Jmenuji se Miroslav Palásek a kouzlo rodokmenu mě uchvátilo v roce 2006, kdy se mi dostala do rukou krabice s protektorátními výpisy předků a náhodně jsem získal již hotovou jednu celou větev mého rodu. A tak to začalo. Nyní se jednou měsíčně o svá patrání a objevy podělím s vámi.
Je opravdu zajímavé zamyslet se nad významem slova společenstvo. Společenstvo Prstenu mě napadne jako první. Neskutečné výkony většiny hrdinů J.R.R. Tolkiena s temným Mordorem. To bylo kdysi ještě před nádhernými filmy počteníčko.
Dále společenství tak inspirativních včel. Jak kdysi řekl Jaroslav Dušek v TV, včely pracují nezištně ne pro sebe, ale po další pokolení. Pochybuji, že si to stejné včely bzučí o lidech. O společnostech s ručením omezeným raději jindy a jinde. V matrice Drahanovic, tam kde ční Hanácké Mont Blanc, se narodila v roce 1898 Josef a Josefa – společňata. Pepa a Pepa.
Josef a Josefa narozeni 13. března 1898
Je to nádherné být společnětem. Líbí se mi to mnohem víc než se rodit klasickým dvojčetem. Má to až filozofický nádech. Psal jsem před mořem let seminárku na Martina Bubera Já a ty. Velmi mě to tehdy oslovilo, proto se tak asi snažím nacítit na pouto mezi těmito sourozenci. Musí to být symfonie Ty a Já. Věřím, že na celý život. Narodili se jako ti nejmenší společníci, i když je správný výraz i dvojice, dvojčata, twins, Zwillinge či dvojičky. V době rozdělení společnosti na očkované a neočkované by trochu pokusu o sjednocení proti společnému nepříteli neškodilo.
Genealogie – Jak vypráví má kamarádka Wikipedie, řecky génos rovná se rod. Rod a zrod něčeho nového mě vždycky fascinovalo. Bádat a hledat v matrikách, je jako hledat na Klondike zlato. Přestože naleznu předka někomu neznámému, možná se raduji víc, než on. Je zázrak života, jak se naši předci a my jejich potomci v různých časových osách potkáváme ve stejných obcích, kostelech a možná i putykách.
Můj děda měl také společňátko, ale to jsem viděl pouze jednou a mělo(a) kolem 70 let. Bylo divné vidět mého dědečka s dlouhými šedými vlasy. Skoro Inču-čuna.
Rozhledna na kopci Velký Kosíř, který je přezdívaný „hanácké Mont Blanc“.
