Šťastná náhoda přivedla studentku Fakulty zdravotnických věd UP Lucii Doležalovou k zisku zlaté medaile. Na mistrovství světa v raftingu odjela jako záskok jen několik dní před zahájením šampionátu. Z Bosny a Hercegoviny se vrátila domů hned s několika medailemi včetně té nejcennější.
Studentka Všeobecného ošetřovatelství na fakultě zdravotnických věd se na vodě pohybuje už od dětských let. „Původně jsem jezdila za SK UP Olomouc slalom na divoké vodě, jak na kajaku, tak na singl kánoi. V roce 2021 jsem byla v juniorské reprezentaci, tam jsme v kategorii týmů byli první na mistrovství světa i Evropy. Jenže pak jsem si natrhla biceps a po dvojí operaci ramene jsem musela s jízdou na vodě skončit,“ popsala Lucie Doležalová. O ukončení sportovní dráhy ale uvažovala už delší dobu. „Věděla jsem, že chci jít studovat, protože v téhle sportovní branži se u nás uživí jeden, dva závodníci,“ zmínila.
Po maturitě na hejčínském gymnáziu si nejprve dala přihlášku na zdravotnické záchranářství v královéhradecké Vojenské lékařské fakultě. „Přijímačky jsem zvládla, jenže abyste mohl jít na záchranáře, musíte projít všemožnými zdravotními testy a já v té době byla už po operaci ramene, což by mě v téhle práci do budoucna limitovalo. Další věc, která rozhodla, souvisí s mým tajným snem. Jednou bych se totiž chtěla dostat na misi s Lékaři bez hranic, kde ale záchranáře neberou. Všeobecné ošetřovatelství byla moje druhá volba a dnes rozhodně nelituji,“ zdůraznila Lucie Doležalová.
Uběhly více než dva roky od posledních závodů, když Lucii přišla nabídka, jestli by se znovu nepostavila na start, a to rovnou na mistrovství světa v raftingu čtyřčlenných posádek (R4). „Asi tři týdny před začátkem mistrovství mi napsala kamarádka, že jí chybí jeden člověk v posádce a jestli bych jejich týmu nemohla pomoct. Kývla jsem a začala s přípravou. Odjížděly jsme tři dny před zahájením, takže jsme měly čas porozhlédnout se po trati a trochu potrénovat. V roce 2018 jsem se tam byla podívat na závod, takže jsem už věděla, co mě čeká. Není to těžká řeka, rovná voda se střídá s divokou, takže je čas na oddechnutí,“ popsala Lucie Doležalová. Během závodů se naštěstí výrazně neozvalo operované rameno. „Od druhé operace už uplynul rok a půl, navíc jsem nesportovala a rameno tak nezatěžovala.“
Jako sportovec-sólista se Lucie musela narychlo sžít s posádkou. „Na raftech jezdím jako instruktor, takže přechod z kajaku byl v pohodě. Těžší samozřejmě bylo, že jsem přišla do sehraného týmu jako nováček. Pak to bylo o domluvě, občas jsme po sobě s holkama i řvaly, ale spíš ve smyslu, kdo má kdy zabrat a jestli teď pádlovat dopředu nebo dozadu. Myslím, že jsme byly skvělá parta, což se odrazilo i na počtu medailí,“ uvedla Lucie Doležalová.
Na řece Vrbas vybojovala juniorská posádka ve složení Lucie Doležalová, Sára Hrdličková, Laura Žďárská a Ivana Klouboučková zlatou medaili ve slalomu, k tomu přidala bronz ve sprintu, sjezdu a kontaktní vyřazovací disciplíně Head to Head. V celkovém součtu se čtveřice umístila na stříbrné pozici za japonskou posádkou. „Jsem ráda, že po té dvouroční pauze jsem mohla znovu nasát atmosféru závodů. Dřív to bylo tak, že jsme měli závody u nás i v zahraničí pomalu každý týden. Připomněla jsem si, jak je super mít kamarády u vody,“ uvedla Lucie Doležalová, která vedle mistrovství světa zvládla i školní povinnosti. „Zápočty jsem musela splnit mezi tréninky, se zkouškou mi vyšla vstříc a pomohla paní doktorka Šaňáková, které jsem se taky jako jedné z prvních pochlubila zlatou medailí,“ navázala.
O znovunastartování sportovní kariéry však Lucie Doležalová navzdory čerstvě nabytým medailím neuvažuje. „Organizované víkendy už mi fakt nechybí,“ shrnula s úsměvem.
