Původně se měl ředitelem Vlastivědného muzea v Olomouci stát Jakub Ráliš až na začátku února. Celá věc se urychlila a do funkce nastoupil s novým rokem. Ráliše si veřejnost pamatuje jako ředitele filmového festivalu AFO. Jak se k nové pozici dostal a jak se v muzeu cítí prozradil v našem rozhovoru.
Jste rodák z Olomouce?
Pocházím z Pardubic, ale nemám tam nějak hluboké kořeny. Byla to vlastně velká shoda náhod, že se tam všichni moji prarodiče po druhé světové válce zabydleli. Do Olomouce jsem přišel studovat a už jsem tady větší polovinu svého života.
Čím je pro vás Olomouc?
Olomouc je pro mě z mnoha důvodů unikátním městem. Jedním z nich je, že Olomouc je univerzitní město, může to znít jako klišé, ale je to tak. Díky tomu má unikátní atmosféru. Olomouc je také zajímavá demograficky, je tady univerzita, dvě velké nemocnice, spousta výzkumných ústavů a tak dále. Pak jsou tady samozřejmě památky UNESCO a druhá největší památková rezervace v republice. Člověk, který tady žije už od dětství to možná nevnímá, ale každý, kdo sem poprvé přijede, je z toho ohromen.
Pro město je také zásadní spolupráce kulturních a společenských institucí jako právě univerzity, muzeí a dalších. To všechno je pro mě Olomouc.
Když jste zmínil spolupráci. Plánujete konkrétně, vy jako muzeum, nějakou užší spolupráci s některými institucemi?
To se už do určité míry děje. Ale plánujeme spolupráce rozšířit. Už máme rozjednané spolupráce s Pedagogickou fakultou UP v oblasti didaktiky a pedagogiky. Plánujeme co nejvíce smysluplných spoluprací s univerzitou jako takovou. Systematizovali bychom stáže studentů, případně jejich praxe. Pak je také logické, že bych rád navázal užší spolupráci s festivalem AFO. Velké porozumění máme také s ředitelem Muzea umění. Dále se setkáváme s řediteli dalších institucí a příspěvkových organizací.
Kromě rozšiřování spoluprací, máte nějaké konkrétní nápady, jak rozšířit expozice přímo ve Vlastivědném muzeu?
Těch vizí a plánů je opravdu hodně. Bylo by hezké dokončit rekonstrukci zámku v Kosíři nebo začít s revitalizací vnitřních prostor hlavního objektu muzea (Klášterní kostel sv. Kláry pozn. red.). Ale v aktuální rozpočtové, koronavirové situaci těch peněz není tolik. Bavíme se o obrovských nákladech.
Jak je na tom zmíněná hlavní budova muzea, objekt kláštera?
Je to velmi pečlivě chráněná památková budova, ale celkově je hodně zastaralá. Týká se to hlavně výmalby, maleb, mobiliáře a všeho dalšího, což narušuje i zážitek z muzea. Taková věc si žádá architektonickou soutěž a zásadní investice. Ty se budu snažit vyargumentovat.
Budeme ale muset realizovat opravy havarijních problémů. V hlavní lodi kostela totiž padá strop a jeho oprava je nutná. Je jasně řečeno, že pokud se tento problém do roku 2023 nevyřeší, tak se prostor bude muset uzavřít, protože by strop mohl spadnout.
Kam by šly peníze nejdřív, kdyby je muzeum mělo k dispozici?
Kdybych mohl mít kouzelný kabát jako v pohádce S čerty nejsou žerty, tak bych velmi rád nechal rozšířil a renovoval expozici historie Patnáct století města. Ta expozice je už více než 20 let stará. Například Národní muzeum dělá tyto expozice s výhledem na dobu dvaceti maximálně třiceti let. U renovace naší výstavy se bavíme skutečně o desetimilionových částkách.
Také bych rád začal spolupracovat s kolegy z ostatních ústavů na Centru Libavska. Jednalo by se o pobočku muzea, která by se věnovala oblasti bývalého vojenského prostoru. Místo je unikátní přírodní památkou.
Další nutností by byla oprava a rozšíření depozitářů. Nyní sbírky často, lidově řečeno zahálejí a mohou degradovat. Ve chvíli, kdy není sbírka zpracovaná, tak ji není možné správně konzervovat.
Do jakých budov by se mohly depozitáře rozšířit?
Pro muzeum by bylo úžasné, kdyby dopadl projekt Hanáckých kasáren a my bychom tam mohli realizovat centrální depozitář. Kdyby kraj, město a univerzita byly toto schopni posunout dál, tak by to mohlo bez nadsázky skutečně zachránit velkou část hmotného dědictví našeho města a kraje. Jinak za chvíli budeme hledat pouze provizorní řešení ukládání těchto věcí.
Jaké věci plánujete na rok 2022?
Během jara budeme dokončovat novou přírodovědnou expozici, na které se pracovalo tři roky. Ta je zaměřená hlavně na děti na základních školách, ale nejen na ně, i já jsem se tam dozvěděl hodně věcí. Expozice je opravdu moderně didakticky i pedagogicky zpracovaná.
Zároveň budeme otevírat rozšíření arboreta v Bílé Lhotě, které samo o sobě je velmi populární. Konkrétně se bude jednat o hospodářskou budovu, kde se budeme snažit ukazovat, jak naši předci tady na Hané hospodařili.
Co vše se lidé v rozšířeném arboretu dozví?
Expozice se bude týkat člověka a přírody, toho, jak člověk s přírodou zachází. Také se ukáže kontext devastace krajiny a problémy se suchem. To považuji za esenciální. Na jednu stranu konzervujeme a vytváříme sbírkovou činnost. Ale zároveň muzeum není jen „sběratelský kroužek“, muzeu jde také o poučení o komunikaci se společností a o zachování kulturního vědomí.
Na seznámení s chodem muzea jsem si dal rok
Jak jste se k výběrovému řízení na nového ředitele VMO dostal?
Muzea mě lákala vždycky. Do výběrového řízení jsem se přihlásil sám. Dozvěděl jsem se o něm už někdy před létem 2021, když krajský úřad vyvěsil svou výzvu. Potom jsem si to celé léto rozmýšlel, bavil jsem se s potencionálními novými kolegy a připravoval tým AFO, že bych mohl odejít. Během podzimu pak proběhla obě kola výběrového řízení.
Původně jste se měl stát ředitelem až na začátku února, ale nastoupil jste už v lednu. Stihl jste se se vším seznámit?
Samozřejmě byl to trošku problém. Upřímně seznámit se s celkovým chodem muzea mi bude trvat delší dobu. Na detailnější seznámení jsem si dal letošní rok. Ale žádné zásadní problémy se nevyskytly.
Zasahuje nějak negativně do chodu muzea vyšetřování Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) ?
Když vám někam přijde Národní centrála proti organizovanému zločinu a pak musí zaměstnanci jezdit na výslechy do Ostravy, tak to vytváří určitý stres. Nemyslím si ale, že by to mělo přímo dopady na chod muzea. Naopak, myslím si, že se atmosféra v muzeu uklidnila.
A jak se v muzeu cítíte vy?
Já se tady cítím skvěle. Kancelář, ve které teď sedím je na mě trošku velká, ale jinak je to opravdu skvělé. Do muzea jsem se těšil. Byla pro mě velká změna přijít do týmu osmdesáti lidí, kteří jsou tady mnoho let. Všichni tady jsou kvalifikovaní a motivovaní, a to je důvod, proč jsem se sem těšil.