Jmenuji se Miroslav Palásek a kouzlo rodokmenu mě uchvátilo v roce 2006, kdy se mi dostala do rukou krabice s protektorátními výpisy předků a náhodně jsem získal již hotovou jednu celou větev mého rodu. A tak to začalo. Nyní se jednou měsíčně o svá patrání a objevy podělím s vámi.
Vibrio cholerae je bakterie, která strašila naše předky v několika vlnách novověku. Člověk prý při šílených průjmech a křečích ztratil i přes 20 litrů vody, což mělo fatální následky.
Kolikrát jsem v různých částech naší republiky listoval matrikami zemřelých a celé listy byly popsány jediným heslem – CHOLERA.
Jakou hrůzu museli cítit naši předkové při zprávě, že cholera dorazila do jejich rodiště. Všichni věděli, co je čeká. Celé rodiny vymřely bez rozdílu věku. Lidé bojovali, jak uměli – modlitbami, převařováním vody, izolací či různými amulety. Děti na výřezu z matriky Čekyně u Přerova žádné štěstí neměly. V roce 1866 to byla údajně pruská cholera, kterou do našich zemí zavlekli vítězící pruští vojáci. Sto tisíc mrtvých za dva roky je opravdu hodně. Letos jsem prodělal covid 19 a po očku sám sebe s obavou pozoroval, jestli nemám smrtelné příznaky, kterých byly zprávy v TV plné. Kdybych měl choleru, asi bych žádné očko ani nestihl.
Genealogie – Jak vypráví má kamarádka Wikipedie, řecky génos rovná se rod. Rod a zrod něčeho nového mě vždycky fascinovalo. Bádat a hledat v matrikách, je jako hledat na Klondike zlato. Přestože naleznu předka někomu neznámému, možná se raduji víc, než on. Je zázrak života, jak se naši předci a my jejich potomci v různých časových osách potkáváme ve stejných obcích, kostelech a možná i putykách.
Obdivuji všechny bezejmenné bojovníky jak s cholerou, tak s covidem. Ti, co pomáhali s rizikem, že tyto nemoci mohou také dostat a také jako rodič postoj k případnému utrpení vlastních ratolestí. Snad se matriky už nikdy takovými shodnými termíny psát nebudou.
