Radka Pluháčka trápí nedostatečné vybavení klubu. Tereze Motanové zase na sport nezbývá moc času, na střelnici se dostane pouze jednou za čtrnáct dní. Navzdory všem komplikacím však společně už podruhé reprezentovali Olomoucký kraj na Olympiádě dětí a mládeže. „Mrzí mě, že se na malé kluby zapomíná. I tam se rodí mistři,“ smutní Radek.
Tereza Motanová a Radek Pluháček spolu poprvé začali trénovat už před Olympiádou dětí a mládeže v roce 2022. Tehdy prakticky ani nevěděli, co je čeká. „Neznal jsem pořádně pravidla, netušil jsem, že se střílí finále,” přiznal mladý sportovec. Ze závodů, kterých se běžně účastnil, byl zvyklý na jiná pravidla. „Není to úplně standardní záležitost. Většinou se finále pořádá až ve starších kategoriích na mistrovství republiky. Tam jde o nervy.“
Zaskočen byl i návštěvností. „Na ODM fandí všichni, na běžných závodech prakticky nikdo,“ komentuje Radek. Obvyklou tišší atmosféru potvrzuje i jeho maminka Martina Pluháčková. „Třeba u gymnastiky, kterou dělá naše dcera, ječím jak hrom. Na střelbě jsem ale vždy cítila, že má být klid.“
Navzdory netradičnímu závodnímu systému na své první Olympiádě dětí a mládeže Radek s Terezou získali dokonce zlato. „Byl to důkaz, že se umíme navzájem podržet, že jsme spolu silnější,“ pochvaluje si spolupráci Radek. Přiznává však, že zpočátku se své nynější kolegyně bál: „Byla vždycky lepší než já, měl jsem z ní strach.“ Tereze se na předešlých hrách dařilo i v individuálním závodě. Kromě společného kovu vystřílela ještě druhé místo ve vzduchové pistoli na čtyřicet ran.
I proto Radek svou parťačku nešetří chválou a je rád, že tvoří závodní pár právě s ní. „Zvládá stres mnohem lépe než já. Díky ní mám dobrou náladu, i když se něco pokazí,“ vysvětluje. S nepříznivou situací se musel vypořádat právě během letošní ODM. S Terezou patřili mezi favority na medaili, ta společná jim ale nakonec těsně unikla. „Umístit se na čtvrté příčce v zemi a reprezentovat kraj považuju pořád za úspěch,“ zůstává optimistický mistr republiky 2024.
Radek Pluháček by se chtěl sportovní střelbě věnovat i nadále, ale podmínky pro trénink zatím nemá ideální. „Několik let jsme museli šetřit na nové pistole. Když chce být někdo úspěšný, potřebuje lepší vybavení,“ posteskl si. Právě kvůli těmto komplikacím by si nejen on, ale i rodiče přáli, aby si ho všimli v klubu s větším zázemím. „Radek trénuje na vybavení, které už dávno neodpovídá standardům střeleckého sportu, ale i tak se dokázal vyšvihnout. Opravdu má talent a Tereza také. Přál bych si, aby ho oslovili,“ líčí situaci jeho otec.
Nadějného střelce ke sportu přivedla právě rodina a doteď zůstává jeho největší oporou. „Bez jejich péče a fandění bych nedokázal vše, co jsem za těch deset let dokázal.” Radek doufá, že další úspěchy ještě přidá. Neposouvá se pouze jako aktivní sportovec, ale také jako trenér. Dodělal si trenérskou licenci a předává zkušenosti začínajícím střelcům. Věří, že by se s nimi za pár let mohl na ODM podívat znovu.
