Netypicky poškozené přední zuby u vojáka z první poloviny 19. století zkoumali vědci z Archeologického centra Olomouc. Nyní zjistili díky analýze, že muž používal zuby k otevírání prachových nábojů. To přináší unikátní fyzický důkaz o vojenské praxi té doby. Chemická analýza navíc potvrdila přítomnost síry ze střelného prachu v zubním kameni.
Vědci zkoumali kosterní pozůstatky muže několik let. Vojáka našli při archeologickém výzkumu v roce 2012 v Majetíně na Olomoucku. Po skončení terénních prací se výzkumní pracovníci zaměřili na detailní laboratorní analýzu, která přinesla fascinující zjištění o jeho životě. „Zkoumali jsme kostru muže s odhadem dožitého věku mezi 30 až 50 lety, vysokého asi 174 cm, která nesla několik traumat. Například jeho spodní tři řezáky nesly netypické poškození, které jsme podrobněji analyzovali. Muž zemřel pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století,“ vysvětlil antropolog Lukáš Šín, který vedl studii.
Zuby si poškodil kvůli otevírání nábojů
Otázka, jak poškození vzniklo, přivedla odborníky k historickým pramenům, které ukazují, že vojáci do první poloviny 19. století používali zuby k otevírání prachových nábojů. Vojáci museli náboje doslova trhat zuby, aby oddělili část náboje se střelným prachem od kule. „Voják si opakovanou činností zuby oslabil a následkem tohoto stresu mohlo dojít i k zlomení korunek zubů,“ popsal Šín. I když jsou zmínky o praktice zaznamenány v historických pramenech, fyzický důkaz vědci postrádali. Voják z Majetína se stal jedinečným případem, který nese viditelné stopy po opakovaném mechanickém oddělování prachových nábojů.
Další stopu po vojenském způsobu života zaznamenal antropolog Šín na opotřebených bederních obratlích. Opotřebení obratlů pravděpodobně vzniklo v důsledku dlouhých vojenských pochodů, které pravidelně zatěžovaly jeho tělo. „Nález nám poskytuje cenné informace o fyzické zátěži, které byli vojáci vystaveni,“ dodal antropolog.
Nález je unikátní i v mezinárodním měřítku
Podle vědců žil voják mezi koncem 18. a první polovinou 19. století, tedy v období, kdy vojáci používali především palné zbraně, které se nabíjely zepředu skrz ústní hlaveň. Podobné poškození chrupu zaznamenal v červnu 2012 belgický archeolog Dominique Bosquet spolu s jeho týmem při archeologickém výzkumu v prostoru bojiště ve Waterloo, jejich výsledky ale zatím nebyly publikovány. Voják z Majetína je zatím jediným celosvětově publikovaným důkazem, jak vojáci plnili prachové zbraně.
„Jedná se o unikátní objev, který nám poskytuje první fyzický důkaz o vojenské praxi otevírání nábojů zuby a její důsledky na zubní aparát vojáků. Ojedinělé trauma nám umožnilo odhalit profesi muže pohřbeného v Majetíně,“ uzavřel Šín. Tento nález otevírá nové možnosti pro výzkum vojenské historie a fyzických dopadů na život vojáků. Kosterní pozůstatky vojáka jsou nyní uloženy v depozitáři Archeologického centra Olomouc a výsledky tohoto dlouholetého výzkumu byly publikovány ve vědeckých časopisech.
