromy a další rostliny v Olomouci udržuje?
Primárně je to odbor městské zeleně a odpadového hospodářství, částečně ještě ve spolupráci s odborem strategie, kde jsou krajináři, kteří připravují koncepce. Finalizace mají na starosti pracovníci technických služeb a pracovníci Výstaviště Flora Olomouc. V Olomouci máme přibližně 250 hektarů zeleně, toho je 15 až 16 procent ta hezká parková úprava.
Přibližně hektar je rozměr fotbalového hřiště. Vy se tedy v Olomouci staráte o 250 čtverců 100×100 metrů.
Olomoučané vnímají ty krásné parky, ty vyžadují třetinu finančních prostředků určených na údržbu městské zeleně. Lidé to samozřejmě hodně srovnávají a chtějí to mít na sídlištích stejně hezké jako v parcích. To ovšem není z finančního hlediska možné.
Když se podíváme na parky. Nejprve přijde seč, vzápětí je tu horko. Jak město zvládá udržovat trávu zelenou? A je vůbec trávu třeba takto sekat?
Udržovat 250 hektarů není lehký úkol, a teď nám do toho vstupuje příroda. Na letošní rok bylo naplánováno pět sečí a ta první se kvůli počasí enormně prodloužila. Takže byly stížnosti, že v některých částech Olomouce je tráva přerostlá. Standardně z jarní seče vyprodukujeme 150 tun zelené hmoty, letos to bylo za první seč o 130 tun víc. Přišlo období, kdy střídavě pršelo a svítilo sluníčko, tráva rostla před očima, s tím se těžko pracuje. Nemáme ve skále blanické rytíře, kterým řekneme: „Teď to začalo růst, pojďte nám pomoct.“
Samozřejmě jsou k dispozici naše vlastní kapacity a kapacity nasmlouvané. Seč trvá téměř měsíc a jakmile se skončí, tak už plánujeme další.
Takže se to nedá odhadnout?
Nedá se to absolutně odhadnout. Snažíme se sekání řídit podle aktuálního počasí v různých částech města. Co se týká toho, aby zůstávala tráva zelená, nastavíme lišty trochu výš. Neseče se tedy na 5 centimetrů, ale například na 8 centimetrů, tím pádem je ovšem tráva při dorůstání vyšší. Je to prostě alchymie, protože neumíme poručit větru dešti, jsme ve vleku těchto věcí a všichni si musí uvědomit, že musí být nějaká tolerance.
Co se vlastně stane s posečenou trávou?
Posečenou trávu likvidujeme. Sváží se na deponii u Klášterního Hradiska, následně se rozváží do kompostáren a je zpracována jako biologicky rozložitelný odpad. Vlastně se z ní stává materiál, který putuje zpět do přírody.
Rozhovor vznikl pro Radio Metropole. Celý si ho můžete poslechnout v audioverzi zde.
