Chci založit hokejbalové mužstvo v Olomouci, říká mistr světa v hokejbale Lukáš Horváth

Hokej hraje od dětství. Později se dostal k hokejbalu, kterému se věnuje na vysoké úrovni doteď. Na Univerzitě Palackého studuje Tělesnou výchovu a sport, svou školu reprezentuje i za univerzitní hokejový tým. A co bude dál? To jsme se ptali mistra světa v hokejbale Lukáše Horvátha.

Proč si v neděli nenastoupil za univerzitní tým proti MUNI? Váš tým ve finále vyhrál a ovládl Tipsport UNI CUP.

Já jsem letos za univerzitu neodehrál nic a nevím, jestli vůbec odehraju. Už na to moc nemám čas. Pracuju, hraju hokejbal a na hokej už není čas.

Od kolika let si začal hrát hokej, co bylo dřív hokej nebo hokejbal?

První jsem začal hrát hokej, to mi bylo asi šest. Hokejbal jsem začal hrát tak ve dvanácti. Dostal jsem se k tomu přes taťku. Ten chtěl hrát hokej, ale v té době to nebylo úplně ideální, tak hrál hokejbal.

Čím to je, že je Slovensko tak dobré v hokejbale, ale s hokejem to je trochu horší?

Hokej jim taky jde! (smích) Asi bych řekl, že Česko a Slovensko je jedno z nejlepších mužstev na mezinárodní scéně. Bude to tím, že liga v Česku i na Slovensku je hodně kvalitní, má vysokou úroveň. V porovnání třeba se Švýcarskem, oni ještě nedávno hráli jiný systém. Například hráli 4+1, pak přišli na mistrovství, kde se hraje 5+1.

Když hraješ hokej od dětství, proč si teď zvolil univerzitní cestu? Neláká tě nějaká vyšší soutěž?

No, protože jsem zjistil, že mě to úplně naplno nebavilo. Hrál jsem v Opavě za muže a bylo to stylem, že jsem bydlel na zimáku. Ráno jsem vstal, šel na led, najíst se, trénink, trénink s děckama a tohle pořád dokola. Radši jsem šel studovat.

Jak zpětně hodnotíš, že ses v patnácti letech sám přestěhoval do Česka a měl takový režim?

Nebylo to jednoduché. Hodně mi to dalo, ale hodně mi to i vzalo.

Kdyby za tebou tvoje dítě přišlo s tím, že tohle chce taky absolvovat, rozmlouval bys mu to?

Už jsem o tom hodně přemýšlel. Kdybych to vzal na sebe, tak bych udělal stejně, neměnil bych. Ale svým dětem bych to nedovolil.

Hokejbal hraješ momentálně za Česko nebo Slovensko?

Teď hraju za Prahu. Přestoupil jsem po mistrovství 2019, ale před sezónou jsem se zranil, nenastoupil jsem a zhodnotil, že bude lepší sezónu dohrát v Bratislavě. Teď mám za Prahu druhou sezónu.

Co tě vedlo k tomu začít hrát za Česko?

Chtěl jsem zkusit českou extraligu, protože slovenskou už jsem hrál. Zajímalo mě, jaký je to rozdíl, v čem je to jiný.

A v čem je to jiné?

Řekl bych, že je to ještě kvalitnější. V podmínkách určitě, protože tady v Česku, když chce hrát někdo extraligu, tak musí mít plastový povrch. Nemůže se hrát na betonu. Na Slovensku má pár mužstev plast, ale není to podmínkou. Mistrovství se může hrát ale i na litém betonu. Záleží, kde se hraje.

Máš teď lepší dojíždění do Prahy na tréninky?

To už není takový rozdíl, jestli jedu z Olomouce do Prahy nebo Bratislavy. Ideálně bych potřeboval, aby bylo mužstvo v Olomouci. (smích) Ale to jsem si řekl, že tady založím. Třeba se mi to jednou povede.

Jak často máš zápasy a tréninky?

Tréninky jsou třikrát do týdne, zápas je každý víkend. Minulou sezónu jsem měl domluvené, že stačí, když dojedu na jeden trénink týdně. Teď to mám domluvené na jeden trénink za dva týdny. Není to ale ideální, kdybych mohl, tak bych minimálně jednou týdně jezdil.

Za koho budeš hrát na mistrovství?

No za Slovensko. Nemám české občanství, myslím si, že bych ho musel mít. Ale mám v plánu si české občanství udělat.

Fakt?

Ano, a ještě po událostech, které se teď dějou na Slovensku, to je ostuda. Donedávna to ani nešlo, ale jak se změnila vláda na Slovensku, tak přijali zákon, že můžeme mít dvojí občanství.

Jak je na tom tvoje zdraví po takovém zápřahu?

Asi dobrý zatím, nejhorší jsou záda. To mám ale zranění z brigády, kdy jsem spadl z výšky na záda a vysunula se mi ploténka. Z toho, co jsem pochopil, je to už na celý život.

Studuješ tělesnou výchovu, co s tím máš dále v plánu, když máš takové zkušenosti se sportem?

Nevím, jestli ve studiu budu pokračovat. Teď se rozhoduju a vypadá to, že spíš ne.

A máš v plánu se pak nějak angažovat ve sportu, ne jako hráč?

To je jeden z důvodů, že jsem v tom neviděl smysl a budoucnost to dostudovat. Z těch možností, co bych pak mohl dělat, mě nic neláká. Navíc to každý rok vystuduje stovka lidí a možností se uplatnit není zas tak moc.

Co bys chtěl tedy dělat?

V tom sportu asi nic, nemám v plánu být trenér nebo učitel tělocviku. Pracuju v gastru, to mě láká mnohem víc a baví mě to. Chtěl bych se věnovat tomu. Zas založit ten hokejbal v Olomouci by mě bavilo, ale nevím, jestli jako trenéra. Přijde mi škoda, že to v takovém městě není. Když to hrajou v Dobřanech, Letohradu nebo Sudoměřicích, tak proč ne Olomouc.

Co tě v tom gastru láká? Otevřít si svůj podnik?

Teď dělám v Carusu manažera a tam to vypadá na slušný projekt, který se mi líbí. Teď kvůli tomu omezuju i další aktivity a koníčky, protože se tomu chci věnovat a doufám, že to vyjde. Majitel má v plánu otevírat další podniky a já bych byl u toho.

Od prezidentky Čaputové si dostal ocenění a finanční odměnu. Co si s ní udělal?

Rozflákal. Snažil jsem se šetřit, ale moc to nevyšlo. (smích) Část z toho šla na stůl pro poker. To jsem slíbil klukům. Funguje to tak, že když se něco vyhraje, tak se to vyplácí až po roce. Já jsem věděl, že něco dostanu a my jsme pořád hráli na konferenčních stolcích a tak. Říkal jsem, že když to přijde, tak koupím stůl.

Jak na tebe setkání s prezidentkou působilo?

Byl to dobrý pocit. Já jsem ji volil, takže jsem moc rád, že jsem se s ní mohl setkat. Bylo to příjemný. Doufám, že se mi to ještě povede.